21 C 1/2022 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s tím, že dne [datum] při jízdě autobusem na lince [číslo] veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní se žalovaný nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnil tak podmínky pro to, aby po něm žalobkyně požadovala jízdné ve výši [částka] a přirážku k jízdnému ve výši [částka] za shora uvedenou přepravu dopravním prostředkem, žalovaný ovšem požadované nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (žalobkyně souhlasila přímo v návrhu, žalovaný konkludentně dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Soud ze zápisu o provedené přepravní kontrole zjistil, že žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní dne [datum] na autobusové lince [číslo] to v 10:55 hodin. Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou, jízdné ani přirážku k jízdnému neuhradil. Výše přirážky k jízdnému [částka] a výše jízdného [částka] vyplývá z čl. 8 odst. 4 Smluvních přepravních podmínek [anonymizována dvě slova] dopravy a z [anonymizována dvě slova] integrované dopravy ve znění dodatků. Právní zástupce žalobkyně zaslal dne [datum] žalovanému výzvu k plnění označenou týmž datem (výzva, potvrzení o odeslání). 5. Dle § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, pověřená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného včetně přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. Podle § 37 odst. 6 tohoto zákona výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku [částka]. Výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. 6. Protože se žalovaný neprokázal platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby, a protože nezaplatil jízdné a přirážku k jízdnému, je nárok žalobkyně důvodný. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitl se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] sestávající ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].