18 C 166/2022 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 31.03.2022 domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 500 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce společnost [právnická osoba] uzavřela dne [datum] se žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] jejímž předmětem bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku 2 175 Kč Smluvní strany se dohodly na poplatku za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 675 Kč. Částka 1 500 Kč byla žalovanému zaslána na jím označený účet. Žalovaný dlužnou částku právnímu předchůdci žalobkyně nevrátil, z tohoto důvodu společnost [právnická osoba] zaslala žalovanému postupně výzvy, které zůstaly bez odezvy. Dne [datum] došlo k postoupení pohledávky ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Předmětnou dlužnou částku žalovaný neuhradil ani přes písemnou výzvu žalobkyně. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V dané věci žalobkyně již v podané žalobě souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Na základě předložených listinných důkazů, a to smlouvy o zápůjčce – internetového formuláře„ Loan application“, VOP, výpisu z účtu původního věřitele, výpisu z účtu žalovaného, smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], předžalobní výzvy vč. poštovního podacího archu, vzal soud v daném případě za zjištěné, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, a to společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 2 a násl. zákona č. 145/2010 Sb. v rozhodném znění ve spojení s ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku v rozhodném znění, kterou nicméně soud s ohledem na sjednanou úrokovou sazbu ve výši 391,07% ročně a RPSN ve výši 2424,60% ročně zhodnotil jako absolutně neplatnou, když uvedené hodnoty jsou nemravnými, neboť výrazně přesahují obvyklou úrokovou míru, za kterou byly v daném období bankami poskytovány úvěry a půjčky, vztah mezi účastníky je proto dle názoru soudu posuzovat jako bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 a nás.. obč. zákoníku v rozh. znění, když z výpisu z účtu žalovaného bylo nepochybně prokázáno, že částka 1500 byla právním předchůdcem žalobce zaslána žalovanému na jeho účet. 5. Podle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 obč. zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Na základě výše uvedené smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 1 500 Kč, když nicméně předmětnou úvěrovou smlouvu soud ze shora uvedených důvodů hodnotí jako absolutně neplatný právní úkon. V řízení přitom bylo prokázáno, že částka 1 500 Kč byla bezhotovostně převedena právním předchůdcem žalobkyně na účet žalovaného, žalovaný tuto částku nevrátil ani právnímu předchůdci žalobkyně, na jeho úkor se tedy dle ust. § 2991 a násl. obč. zákoníku bezdůvodně obohatil, je proto povinen toto obohacení vydat. V souladu s ust. § 1879 a násl. občanského zákoníku v rozhodném znění, pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] postoupena na žalobkyni. Vzhledem k tomu tedy, že se žalovaný na úkor právního předchůdce žalobkyně bezdůvodně obohatil, toto obohacení na základě výzvy nevydal ani právnímu předchůdci žalobkyně ani žalobkyni, vznikl žalobkyni vedle nároku na zaplacení dlužné částky i nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení a to ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku v rozhodném znění. Proto soud žalobě žalobkyně co do těchto částek včetně žalovaného příslušenství vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, když žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni tyto částky ve lhůtě dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 500 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyně opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny. Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.