30 C 163/2022-74 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 25. 5. 2022 se manžel domáhal rozvodu bezdětného manželství účastníků uzavřeného dne 14. 3. 2019 s odůvodněním, že manželka nedostala povolení k trvalému pobytu od cizinecké policie. 2. Manželka se k návrhu připojila, s rozvodem souhlasila, když dále doplnila, že v současné době se nachází na území [anonymizováno] království, kdy manželé od ledna 2021 žijí odděleně bez jakýchkoliv citových vazeb a nemají ani žádný společný majetek. Zároveň uvedla, že s manželem není od ledna 2021 v jakémkoliv kontaktu, nezná ani jeho telefonní číslo či e-mailovou adresu, přičemž zároveň souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti. 3. K projednání a nařízení věci bylo u zdejšího soudu nařízeno na den 1. 11. 2022 ústní jednání, které ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. proběhlo v nepřítomnosti manželky, přičemž manžel byl zastoupen opatrovníkem [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem v [obec], [ulice a číslo], kdy tento mu byl ustanoven z důvodu neznámého pobytu. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z oddacího listu soud seznal, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 14. 3. 2019 před [anonymizována tři slova] [obec a číslo], kdy ze shodného tvrzení účastníků a z výpisu z Centrální evidence obyvatel ohledně manžela dále vyplynulo, že z manželství se žádné dítě nenarodilo. Ze shodného tvrzení účastníků pak soud má dále za prokázané, že tito spolu od ledna 2021 nežijí ve společné domácnosti, když mezi nimi došlo ke ztrátě vzájemné citové náklonosti, přičemž manželka se od shora uvedeného data zdržuje na území [anonymizováno] království. 5. Podle ustanovení § 755 odst. 1, 2 a 3 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. 6. Podle kapitoly II. oddílu 1 čl. 3 bodu 1 písmeno a) odrážky 2 Nařízení Rady č. 2201/2003 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti, jsou ve věcech týkajících se rozvodu manželství příslušné soudy toho členského státu, na jehož území měli manželé poslední společné obvykle bydliště, pokud zde jeden z nich ještě bydlí. 7. Soud se při právním posouzení dané věci nejprve zabýval otázkou, zda je založena pravomoc českých justičních orgánů pro dané řízení, když dospěl k závěru, když tato pravomoc je založena, když místně příslušným soudem pro projednání dané věci je Okresní soud Plzeň-město, a to s ohledem na ustanovení kapitoly II. oddílu 1 čl. 3 bodu 1 písmena a) odrážky 2 Nařízení Rady č. 2200/2003. 8. Na základě shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že manželství účastníků je natolik hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že již nelze očekávat obnovení manželského soužití. Manželé spolu od ledna 2021 nežijí, společně nehospodaří, manželství neplní žádnou ze svých společenských funkcí, přičemž ani jeden z manželů již nemá zájem manželské soužití obnovit a nadále v něm setrvávat. Manželka od shora uvedené data se zdržuje na území [anonymizováno] království, když jí nebyl udělen pobyt na území České republiky. S ohledem na shora uvedené tedy soud návrhu manželky vyhověl a manželství účastníků rozvedl. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních, kdy ve statusových věcech manželských a partnerských v zásadě nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Náhradu nákladů řízení pak lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu, což by v dané věci bylo na místě. S ohledem na skutečnost, že manželka náhradu nákladů nežádala, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.