17 C 203/2022-28 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 4 065,58 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum]. Svou žalobu odůvodnil tím, že [datum] provedl pro žalobce montáž vodovodní přípojky na základě jeho objednávky a práce vyfakturoval žalovanému fakturou na žalovanou částku se splatností [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) soud rozhodl ve věci bez jednání. 4. Po provedeném dokazování soud určil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný si u žalobce objednal vodovodní přípojku žádostí ze dne [datum] a přípojka byla u žalovaného realizovaná dne [datum]. Žalovanému byla za zřízení vodovodní přípojky vystavena faktura za použitý materiál a práce, která byla splatná [datum]. 5. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že strany platně uzavřely smlouvu o dílo v souladu s § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (o. z.). Žalobce pro žalovaného dílo zhotovil. Žalovaný však cenu díla neuhradil. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému cenu díla žalobci zaplatit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ve standardní lhůtě v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 140 odst. 1 o. s. ř., podle něhož žalobci náleží náklady řízení v plné výši, jelikož byl ve věci zcela úspěšný. Žalovaný je proto povinen zaplatit žalobci 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a také paušální náhradu nákladů řízení za 2 úkony (předžalobní výzva a žaloba) ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši stanovené § 1 odst. 3 písmeno a) nařízení vlády č. 254/2015 Sb. po 300 Kč, to je celkem náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 7. Žalobce sice požadoval přiznání i DPH z paušální náhrady nákladů řízení, nicméně soud dospěl k závěru, že proto není podklad v § 137 odst. 3 o. s. ř., dle něhož nezastoupený účastník není subjektem, jemuž by náležela náhrada za DPH u nákladů řízení. Navíc náklady řízení nezastoupeného účastníka nepodléhají pod předmět daně podle § 2 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Nejedná se totiž o poskytnutí služby ve smyslu písmene b) tohoto ustanovení (tím méně o další případy zmíněné pod ostatními písmeny stejného paragrafu), ale o paušální náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, která, stejně jako například náhrada škody, dani z přidané hodnoty nepodléhá. Náklady nezastoupeného účastníka představují újmu žalobce, která mu vznikla v souvislosti s nesplněním povinnosti žalovaného, jíž právní předpis umožňuje paušalizovat. Z hlediska interpretace účelu právní normy není smyslem zákona o dani z přidané hodnoty zdaňovat škodu ani paušalizovanou škodu.