18 C 141/2022 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 25.02.2022 domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], smlouvu o půjčce [číslo] na základě které původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku 11 480 Kč, a to formou 40-ti týdenních splátek ve výši 287 Kč. Žalovaný nehradil své smluvní závazky řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Dne [datum] původní věřitel uzavřel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 11 180 Kč, když tato částka se sestává z jistiny ve výši 7 000 Kč a příslušenství ve výši 4 180 Kč. Žalovaný uvedenou částku žalobkyni přes upomínku neuhradil. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě žalobkyně, přímo v podané žalobě souhlasila s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Na základě předložených listinných důkazů má soud za zjištěné skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobce obsaženými v žalobě. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným smlouvu o půjčce, jejíž součástí byly i obchodní podmínky právního předchůdce žalobkyně, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému půjčku ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s poplatkem vrátit v pravidelných splátkách ve výši 287 Kč týdně, podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí půjčky ve výši 7 000 Kč (Smlouva o půjčce ze dne [datum], Obchodní podmínky). Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně tedy byla uzavřena smlouva o půjčce. Žalovaný svůj závazek poskytnutou částku splácet porušil, když přestal sjednané splátky hradit. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek podle § 1879 občanského zákoníku v platném znění (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum]), což bylo žalované oznámeno (Oznámení o postoupení pohledávky). Zástupce žalobkyně vyhotovil a žalovanému odeslal předžalobní výzvu (Výzva k plnění, poštovní podací arch). Žádné další důkazy nebyly v řízení navrhovány, žalovaný zůstal v řízení zcela nečinný a neuváděl žádné skutečnosti ani důkazy na svoji obranu. 5. Dle § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku, v rozhodném znění, se touto částí zákona řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy mimo jiné ze smlouvy o úvěru a ze smlouvy o běžném účtu (§ 497 a § 708). 6. Dle § 497 obchodního zákoníku, v rozhodném znění, se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 504 obchodního zákoníku, v rozhodném znění, je dlužník povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán. 8. Dle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 9. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce, přičemž po právní stránce hodnotí soud tento závazkový vztah jako smlouvu o úvěru dle § 497 a násl. obchodního zákoníku, která podléhá režimu tohoto zákona dle ust. § 261 odst. 3 písm. d). Po právní stránce hodnotí soud nárok žalobkyně jako důvodný. Žalovaný nesplnil povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit smluvený úrok, ačkoliv tato povinnost vyplývá ze smluvně převzatého závazku a ust. § 497 a § 504 obchodního zákoníku. Protože žalovaný nesplatil poskytnutý úvěr, v důsledku čehož se ocitl v prodlení, vzniklo žalobkyni, vedle práva na zaplacení dlužné částky rovněž právo na úhradu zákonného úroku z prodlení dle ust. § 369 odst. 1 obchodního zákoníku. Proto bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno a soud zavázal žalovaného povinností zaplatit žalobkyni předmětnou částku včetně jejího příslušenství ve lhůtě dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.