25 C 392/2020-124 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí 36 631,52 Kč s příslušenstvím, a to z titulu uzavřené smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně dne [datum]. Dne [datum] zdejší soud ve věci vyhlásil ve výroku konkretizovaný rozsudek, kterým byla ve výroku I. žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, výrokem II. bylo rozhodnuto, že žaloba co do zaplacení částky 21 631,52 Kč spolu s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá a výrokem III. předmětného rozsudku bylo stanoveno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozhodnutí, konkrétně do výroků II. a III., podala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce odvolání, o kterém bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 3. 2022 č.j. 25 Co 47/2022-111 tak, že rozsudek zdejšího soudu byl v napadené části potvrzen a současně bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Podáním doručeným soudu dne [datum], tedy dříve, než mohl rozsudek odvolacího soudu nabýt právní moci, žalobkyně vzala žalobu v rozsahu žalobního návrhu, o němž bylo rozhodnuto výrokem II. shora specifikovaného rozsudku zdejšího soudu, částečně zpět a navrhla, aby soud řízení v této dílčí části zastavil a vyhlášený rozsudek v zamítavém výroku II. zrušil. Soud zjišťoval stanovisko žalovaného ke zpětvzetí žalobkyně po vyhlášeném rozsudku odvolacího soudu, když současně žalovaného upozornil, že pokud se ve stanovené lhůtě žalovaný nevyjádří, soud řízení zastaví. Dne [datum] žalovanému marně uplynul poslední den lhůty k vyjádření. Ve smyslu § 96 odst. 1, 2, 3 a 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Toto ustanovení neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Vzhledem k tomu, že žalobkyně, která je oprávněna disponovat s předmětem sporu, vzala žalobu částečně zpět a žalovaný na výzvu soudu nesdělil žádné vážné důvody svého nesouhlasu s takovým postupem, postupoval soud podle výše uvedeného zákonného ustanovení i s přihlédnutím k nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 3354/19. S ohledem na tu skutečnost, že k částečnému zpětvzetí návrhu došlo až po vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu a současně předtím, než dané rozhodnutí nabylo právní moci, zdejší soud zrušil ve výroku II. a III. své rozhodnutí, dále rozhodnutí odvolacího soudu a řízení co do zaplacení částky 21 631,52 Kč spolu s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do zaplacení zastavil. Dle § 146 odst. 2 o.s.ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). Soud zároveň znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení, když přihlédl i k výše citovanému § 146 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná toliko v přiznané části 15 000 Kč spolu s příslušenstvím, procesní neúspěch zaznamenala ve zbývající části (21 631,52 Kč včetně příslušenství), neboť k částečnému zastavení řízení nedošlo pro chování žalovaného a návrh v této části nebyl podán důvodně. Shodně jako v původním rozsudku zdejšího soudu, potvrzeného rozsudkem odvolacího soudu, tak nebylo na místě přiznat žalovanému poměrnou část náhrady nákladů řízení, neboť nebylo z obsahu spisu zjištěno, že by mu náklady na jeho straně vznikly.