36 C 130/2022-55 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 24 300 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovanou a žalobkyní byla dne 30. 6. 2021 uzavřena smlouva o zajištění výuky. Předmětem této smlouvy je dálkové pětileté studium ve studijním oboru [číslo] [anonymizováno] a [anonymizováno]. Jedná se o studium, které je pětileté a je určeno pro uchazeče, kteří absolvovali základní školu anebo základní školu s nedokončeným středoškolským vzděláním. Studium se ukončuje maturitní zkouškou. Současně s podpisem smlouvy o zajištění výuky na základě osobního dotazníku vyplněného žalovanou došlo k vydání rozhodnutí o přijetí ke studiu u žalobkyně. Žalovaná však v rozporu se smlouvou školné neplatila, a do dnešního dne neuhradila ničeho na školném za I. ročník. Na základě bodu II. smlouvy o zajištění výuky se žalovaná zavázala k placení školného, které mělo být hrazeno v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.500 Kč. Placení školného bylo stanoveno od 1. 9. 2021. V návaznosti na bod II. odst. 9 pak žalované vznikla povinnost s ohledem na nenastoupení ke studiu uhradit školné za celý školní rok, tedy za období 12 měsíců, a to nejpozději do 30. 9. 2021, nicméně žalovaná neuhradila ničeho. Dále dle bodu II. odst. 9 smlouvy o zajištění výuky je žalovaná povinna uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 5% z dlužné částky, a to za každý započatý měsíc, kdy žalovaná jednak souhlasila s uzavřením smlouvy o zajištění výuky a dále také byla srozuměna s tím, že má povinnost uhradit školné za celý příslušný rok. Žalobkyně tak eviduje za žalovanou neuhrazenou pohledávku jdoucí od 30. 9. 2021 do dnešního dne, čili celkem tedy 7 měsíců po 900 Kč (říjen 2021 – duben 2022 a nadále tento dluh narůstá), celkem tedy k ultimu měsíce dubna 2022 ve výši 6.300 Kč. Žalobkyně tedy eviduje k ultimu měsíce dubna 2022 za žalovanou pohledávku v celkové výši 24.300 Kč. Žalovaná byla následně ze strany žalobkyně opakovaně vyzývána k úhradě dlužné částky, a to jak telefonicky tak také e-maily, kdy naposledy byla žalovaná ohledně povinnosti uhradit dlužnou částku upomínána předžalobní výzvou ze dne 14. 3. 2022, kdy ani na základě této výzvy nedošlo ze strany žalované k uhrazení dlužné částky. 2. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila svou žalobu podáním ze dne 24. 5. 2022, ve kterém uvedla, že k prodlení došlo ke dni 1. 10. 2021, neboť žalovaná měla povinnost zaplatit smluvní pokuty ve lhůtě dle bodu II. odst. 9 smlouvy do 30. 9. 2021. 3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 4. Soud ve věci nařídil ústní jednání na 12. 10. 2022, ke kterému se žalovaná bez předchozí omluvy či žádosti o odročení ústního jednání nedostavila. Listiny včetně předvolání k jednání byly žalované zasílány na adresu uvedenou v Centrální evidenci obyvatel a doručování probíhalo v souladu s ust. § 49 ost. 4 o. s. ř. Soud tudíž věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované dle § 101 odst. 3 o. s. ř. 5. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaná byla rozhodnutím ředitele žalobkyně č. j. 98/2021 ze dne 30. 6. 2021 přijata ke studiu u žalobkyně od 1. 9. 2021 do studijního oboru ekonomika a podnikání, a to do vyššího ročníku. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 26. 7. 2021. Strany spolu téhož dne (30. 6. 2021) uzavřely smlouvy o zajištění výuky, ve které se žalobkyně zavázala zajistit pro žalovanou dálkové středoškolské studium ve studijním oboru [anonymizováno] a [anonymizováno], studium 5 leté, zakončené maturitní zkouškou. Studium na základě této smlouvy mělo být zahájeno ke dni 1. 9. 2021. Žalovaná se ve smlouvě zavázala hradit školné ve výši 1 500 Kč po dobu 12 měsíců za I. – IV. ročník studia a za V. ročník studia po dobu 10 měsíců. Strany si v bodě II. odst. 9 smlouvy ujednaly, že v případě, že žák z jakéhokoliv důvodu nezahájí studium či nenastoupí ke studiu v příslušném ročníku studia, a to i bez obhledu na zahájení či nezahájení plnění koly dle této smlouvy, je povinen zaplatit školné za celý příslušný ročník, a to nejpozději do 30. 9. příslušeného roku, ve kterém byl povinen ke studiu nastoupit. Pakliže žák dané školné či jeho část za příslušný ročník, do kterého měl ke studiu nastoupit, neuhradí a dostane se tak do prodlení s jeho úhradou, je povinen uhradit škole smluvní pokutu, a to ve výši 5 % z dlužné částky za každý započatý měsíc prodlení, počínaje prvním dnem měsíce následujícím po měsíci, ve kterém mělo být školné či jeho část ze strany žáka uhrazena. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do30. 6. 2026 (smlouva, rozhodnutí o přijetí ke studiu, osobní dotazník). Předžalobní výzvou ze dne 14. 3. 2022 byla žalovaná vyzvána zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky. Emailem zástupce žalobkyně byla žalovaná na elektronickou adresu [email] opakovaně vyzvána k zaplacení dlužné částky. Žádné jiné důkazy nebyly navrhovány a tudíž ani prováděny. 6. Podle § 1746 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník“) platí, že zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy uzavřena. 7. Podle § 2048 občanského zákoníku platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Podle § 588 občanského zákoníku platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru o částečné důvodnosti žalobního návrhu. V průběhu řízení bylo prokázáno, že strany mezi sebou uzavřely nepojmenovanou smlouvu o poskytování vzdělávání, ve které se žalobkyně zavázala k poskytování vzdělávání za úplatu ve výši 1 500 Kč měsíčně a žalovaná se zavázala za tuto službu za kalendářní rok uhradit částku ve výši 18 000 Kč (tj. 1 500 Kč x 12 kalendářních měsíců). Strany dále smluvně utvrdily závazek žalované k nastoupení do studia a hrazení školného formou smluvní pokuty, na kterou navázaly další smluvní pokutu. Žalovaná ke studiu nenastoupila. Smluvní pokuta představuje paušalizovanou náhradu škody a lze se domáhat jejího zaplacení až do výše škody, která poškozenému subjektu vznikla. Je zcela evidentní a nezpochybnitelné, že žalobkyně důvodně s ohledem na rozhodnutí o přijetí žalované ke studiu a uzavřené smlouvě očekávala, že žalovaná 1. 9. 2021 nastoupí ke studiu a bude řádně hradit školné, jehož výši spatřil soud v obvyklé a ničemu neodporující výši. Nutno konstatovat, že poskytování vzdělávání je stále veřejnou službou poskytovanou veřejnosti, nicméně je nutno odlišovat subjekty, které tuto službu poskytují. Měla-li být požadovaná smluvní pokuta od veřejného subjektu, jednalo by se zcela evidentně o smluvní pokuty jsoucí v rozporu s dobrými mravy s ohledem na skutečnost, že předmětem veřejných školských zařízení není obstarávání zisku. Jinak je tomu však u soukromých vzdělávacích zařízení, které, byť jsou zčásti financovány z veřejných rozpočtů, musí dbát i na příjmy od svých žáků, které tvoří nezanedbatelnou část rozpočtu soukromého školského zařízení. Soud tedy dospěl k závěru, že není rozporné s dobrými mravy, pokud byť soukromá škola utvrdí povinnost žáka k nastoupení do studia formou smluvní pokuty. Rovněž pak soud nespatřil rozpor s dobrými mravy ani co do výše smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč měsíčně za daný rok, neboť žalobkyně mohla důvodně očekávat, že žalovaná nastoupí a školné v takové výši (totiž výši odpovídající smluvní pokutě) bude hradit s tím, že nemohla následně přijmout jiného žáka, který by saturoval výpadek příjmů očekávatelných od žalované. Smluvní pokutu za školné za celý příslušný ročník tedy soud vyhodnotil jako důvodnou a žalovanou zavázal k jejímu zaplacení včetně příslušenství s odkazem na ust. § 1970 občanského zákoníku, ve výši odpovídající ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o začátek prodlení, odkazuje soud na textaci článku II. odst. 9, dle které vznikla žalované povinnost uhradit smluvní pokutu do 30. 9. 2021, jelikož tak neučinila, dostala se od 1. 10. 2021 do prodlení se splněním této své povinnosti (výrok I. tohoto rozsudku). Soud však ujednání o druhé ze smluvních pokut (tj. 5 % z dlužné částky za každý započatý měsíc prodlení) spatřil jako právní jednání absolutně neplatné z důvodu jeho zjevného rozporu s dobrými mravy (§ 588 občanského zákoníku) a to jednak z toho důvodu, že se jedná o vysokou smluvní pokutu představující 60 % ročně z dlužné částky a dále pak i z tohoto důvodu, že soud považuje ujedn