34 C 200/2021-16 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal zrušení výživného na svého syna stanovené naposledy v rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6. 1. 2021, č. j. 99 Nc 281/2020-26, od 1. 7. 2021 s odůvodněním, že žalovaný ukončil vzdělání 23. 6. 2021 a též dovršil zletilosti a ve studiu už nepokračuje. 2. Žalovaný se žalobou souhlasil. Uvedl, že 23. 6. 2021 ukončil vzdělání na Střední strojírenské škole, od srpna 2021 pracuje, nejdříve brigádně a od září 2021 jako obchodní zástupce. Žalobce mu od této doby výživné neplatí. Žalovaný je však schopen sám se živit a výživné žalobce nepotřebuje. 3. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 6. 1. 2021, č. j. 99 Nc 281/2020-26, soud zjistil, že mezi účastníky existuje rodinně právní poměr otce a syna, kdy tento soud schválil dohodu rodičů mimo jiné ohledně tehdy ještě nezl. žalovaného, dle níž byl žalovaný svěřen do péče matky a otec se zavázal od 1. 1. 2021 a též od právní moci rozsudku o rozvodu rodičů platit žalovanému k rukám matky výživné ve výši 4 500 Kč měsíčně do 20. dne daného měsíce. Z odůvodnění se podává, že žalovaný navštěvuje 3. ročník [ulice] průmyslové školy strojnické a [ulice] odborné školy prof. [příjmení] v [obec], má běžné výdaje na oblečení a obuv, úpory nemá, chodí na fotbal s členskými příspěvky 4 200 Kč za školní pololetí a 2x ročně konanými soustředěními po 3 500 Kč. Žalobce je od 1. 12. 2020 zaměstnán u [anonymizována dvě slova], spol. s. r. o. s výdělkem ve výši 20 000 Kč čistého měsíčně, matce žalovaného platí 7 000 Kč měsíčně. S matkou žalovaného mají ve společném jmění dluh z hypotečního úvěru, který splácí rovným dílem po 1 300 Kč měsíčně a dále dluh z úvěru na koupi auta, který hradí žalobce ve výši 2 300 Kč měsíčně. Jedná se o automobil Nissan Qashaqai rok výroby 2016. Žalobce nemá úspory, nevlastní nemovité věci. Ze shodných tvrzení účastníků, které soud vzal za svá skutková zjištění, vyplývá, že žalovaný 23. 6. 2021 ukončil své vzdělávání na Střední průmyslové škole strojnické, od 1. 8. 2021 brigádničil a tím si vydělal prostředky na své živobytí, od září 2021 pracuje jako obchodní zástupce. Své životní náklady si hradí sám ze své mzdy. 4. Po právní stránce soud vyšel z § 923 odst. 1 o. z. per analogiam pro zletilé dítě, kdy od posledního rozhodnutí o výživném došlo ke změně poměrů spočívající v tom, že žalovaný ukončil studium na SŠ a začal se sám živit. Z toho důvodu již nejsou splněny podmínky podle § 911 o. z. pro přiznání výživného, neboť žalovaný je schopen sám se živit, kdy jeho životní úroveň je v souladu s § 915 odst. 1 věty první o. z. v zásadě shodná s životní úrovní rodičů, a proto soud změnil poslední rozhodnutí o výživném tak, že vyživovací povinnost žalobce k žalovanému počínaje 1. 8. 2021 zrušil. 5. Naproti tomu soud zamítl návrh žalobce v části, v níž se domáhal zrušení výživného za dobu předcházející 1. 8. 2021, neboť podle § 922 odst. 1 o. z. per analogiam výživné lze snížit či vyživovací povinnost zrušit pouze od zahájení soudního řízení; jelikož část věty za středníkem zmíněného ustanovení, slouží k ochraně dětí, nelze analogicky uvažovat, že by mohlo dojít ke snížení či zrušení výživného zpětně 3 roky před podáním žaloby, kdy na uvedeném nic nemění ani § 293 odst. 2 věta první o. z., neboť v tomto ustanovení se snížením výživného za minulou dobu rozumí období od podání žaloby do vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce zahájil soudní řízení dne 26. 7. 2021, kdy soudu doručil svou žalobu. Jelikož výživné bylo splatné do 20. dne daného měsíce, v době podání žaloby bylo či správně mělo být výživné za červenec 2022 už uhrazeno. Návrh na zrušení výživného i za tento měsíc proto není po právu. 6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 143 o. s. ř., když žalovaný svým chováním nezavdal příčinu k podání návrhu, ale žádné náklady mu nevznikly, a soud proto povinnost k jejich náhradě žalobci žalovanému nestanovil.