34 C 116/2022-15 — Okresní soud Plzeň-město

1. Předmětem řízení byl (po částečném zpětvzetí žaloby co do zaplacení částky 7 395 Kč) žalobkyní uplatněný procesní nárok na zaplacení poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 395 Kč od 19. 7. 2020 do 9. 5. 2022 jakožto příslušenství k příspěvku dle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. 2. Soud vzal za prokázané, že žalovaná je provozovatelem nákladního automobilu s nejvyšší povolenou hmotností nad 3 500 kg do 12 000 kg, který není, ani nemá být, v registru silničních vozidel zapsán jako tahač návěsů nebo tahač přívěsů, [registrační značka], VIN: [anonymizováno], číslo TP vozidla [anonymizováno]. Žalovaná neměla ode dne 5. 6. 2019 do 25. 7. 2019 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně odeslala žalované výzvu k zaplacení příspěvku dne 23. 10. 2019. Předžalobní upomínkou ze dne 25. 1. 2022 vyzvala žalobkyně žalovanou k dobrovolné úhradě žalované pohledávky a upozornila ji, že nebude-li dobrovolně zaplaceno, obrátí se na soud se žalobou. Žalovaná zaplatila příspěvek ve výši 7 395 Kč dne 9. 5. 2022. 3. Soud vyšel z § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, dle něhož vlastník a provozovatel vozidla jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České kanceláři pojistitelů příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 tohoto zákona, tj. že musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel splněna po celou dobu povinnost pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. V dané věci vozidlo nebylo pojištěno 51 dní, a proto žalobkyni vzniklo právo na zaplacení příspěvku v sazbě 86 Kč za 1 den dle § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. a paušálních nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve spojení s § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., spolu 7 695 Kč. Žalobkyně vyzvala ve smyslu § 4 odst. 6 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla žalovanou do 1 roku ode dne vzniku povinnosti k zaplacení příspěvku s náležitostmi uvedenými v § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Jelikož žalovaná ve lhůtě uvedené v § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla nezaplatila, ocitla se žalovaná v prodlení podle § 1968 o. z. a žalobkyni vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. od 19. 7. 2020 do 9. 5. 2022 ve výši určené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř., neboť žalovaná co do jistiny zavinila částečné zastavení řízení a žalobkyně byla co do zákonného úroku z prodlení v řízení úspěšná. Proto má právo na náhradu 100 % nákladů řízení. Účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně sestávají ze soudního poplatku ve výši 400 Kč. Mezi náklady k potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. nepatří náklady právního zastoupení žalobkyně. Její postavení je totiž do značné míry podobné k jiným právnickým osobám zřízeným zákonem, např. České televizi. I žalobkyně se na poli svého působení těší výsadnímu postavení, k čemuž má vytvořené specifické podmínky a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci (nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, I. ÚS 3344/12), agendu příspěvků dle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla sama spravuje, a pokud poté tuto agendu následně předává advokátní kanceláři, racionální smysl právního zastoupení advokátem se tak do značné míry vytrácí (nález Ústavního soudu ze dne 6. 2. 2015, I. ÚS 3768/14).