20 C 316/2021-79 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se po částečném zpětvzetí žaloby a zastavení řízení usnesením ze dne 10. 3. 2022, č.j. 20 C 316/2021-57, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 4 696 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 696 Kč od 26. 5. 2021 do 15. 7. 2021 a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 696 Kč od 16. 7. 2021 do zaplacení; pro pohledávku ve výši 981,93 Kč; pro úrok ve výši 23,79 % p.a. z částky 8 141,09 Kč od 26. 5. 2021 do 18. 6. 2021, úrok ve výši 8,25 % p.a. z částky 8 141,09 Kč od 19. 6. 2021 do 15. 7. 2021, úrok ve výši 8,25 % p.a. z částky 3 598,69 Kč od 16. 7. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 5. 2021 dosáhne částky 19 569 Kč a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že jako úvěrující uzavřela dne 29. 9. 2020 s žalovanou jako úvěrovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr včetně sjednaného úroku ve výši 68,95 % ročně splácet v 18 měsíčních splátkách ve výši 906 Kč, a to počínaje měsícem říjen 2020. Žalovaná však úvěr nehradila řádně a včas a žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 Smlouvy o úvěru v celkové výši 498 Kč, když žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou splátek [číslo] po dobu delší než 30 dnů. V důsledku prodlení dále žalobkyni vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů dle bodu 6.2 v celkové výši 600 Kč, kdy žalovaný se ocitla v prodlení v délce 15 dnů od splátek [číslo] (3x 200 Kč). V důsledku shora specifikovaného prodlení pak došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 smlouvy, a to k datu 24. 5. 2021. Dle bodu 6.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré neuhrazené úroky za poskytnutí úvěru staly součástí jistiny. V bodě 6.5 smlouvy byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě od 26. 5. 2021 až do jejího zaplacení. Žalobkyně pak kapitalizovala smluvní pokutu ke dni podání žaloby. Do dne zesplatnění zaplatila žalovaná 4 530 Kč a následně ještě dne 15. 7. 2021 částku 5 000 Kč. Celková dlužná pohledávka tak sestává z dlužné jistiny ve výši 4 696 Kč, která v sobě obsahuje též smluvní pokutu 498 Kč a náklady 600 Kč a kapitalizované smluvní pokuty ve výši 981,93 Kč a úroku. Žalovaná ani přes předžalobní výzvu zástupkyně žalobkyně na předmětný dluh ničeho neuhradil. 2. Žalovaná k podané žalobě uvedl, že částku 10 000 Kč skutečně obdržela a žalobkyni uhradila celkem 9 530 Kč. Uvedla, že považuje smlouvu za absolutně neplatnou z důvodu výše sjednaného úroku a poukázala na nedostatečné zjištění schopnosti splácet úvěr. Kromě částky 470 Kč navrhovala žalobu zamítnout a případnou částku, kterou by jí soud uložil k úhradě platit ve splátkách. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z předsmluvního formuláře a úvěrové smlouvy [číslo] vyplynulo, že tuto uzavřela žalobkyně jako úvěrující s žalovanou jako úvěrovanou. Na základě shora uvedené smlouvy se pak žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč při úrokové sazbě ve výši 68,94 % ročně. V bodě 6.1 smlouvy bylo sjednáno, že jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části v délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, se kterou se ocitl v prodlení v délce 30 dnů. Po zesplatnění úvěru již další právo na požadování této smluvní pokuty nevzniká. Maximální součet veškerých smluvních pokut pak činil 2 999 Kč. V bodě 6.2 pak bylo dále sjednáno právo žalobkyně požadovat po žalované náhradu účelně vynaložených nákladů, které vzniknou v souvislosti s prodlením s úhradou splátky, kdy u každé takové splátky byla oprávněna požadovat při prodlení minimálně 15 dnů částku 200 Kč. V bodě 6.3 pak bylo sjednáno pro případ, že by se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části po dobu 65 dnů oprávnění žalobkyně odepřít plnění závazků ze smlouvy, dále automatické zesplatnění úvěru, kdy dnem zesplatnění se stává okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, smluvní pokuty a náhrady nákladů. V bodě 6.5 pak bylo dále sjednáno, že žalobkyni v případě, že žalovaný po zesplatnění úvěru neuhradí novou jistinu, vzniká právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Ze splátkového kalendáře vyplynulo, že první splátka měla být uhrazena dne 20. 10. 2020 a poslední splátka dne 20. 3. 2022. Mezi stranami bylo nesporné, že žalovaná částku 10 000 Kč obdržela a taktéž, že uhradila celkem částku 9 530 Kč. <i>4. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>5. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 6. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Předně je třeba odkázat na ustanovení § 2395 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, ze kterého vyplývá, že podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru jsou povinnost úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a povinnost úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Je však nutno zdůraznit, že pokud účastníci ve smlouvě úrok sjednají, musí jít o úrok přiměřený, neboť dle judikatury Nejvyššího soudu ČR jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel (úvěrující), který poskytuje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěrů či půjček (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005). Z předmětné smlouvy o úvěru pak plyne, že úrok byl sjednán ve výši 68,94 % ročně. O uvedeném úroku nelze v žádném případě uvažovat jako úroku přiměřeném, když soudu je s jeho rozhodovací účinnosti známé, že v září 2020 se úroková míra bank pro obdobné typy úvěrů pohybovala okolo 9,46 % ročně a žalobkyně požadovala úrokovou míru více než sedminásobnou, a z tohoto pohledu úvěrujícím požadovaný úrok se jeví jako nepřiměřený. Pokud v daném období byly bankami poskytovány úvěry a půjčky, kdy se úroková sazba pohybovala do 10 % za jeden rok, tak i v případě, že by soud vzal v úvahu, že se může jevit přiměřenou i úroková sazba o 2,5krát vyšší než ta, která je poskytována bankami, s přihlédnutím ke skutečnosti, že může jít o dlužníka, který by na bankovní produkt nedosáhl, neboť by nevyhověl požadavkům banky ohledně svojí kredibility (bonity), je možné jako přiměřený úrok hodnotit úrokovou sazbou okolo 25 % za rok. V daném případě ji však sjednaná úroková sazba podstatně překračuje. V této souvislosti pak soud odkazuje i na ustálenou rozhodovací praxi [název soudu] – viz např. rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], nebo ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka]. 7. S ohledem na shora uvedené proto nelze než uzavřít, že celý obchod nelze zhodnotit jinak, než jako nemravný, byť zde mohou být určité úvahy o tom, že žalovaná si měla počínat zodpovědněji při uzavírání takto koncipované smlouvy o úvěru. Nicméně soud má za to, že úvěrujícímu, který zneužívá postavení klienta a požaduje nepřiměřené částky, nelze přiznat soudní ochranu. Pro rozhodnutí v dané věci je také klíčové, že získání vysoké odměny za půjčení peněžních prostředků ve formě úroků a dosažení zisku prostřednictvím dalších smluvních ujednání je podstatou a základem sjednaného obchodu žalobkyně, která by předmětnou částku žalované nepůjčila a smlouvu by neuzavřela, pokud by žalovaná na její podmínky nepřistoupila. Z tohoto pohledu je třeba smlouvu hodnotit jako celek a jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze od sebe oddělovat. S ohledem na skutečnost, že soud hodnotil smlouvu o úvěru jako absolutně nesplatnou ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1.1.2014, posoudil právní vztah mezi účastníky jako bezdůvodné obohacení podle §