20 C 283/2022-39 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 28. 4. 2022 a doplněnou dne 18. 10. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku celkem 23 570 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. rozsudku. Nárok odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne 3. 10. 2017 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále též smlouva [číslo]), na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, přičemž částka 8 112 Kč byla započtena na úhradu úvěru [číslo]. V souvislosti úvěrem se žalovaná zavázala uhradit taktéž částku 17 760 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 360 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 4 800 Kč a částku za hotovostní inkaso ve výši 9 600 Kč. Vše se zavázala uhradit formou 58 týdenních splátek po 720 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 13. 11. 2018 Celkem žalovaná na pohledávku zaplatila částku 6 580 Kč. Dále, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne 17. 7. 2017 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále též smlouva [číslo]), na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, přičemž částka 5 917 Kč byla započtena na úhradu úvěru [číslo]. V souvislosti s úvěrem se žalovaná zavázala uhradit taktéž částku 9 620 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 820 Kč, za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč a částku za vedení hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč. Vše se zavázala uhradit formou 58 týdenních splátek po 390 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 27. 8. 2018 Celkem žalovaná na pohledávku zaplatila částku 6 850 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 došlo s účinností k témuž dni k postoupení obou pohledávek žalobci, o čemž byla žalovaná písemně informována. Žalobkyně se domáhá pouze vrácení poskytnutých částek představující bezdůvodné obohacení. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se na výzvu soudu v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena dne 3. 10. 2017 smlouva o úvěru částky 24 000 Kč, která byla žalované předána při podpisu smlouvy v rozsahu 15 888 Kč a zbytek ve výši 8 112 Kč byl použit na doplacení dluhu ze smlouvy [číslo]. Žalovaná se zavázala uhradit poplatek 17 760 Kč představující úrok ve výši 3 360 Kč, poplatek za administrativní činnost 4 800 Kč a za hotovostní inkaso splátek 9 600 Kč, a to formou 58 pravidelných týdenních splátek po 720 Kč RPSN činila 195 %. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky. Byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 23,72 % ročně. Mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena dne 17. 7. 2017 smlouva o úvěru částky 13 000 Kč, která byla žalované předána při podpisu smlouvy v rozsahu 7 083 Kč a zbytek ve výši 5 917 Kč byl použit na doplacení dluhu ze smlouvy [číslo]. Žalovaná se zavázala uhradit poplatek 9 620 Kč představující úrok ve výši 1 820 Kč, poplatek za administrativní činnost 2 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek 5 200 Kč, a to formou 58 pravidelných týdenních splátek po 390 Kč RPSN činila 195 %. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky. Úroková sazba byla sjednána ve výši 23,72 % ročně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávky byly postoupeny žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradil na první smlouvu částku 6 580 Kč a na druhou smlouvu částku 6 850 Kč. Bylo případně na žalované, aby prokázala opak, ale nestalo se tak. 5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Na obě smlouvy soud pohlíží jako na neplatné. Žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny dle prvé smlouvy ve výši 24 000 Kč hradit dále poplatek ve výši 17 760 Kč a dle druhé smlouvy za jistinu 13 000 Kč měla platit poplatek 9 620 Kč. Je pravdou, že poplatky byly ve smlouvách rozděleny na více částí, a to na úrok, za administrativní činnost a hotovostní inkaso splátek, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobkyně je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobkyně nikdy s žalovanou smlouvy neuzavřel. Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobkyně. Z pohledu soudu se jedná o sofistikované, ale ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatky nepředstavují nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. Na tuto skutečnost lze mimo jiné usuzovat ze zjištění, že služba komfortního splácení je zpoplatněna vyšší částkou u smlouvy s vyšší jistinou, ačkoliv úkony a vztahující se k této„ službě“ jsou z logiky věci totožné a měli by být tudíž zpoplatněny stejně. Vysvětlením je právě skutečnost, že jde o skrytě sjednaný úrok. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje oba nároky z titulu poplatku jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představují úrok ve výši 66 % ročně u obou smluv a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Průměrná, tedy obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry činila 11,3 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě zápůjčky bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvy nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 25 Co 183/2017. 6. Žalobkyně však žalobou uplatnila pouze právo na vrácení půjčených částek s přihlédnutím k již uhrazeným platbám z titulu bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatila jednak o částku 23 570 Kč, když jedna poskytnutá zápůjčka činila 24 000 Kč, na kterou žalovaná uhradila částku 6 580 Kč a druhá zápůjčka činila 13 000 Kč a žalovaná na ni uhradila částku 6 850 Kč. Soud ze shora uvedených důvodů uložil žalované, aby bezdůvodné obohacení v této výši uhradila. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k poslednímu dni, do kterého dle smluv měla zapůjčené finanční prostředky vrátit. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 395 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 943 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášk