21 C 324/2022-27 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 72 259 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastníci spolu uzavřeli nájemní smlouvu dne [datum], k bytové jednotce na adrese [adresa žalobkyně a žalované], kdy byla žalovaná dle této povinna hradit žalobkyni nájemné ve výši 13 000Kč měsíčně. Žalovaná však toto řádně nehradila, když následně dne [datum] uznala svůj dluh z titulu nedoplatku na nájemném za měsíce září (12 500Kč), listopad (13 000Kč), prosinec (13 000Kč) roku 2021 a měsíce leden (13 000Kč) a duben (13 000Kč) roku 2022 a dále nedoplatku za plnění popskytovaná s užíváním bytu ve výši 7 759 Kč. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z uznání závazku ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovaná svůj závazek vůči žalobkyni uznala co do důvodu a výše (viz shora skutková tvrzení žalobkyně) a zároveň uzavřela s žalobkyní dohodu o splácení dluhu v měsíčních splátkách ve výši 5 000Kč (poslední splátka splatná dne [datum] ve výši 2 259Kč). Žalobkyně předžalobní výzvou ze dne [datum] vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky (prokázáno touto a doručenkou od [anonymizována dvě slova]) Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalovaná písemně uznala svůj dluh vzniklý z titulu z titulu nedoplatku na nájemném za měsíce září, listopad, prosinec roku 2021 a měsíce leden a duben roku 2022 a dále nedoplatku za plnění popskytovaná s užíváním bytu ve výši 7 759Kč, v celkové částce 72 259 Kč. Tím vznikla vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání trval. Žalovaná tuto domněnku nevyvrátila ani netvrdila, že by něco na výše uvedený dluh bylo uhrazeno, když byla v řízení zcela nečinná. Soud tak vyšel z tvrzení a důkazů žalobkyně, když tyto byly pro jeho rozhodnutí dostatečné. V době uznání dluh promlčen nebyl. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od [datum], když dle kvalifikované výzvy ze dne [datum] žalobkyně byla žalovaná celou částku povinna uhradit do [datum] a ode dne následujícího je tak v prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 572,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 891 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši 72 259 Kč sestávající z částky 4 020 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 960 Kč ve výši 2 721,60 Kč.