36 C 234/2022-63 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí částku 12 680 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 680 Kč jdoucím od 1. 1. 2022 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne 14. 4. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala na požádání žalovaného poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni poplatek za čerpání úvěru a úrok, a to vše dle podmínek uvedených ve smlouvě. Na základě této smlouvy pak poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 10 700 Kč, a to převodem na účet, který žalovaný uvedl ve smlouvě (č. ú. [bankovní účet]). Žalovaný dlužnou částku v době splatnosti neuhradil a celý dluh se v souladu s úvěrovou smlouvou stal splatným a od 1. 1. 2022 je tak žalovaný v prodlení. Žalovaná částka je tvořena jistinou ve výši 5 533 Kč, poplatkem za poskytnutí ve výši 140 Kč, smluvním úrokem ve výši 6 644 Kč a vynaloženými náklady ve výši 363 Kč. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě a žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, čímž se jeho souhlas podle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá, postupoval soud podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl na základě předložených listinných důkazů, neboť žalobkyně předložila dostatek důkazů, na jejichž základě bylo možno ve věci rozhodnout bez nařízení ústního jednání. 4. Po zhodnocení předložených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ve smlouvě o revolvingovém úvěru [číslo] se žalobkyně zavázala na požádání žalovaného poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni poplatek za čerpání a úrok (smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] kopie OP žalovaného). Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 10 700 Kč, a to bankovním převodem na účet č. [bankovní účet] uvedený ve smlouvě. Skutečnost, že žalobkyně skutečně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 700 Kč, vyplývá jednak ze smlouvy, ve které žalovaný uvedl číslo svého bankovního účtu a výpisu z účtu žalobkyně a potvrzení banky žalovaného ze dne 23. 11. 2022. Soud má rovněž za zjištěné, že to byl skutečně žalovaný, kdo poskytl žalobkyni číslo svého bankovního účtu, neboť žalobkyně soudu předložila občanský průkaz žalovaného. Soud je tedy toho názoru, že žalovaný skutečně uzavřel s žalobkyní úvěrovou smlouvu (občanský průkaz žalovaného, smlouva o úvěru, provedené platby na účet žalovaného). Žalovaný se ve smlouvě zavázal do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru, která činí jednu třetinu dlužné částky k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však 300 Kč (čl. 4 1 Smlouvy). Ve smlouvě účastníci sjednali poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, který je určen na pokrytí nákladů žalobkyně, souvisejících zejména se zpracováním, vyhodnocením, přijetím a schválením žádosti o čerpání úvěru a zajištěním zdrojů peněžních prostředků ze strany žalobce, jejich rezervací pro úvěr a vyplacením žalovanému. Zároveň účastníci ve smlouvě sjednali úrok v celkové výši 20 % měsíčně za dobu od 1. dne 2. měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků až do jejich vrácení. Pro případ dřívější splatnosti dluhu se žalovaný zavázal zaplatit z peněžních prostředků sjednaný úrok ve výši 15 % ročně místo sjednaného úroku ve výši 20 % měsíčně s tím, že úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu žalovaného (čl. 6 1. Smlouvy). Dále účastníci sjednali pro případ prodlení žalovaného se splácením dluhu povinnost žalovaného hradit žalobkyni smluvní pokutu (čl. 6 3. Smlouvy). Předžalobní upomínkou ze dne 7. 3. 2022 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do 15. 4. 2022. Z přiloženého podacího archu vyplývá, že předžalobní upomínka byla předána [obec] poště k přepravě dne 10. 3. 2022. Z žalobních tvrzení se podává, že žalovaný dosud žalobkyni uhradil 10 269 Kč. <i>5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 2048 občanského zákoníku platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>7. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>8. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 9. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný toliko pouze z části. Uzavřenou smlouvu o úvěru soud považuje za absolutně neplatnou z důvodu její zcela zjevné rozpornosti s dobrými mravy. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru jsou podle ustanovením § 2395 občanského zákoníku ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků a povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a ujednání o odměně za poskytnutí úvěru ve formě úroku. Je-li věřitelem požadován úrok nepřiměřený, tedy úrok sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jeho sjednání, s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovanými bankami při poskytování úvěrů či zápůjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy a takovéto ujednání činí smlouvu absolutně neplatnou z důvodu neoddělitelnosti ujednání o úroku od ostatního obsahu úvěrové smlouvy, neboť ujednání o úroku je esenciální a neoddělitelnou náležitostí úvěrové smlouvy. Soudu je obecně známo, že průměrná úroková sazba úvěrů poskytovaných bankami byla v době uzavírání smlouvy 9,65 % ročně (www.cnb.cz). V přezkoumávané věci sjednaný úrok činí 240 % ročně (článek 6.1. Smlouvy – 20 % měsíčně) a tento úrok je třeba hodnotit jako nemravný. Je zřejmé, že žalobkyně by předmětnou částku žalovanému nepůjčila a smlouvu by neuzavřela, pokud by žalovaný na její podmínky ohledně výše úrokové sazby nepřistoupil (jedná se o tzv. typ smlouvy„ take it or leave it“). Za nepřiměřené a nemravné považuje soud též ujednání o 20 % poplatku za čerpání úvěru z čerpané jistiny, který má dle smlouvy souviset zejména se zpracováním, vyhodnocením, přijetím a schválením žádosti a se zajištěním zdrojů peněžních prostředků ze strany úvěrujícího, jejich rezervací pro úvěr a vyplacení peněžních prostředků klientovi. Žalobkyně nemůže požadovat po žalovaném zaplacení tak vysokého poplatku, když konkrétní náklady jsou jistě podstatně nižší. Ve svém důsledku se jedná podle soudu o skryté navýšení již tak nepřiměřeně vysokého úroku. Nelze opomenout, že takto stanovený vysoký poplatek za poskytnutí úvěru neúměrně zvyšuje zadlužení spotřebitele. I při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle smluvních stran je třeba pamatovat, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. K výše uvedené argumentaci je možné odkázat na závěry Krajského soudu v Plzni obsažené v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 25 Co 141/2018-92, s jehož závěry se soud zcela ztotožňuje, a který je aplikovatelný i na projednávanou věc, když citovaný právní případ je skutkově totožný. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěr