30 C 128/2022-23 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 26. 4. 2022 se žalobce domáhal zrušení vyživovací povinnosti vůči žalovanému, která byla naposledy upravena rozsudkem [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí] [anonymizováno] [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí] [anonymizováno] [číslo jednací], kterým bylo žalovanému stanoveno výživné v částce 2 800 Kč měsíčně. Návrh odůvodnil žalobce tím, že od roku 2020 nastaly na straně žalovaného podstatné životní změny, které mohou mít vliv na vyživovací povinnost žalobce, kdy žalovaný se v době posledního rozhodování soudu o výši výživného připravoval na výkon budoucího povolání a nebyl schopný se samostatně živit. Žalovaný studoval střední školu, kdy dle aktuálních informací žalobce žalovaný studium dokončil a ve studiu již nepokračuje. S odkazem na ust. § 911 občanského zákoníku pak žalobce s ohledem na shora uvedené navrhl s účinností ode dne podání žaloby (26. 4. 2022) vyživovací povinnost k žalovanému zrušit. 2. Žalovaný k žalobě uvedl, že poslední splátku výživného obdržel od žalobce v srpnu 2021, když studium ukončil k 31. 8. 2021. Od září 2021 nastoupil do zaměstnání a od žalobce od této doby žádné další výživné uhrazeno nebylo. 3. K projednání věci soud nařídil na den 27. 9. 2022 ústní jednání, ze kterého se žalovaný řádně a včas omluvil, přičemž nepožádal o odročení ústního jednání. Ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. pak soud věc projednal v jeho nepřítomnosti. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 11. 11. 2019 č.j. 24 C 209/2019-105 má soud za prokázané, že výrokem pod bodem I. bylo žalobci sníženo s účinností od 1. 1. 2019 výživné z částky 5 000 Kč na částku 2 000 Kč měsíčně s tím, že takto stanovené výživné je splatné do každého 15. dne v měsíci k rukám žalovaného, když zároveň došlo ke změně rozsudku [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí] [anonymizováno] [číslo jednací], kdy žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 45 012 Kč. K odvolání žalobce pak byl rozsudek nalézacího soudu změněn rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne [datum rozhodnutí] [anonymizováno] [číslo jednací], [anonymizována dvě slova] právní moci dne 29. 5. 2020, kdy výrokem pod bodem I. byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že s účinností od 1. 1. 2019 došlo ke snížení výživného z částky 5 000 Kč na 2 800 Kč, přičemž výrokem pod bodem II. pak byl takto změněn rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne [datum rozhodnutí] [anonymizováno] [číslo jednací]. Výrokem pod bodem III. pak bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Z potvrzení o studiu ze dne 25. 8. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný ke shora uvedenému datu byl studentem Středního odborného učiliště stavebního se sídlem v [obec], [ulice a číslo], a to oboru výrobce a dekoratér keramiky. Ze sdělení Středního odborného učiliště stavebního se sídlem v [obec], [ulice a číslo] ze dne 17. 6. 2022 vyplynulo, že žalovaný ke dni 21. 6. 2021 ukončil studium v oboru zedník (obkladač), kdy zároveň vykonal závěrečnou zkoušku. Z tvrzení žalovaného má soud dále za prokázané, že tento v září 2021 nastoupil do zaměstnání. 5. Dle ust. § 911 občanského zákoníku lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 6. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Výživné žalobce k žalovanému bylo upraveno naposledy rozsudkem zdejšího soudu ze dne 11. 11. 2019 č.j. 24 C 209/2019-105 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 5. 2020 č.j. 10 Co 55/2020-168, a to s účinností od 1. 1. 2019, kdy výživné v částce 5 000 Kč měsíčně bylo žalobci sníženo na částku 2 800 Kč měsíčně. V době poslední úpravy výživného žalovaný studoval na Středním odborném učilišti stavebním, se sídlem v [obec], [ulice a číslo], obor dekoratér keramiky. S ohledem na skutečnost, že jak z tvrzení žalovaného, tak i ze sdělení Středního odborného učiliště stavebního se sídlem v [obec], [ulice a číslo] vyplynulo, že tento ukončil další studijní obor zedník (obkladač) ke dni 21. 6. 2021, když od září 2021 nastoupil do zaměstnání, bylo namístě vyživovací povinnost žalobce k žalovanému zrušit. K tomuto pak soud uvádí, že v souladu s ustanovenou judikaturou Nejvyššího soudu ČR i Ústavního soudu ČR nelze vyživovací povinnost rodiče vnímat jako bezbřehou. Rozhodujícím kritériem pro její plnění není, jak bylo dříve uváděno, dosažení zletilosti či jiného věku, ale způsobilosti sám se živit. Povinností studujícího vyživovaného je pak cílevědomá a soustavná příprava na budoucí povolání, která ve své podstatě představuje společensky akceptovanou alternativu výkonu pracovní činnosti, když v obecné rovině nezletilí této způsobilosti nabývají v dosažení věku 15 let, kdy jsou způsobilí uzavřít pracovněprávní smlouvu, byť jsou i nadále v určitém rozsahu zákoníkem práce chráněni. Výživné je tedy dítěti rodičem poskytováno především z důvodu, že se připravuje na své budoucí povolání, přičemž se předpokládá úspěšné dokončení studia. S ohledem na skutečnost, že žalovaný zdárně dokončil studium na střední odborné škole a nastoupil do zaměstnání, dospěl soud k závěru, že tento je schopen se samostatně živit a není namístě, aby na jeho výživu již bylo nadále přispíváno ze strany žalobce. Vyživovací povinnost pak byla zrušena ke dni 26. 4. 2022, což bylo datum podání žaloby tak, jak je uvedeno v žalobním petitu. 7. Ohledně nákladů řízení bylo rozhodováno ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce, který byl ve věci zcela úspěšný, by měl vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. S ohledem na skutečnost, že žalobce se náhrady nákladů řízení vzdal, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.