34 C 246/2022-15 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost k zaplacení 3 040 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný použil ke své přepravě vozidlo městské hromadné dopravy provozované žalobkyní, přičemž na výzvu žalobkyní pověřených osob se neprokázal platnými jízdními doklady, čímž porušil přepravní řád a smluvní přepravní podmínky žalobkyně. Proto žalobkyně žalovanému vyúčtovala kromě jízdného též přirážku k jízdnému, avšak žalovaný žalobkyni ani jízdné, ani přirážku nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 4. Z hlášení a záznamu o provedené přepravní kontrole vyplývá, že žalovaný cestoval v [obec] dne 24. 2. 2021 v 10:14 hodin tramvajovou linkou č. 4, byl žalobkyní kontrolován, přičemž na výzvu kontrolora žalobkyně se neprokázal platnými jízdními doklady, na místě nezaplatil ani jízdné ve výši 20 Kč ani přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Z hlášení a záznamu o provedené přepravní kontrole vyplývá, že žalovaný cestoval v [obec] dne 31. 5. 2021 v 8:01 hodin trolejbusovou linkou č. 16, byl žalobkyní kontrolován, přičemž na výzvu kontrolora žalobkyně se neprokázal platnými jízdními doklady, na místě nezaplatil ani jízdné ve výši 20 Kč ani přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. K údajům na záznamu o provedené kontrole připojil žalovaný svůj podpis. Ze smluvních přepravních podmínek žalobkyně se podává, že žalobkyně stanovila výši přirážky k jízdnému na 1 500 Kč a cena jízdenky činí 20 Kč. Žalovaný byl k zaplacení jízdného a přirážky žalobkyní vyzván dopisem ze dne 5. 11. 2021. 5. Po právní stránce soud posoudil věc tak, že žalovaný tím, že nastoupil do vozidla městské hromadné přepravy provozované žalobkyní, s ní konkludentně uzavřel smlouvu o přepravě osob podle § 2550 o. z., dle níž se žalobkyně jako dopravce zavázala přepravit žalovaného do místa určení, postarat se o jeho bezpečnost a pohodlí a žalovaný jako cestující se zavázal zaplatit jízdné. Jelikož žalobkyně je provozovatelkou veřejné drážní dopravy, současně převzali na sebe účastníci i další práva a povinnosti stanovené v zák. č. 266/1994 Sb. o dráhách (dále jen„ zák. o drahách“) a přepravním řádu žalobkyně. Pro posouzení věci je podstatné především oprávnění žalobkyně podle § 37 odst. 4 písm. d) věty před středníkem zák. o dráhách prostřednictvím průvodčího drážního vozidla, osoby, která řídí drážní vozidlo, nebo jiné osoby ve veřejné drážní osobní dopravě pověřené dopravcem a vybavené kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě, odpovídající povinnosti žalovaného podle § 37 odst. 5 písm. b) zák. o dráhách na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Pro úplnost je dlužno dodat, že výše přirážky stanovená v přepravním řádu žalobkyně nepřesahuje horní hranici stanovenou v § 37 odst. 6 věty druhé zák. o dráhách. 6. Žalovaný tedy porušil dvě povinnosti z přepravní smlouvy, a to jednak zaplatit jízdné, jednak prokázat se pověřené osobě platným jízdním dokladem. Právo na zaplacení jízdného vzniklo žalobkyni uzavřením přepravní smlouvy, právo na zaplacení přirážky k jízdnému vzniklo žalobkyni porušením povinnosti žalovaného prokázat se pověřené osobě žalobkyně platným jízdním dokladem. Vzhledem k absenci tvrzení o jiném ujednání o splatnosti jízdného či přirážky je nutné mít za to, že obě pohledávky žalobkyně vůči žalovanému se staly splatnými ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. na výzvu věřitele, přičemž žalovaný je v prodlení nejpozději ode dne následujícího, kdy se výzva dostala do jeho dispoziční sféry. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.