20 C 292/2021-64 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 21. 9. 2021 domáhala proti žalované vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 900 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 203,42 Kč, kapitalizovaným úrokem 150 Kč, náklady spojenými s uplatněním pohledávky 399 Kč a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] smlouvu o úvěru [číslo] to dne 25. 8. 2020, resp. 11. 11. 2020, na základě které původní věřitel poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které žalované byly předány při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli poskytnutou částku s příslušenstvím ve lhůtě do 8. 12. 2020. Žalovaná neuhradila své smluvní závazky řádně a včas, a je proto povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky denně. Dne 29. 3. 2021 původní věřitel uzavřel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 5 000 Kč na jistině, 0 Kč na úroku, smluvní pokuta činila 1 121 Kč a neuhrazené paušální náklady 150 Kč. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení jistiny ve výši 5 000 Kč, smluvní pokutu ve výši 900 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení do 6. 6. 2021 ve výši 203,42 Kč a zákonný úrok z prodlení od 8. 6. 2021 a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 399 Kč. Žalovaná uvedenou částku žalobkyni ani přes předžalobní upomínku neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala pasivní. 3. Dne 17. 1. 2022 vzala žalobkyně zpět žalobu co do smluvní pokuty ve výši 900 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč. Proto soud postupem podle § 96 odst. o.s.ř. řízení v uvedeném rozsahu zastavil (výrok I.). 4. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě. Žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřila, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu její souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaná proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložila žalobkyně. 5. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] uzavřela dne 25. 8. 2020, smlouvu o úvěru [číslo] tuto smlouvu doplnili dne 11. 11. 2020, ve smlouvě uvedli datum splatnosti 105 dní a úrok 0 Kč, RPSN je uvedeno ve výši 0 %. Předchůdce žalobkyně vyplatil žalované částku 8 000 Kč v hotovosti dne 25. 8. 2020. Strany ujednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení a úhradu za každou jednotlivou upomínku ve výši 50 Kč. Pohledávka za žalovanou byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 3.2021, v době postoupení vykazoval původní věřitel k zaplacení dluh v celkové výši 6 271 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 6. 2021, kterým byla žalovaná vyzvána k vrácení dlužné částky do 10 dnů po obdržení tohoto dopisu. Upomínky byly žalované zasílány dne 8. 10. 2020, 8. 1. 2021 a 12. 1. 2021 původním věřitelem, 10. 6. 2021 žalobkyní a 10. 7. 2021 právním zástupcem žalobkyně. 6. Soud se zabýval tím, zda byla splněna povinnost poskytovatele úvěru prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr či zápůjčku podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a zda vůbec došlo k uzavření smlouvy. Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů, a to z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015, Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C -679/18. Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k požadavku na doložení těchto tvrzení žadatelem. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů z jemu dostupných zdrojů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení žadatelem (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Pokud pak některé informace není poskytovatel úvěru schopen zjistit (prověřit) jinak než z tvrzení spotřebitele, lze považovat za vhodné, aby byl spotřebitel v zájmu pravdivosti zjišťovaných údajů a v zájmu předcházení jejich zkreslení poskytovatelem alespoň přiměřeně poučen též o možných trestně právních následcích, tj. o tom, že pokud by uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel, mohl by se tím spotřebitel dopustit úvěrového podvodu. Je sice pravdou, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů, a tedy nelze od něj očekávat nějaké hlubší systematické až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti všech spotřebitelem poskytnutých informací. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel normy, a alespoň elementární míra požadovaného odborného přístupu ze strany poskytovatele, nelze uvažovat o tom, že posouzení úvěruschopnosti bylo řádné, pokud proběhlo bez zjištění (prověření či doložení) spotřebitelem poskytnutých tvrzení. Mělo by tedy dojít k porovnání příjmů a výdajů spotřebitele poskytovatelem úvěru a způsobu plnění dosavadních dluhů na základě konkrétních a v daném případě určitých skutečností plynoucích ze žadatelem uvedených údajů a předložených listin či jiných důkazů. V prvé řadě by pozornost věřitele měla směřovat ke zjištění reálných příjmů spotřebitele na jedné straně (např. z výplatních pásek či mzdových listů za delší časový úsek v závislosti na výši úvěru a délce jeho splácení) a současně jeho výdajů na straně druhé. S výdaji pak souvisí i druhá návazná oblast, a to zkoumání způsobu plnění dosavadních dluhů zahrnující jak zjištění dosavadního zatížení spotřebitele dalšími závazky, jejich rozsahem, výší a délkou dalšího předpokládaného splácení, tak dosavadní historií jejich plnění, zejména pokud se jedná o závazky již ve fázi vymáhání či exekuce. Z předložených dokumentů nevyplývá, že by si poskytovatel úvěru vůbec nějaké informace od žalovaného zjišťoval a tyto prověřoval. Žalobkyně v podání ze dne 17. 1. 2022 uvedla, že důkazy prokazujícími posouzení schopnosti žalované splácet úvěr nedisponuje. Smlouva o úvěru ze dne 25. 8. 2020, o kterou opírá v rámci svých žalobních tvrzení žalobkyně svůj nárok, je tak absolutně neplatná pro rozpor s § 87 zákona o spotřebitelských úvěrech č. 257/2016 Sb. 7. Žalované proto nevznikla jiná povinnost než žalobkyni vrátit poskytnutou částku - jistinu ve výši 8 000 Kč. Plnění předchůdce žalobkyně žalované představovalo plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 obč. zák. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Pohledávka žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení činí 5 000 Kč (žalobkyní uplatněná nesplacená jistina). 8. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil jí soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku, jehož výše požadovaná žalobcem neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že peníze byly předány žalované 25. 8. 2020 a poprvé byla žalovaná vyzvána žalobkyní k vrácení finančních prostředků dne 8. 10. 2020. Žalobkyně požaduje úrok z prodlení od 9. 12. 2020 do 6. 6. 2021 v kapitalizované výši 203,42 Kč a od 8. 6. 2021 v procentuální výši do doby zaplacení, soud proto žalobě v tomto smyslu vyhověl. 9. Obrátila-li se žalobkyně na soud s nárokem převyšujícím částku bezdůvodného obohacení