30 C 346/2021-40 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 11. 11. 2021 se žalobkyně domáhala vydání soudního rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že žalovaná cestovala ve dnech 2. 10. 2020 a 15. 8. 2020 na lince [číslo] [číslo] jejichž provozovatelem jsou [právnická osoba], a porušila při tom svou povinnost k zaplacení jízdného. O tom byl v daném případě na místě sepsán zápis. Žalovaná je proto povinna zaplatil dlužné jízdné a přirážku k jízdnému v celkové výši 3 040 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky, nicméně tato ničeho neuhradila. 2. Žalovaná pak k žalobě uvedla, že dne 15. 8. 2020 v 10:48 hodin nemohla jet na lince trolejbusu [číslo] ze [příjmení] na [ulice] nádraží, když použila tramvajovou linku [číslo] pokud jde o záchyt ze dne 2. 10. 2020 v 5:57 hodin, pak stála na zastávce a telefonovala s nadřízenou s tím, že má zpoždění a spěchá do práce, přičemž byla kontrolována ze strany revizora a slovně napadena. [příjmení] [jméno] [číslo] nepoužila. 3. V replice k vyjádření žalované žalobkyně uvedla, že pokud jde o záchyt ze dne 15. 8. 2020, pak žalovaná použila linku [číslo] vůz tramvaje [číslo] přičemž revizorovi při kontrole sdělila, že si vyměnila kabelku, a proto nemá u sebe platný jízdní doklad. Revizor jí poučil, jak má postupovat, pokud má nahrané předplatné na [anonymizováno] kartě a sepsal s ní záznam o provedené přepravní kontrole. Z této kontroly žalobkyně eviduje zvukový záznam, který soudu zároveň dokládá, když informace o povoleném nahrávání zvukového záznamu při provádění přepravní kontroly je smluvně zakotvena ve Smluvních přepravních podmínkách v článku IV. odst. 1. V případě záchytu ze dne 2. 10. 2020 byla situace totožná, když žalovaná zjistila, že jsou ve voze přítomné revizorky, z tohoto vystoupila, následně byla požádána revizorkou o předložení jízdního dokladu, načež sdělila, že si vyměnila kabelky, a proto nemůže předložit platnou jízdenku, když si zapomněla doklady ve druhé kabelce. Revizorka jí tedy sdělila, že pokud nemá doklad totožnosti u sebe, bude zavolána PČR k ověření její totožnosti. Následně žalovaná sdělila, že občanský průkaz má při sobě, jízdenku ani Plzeňskou kartu však nepředložila. I z této kontroly žalobkyně disponuje zvukovým záznamem, který soudu předkládá. Zároveň navrhla provedení výslechu svědků, a to revizorů, kteří byli přítomni shora specifikovaným záchytům. 4. Soud provedl listinné důkazy (záznamy o přepravních kontrolách, předžalobní upomínky, a dále Smluvní přepravní podmínky žalobkyně), kdy tyto doplnil i o přehrání zvukových záznamů z obou záchytů, tedy ze dne 15. 8. 2020 v 10:48 hodin a ze dne 2. 10. 2020 5:57 hodin, a zjistil z nich skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobkyně. Žalované, která se neprokázala při jízdě MHD platným jízdním dokladem při kontrole pověřenou osobou přepravce, vznikla podle ustanovení § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách povinnost zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému, pročež bylo žalobě vyhověno. Průběh prvního záchytu popsaný žalobkyní pak plně koresponduje i s výpovědí svědka [celé jméno svědka], zaměstnance žalobkyně, který rovněž potvrdil autenticitu zvukového záznamu. Pokud jde o druhý záchyt, pak soud shledal příkré rozpory v procesní obraně žalované, kdy tato jedním dechem uvádí, že spěchala do práce a telefonovala se svou nadřízenou ohledně toho, že má zpoždění, aby naproti tomu uvedla, že šla do práce pěšky a dopravní prostředek žalobkyně nepoužila. Navíc toto vůbec neodpovídá obsahu zvukového záznamu ze záchytu ze dne 2. 10. 2020 a nekoresponduje s výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení], revizorky žalobkyně. Žalovaná pak byla ze strany žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, nicméně neuhradila ke dni podání žaloby ničeho. Soud přiznal žalobkyni i nárok na zaplacení úroku z prodlení od doby, kdy byla žalovaná v prodlení se zaplacením žalované částky dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 800 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 400 Kč představující 100 Kč za každý ze čtyř úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (výzva k plnění, sepis žaloby, vyjádření a účast na ústním jednání) neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.