34 C 148/2022-21 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud uložil žalované povinnost k zaplacení 1 530 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná použila ke své přepravě vozidlo městské hromadné dopravy provozované žalobkyní, přičemž na výzvu žalobkyní pověřených osob se neprokázala platnými jízdními doklady, čímž porušila přepravní řád a smluvní přepravní podmínky žalobkyně. Proto žalobkyně žalované vyúčtovala kromě jízdného též přirážku k jízdnému, avšak žalovaná žalobkyni ani jízdné, ani přirážku nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 4. Z hlášení a záznamu o provedené přepravní kontrole vyplývá, že žalovaná cestovala v [obec] dne 23. 1. 2022 tramvajovou linkou č. 15, byla žalobkyní kontrolována, přičemž na výzvu kontrolora žalobkyně se neprokázala platnými jízdními doklady, na místě nezaplatila ani jízdné ve výši 30 Kč ani přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. K údajům na záznamu o provedené kontrole připojila žalovaná svůj podpis. Ze smluvních přepravních podmínek žalobkyně se podává, že žalobkyně stanovila výši přirážky k jízdnému na 1 500 Kč a cena jízdenky činí 30 Kč. Žalovaná byla k zaplacení jízdného a přirážky žalobkyní vyzvána dopisem ze dne 14. 3. 2022. 5. Po právní stránce soud posoudil věc tak, že žalovaná tím, že nastoupila do vozidla městské hromadné přepravy provozované žalobkyní, s ní konkludentně uzavřela smlouvu o přepravě osob podle § 2550 o. z., dle níž se žalobkyně jako dopravce zavázala přepravit žalované do místa určení, postarat se o jeho bezpečnost a pohodlí a žalovaná jako cestující se zavázala zaplatit jízdné. Jelikož žalobkyně je provozovatelkou veřejné drážní dopravy, současně převzali na sebe účastníci i další práva a povinnosti stanovené v zák. č. 266/1994 Sb. o dráhách (dále jen„ zák. o drahách“) a přepravním řádu žalobkyně. Pro posouzení věci je podstatné především oprávnění žalobkyně podle § 37 odst. 4 písm. d) věty před středníkem zák. o dráhách prostřednictvím průvodčího drážního vozidla, osoby, která řídí drážní vozidlo, nebo jiné osoby ve veřejné drážní osobní dopravě pověřené dopravcem a vybavené kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě, odpovídající povinnosti žalované podle § 37 odst. 5 písm. b) zák. o dráhách na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Pro úplnost je dlužno dodat, že výše přirážky stanovená v přepravním řádu žalobkyně nepřesahuje horní hranici stanovenou v § 37 odst. 6 věty druhé zák. o dráhách. 6. Žalovaná tedy porušila dvě povinnosti z přepravní smlouvy, a to jednak zaplatit jízdné, jednak prokázat se pověřené osobě platným jízdním dokladem. Právo na zaplacení jízdného vzniklo žalobkyni uzavřením přepravní smlouvy, právo na zaplacení přirážky k jízdnému vzniklo žalobkyni porušením povinnosti žalované prokázat se pověřené osobě žalobkyně platným jízdním dokladem. Vzhledem k absenci tvrzení o jiném ujednání o splatnosti jízdného či přirážky je nutné mít za to, že obě pohledávky žalobkyně vůči žalované se staly splatnými ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. na výzvu věřitele, přičemž žalovaná je v prodlení nejpozději ode dne následujícího, kdy se výzva dostala do její dispoziční sféry. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 530 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.