36 C 266/2021-36 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 36 500 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že: Žalobkyně je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalovaný byl při uzavření smlouvy o úvěru podnikatelem a úvěr uzavíral v souvislosti se svou podnikatelskou činností. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 2020 [číslo] smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 20000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 2020 [číslo]. Dle čl. 8 smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaný byl v prodlení s úhradou 5 splátek, celková výše jednorázové sankce tak činí 2500 Kč. Dle čl. 3 smlouvy má žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí Úvěru za každý den čerpání Úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Žalobkyně požaduje tento poplatek jen za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru. Celková výše poplatku za poskytnutí úvěru činí 14000 Kč. Strany se podle čl. 7 smlouvy dohodly na možném prodloužení splatnosti, a to za podmínky, že žalovaný uhradil žalobci k datu splatnosti každé jednotlivé splátky úvěru alespoň částku poplatku za poskytnutí úvěru. V takovém případě se den konečné splatnosti úvěru automaticky odložil o 14 dnů a neuhrazená částka nabyla splatnosti v nově určený den. Rovněž se splatnost úvěru prodlužovala, pokud žalovaný spolu s částkou poplatku za poskytnutí úvěru vztahující se k odkládané splátce a také veškeré doposud neuhrazené splátky, ve vztahu, k nimž je v prodlení, z důvodu nesplnění podmínky pro automatické prodloužené doby splatnosti úvěru. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z poplatku za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 14000 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 2500 Kč a z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 20000 Kč. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.nazivnost.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný zaslal žalobkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Poté mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval svým úkonem po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na jeho telefonní číslo za účelem legitimace při uzavírání smlouvy. Žalobkyně úvěr žalovanému vyplatila dne 2020 [číslo]. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu žalobkyně (nebo z potvrzení o provedené platbě), ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Žalovaný nevrátil úvěr v datech splatnosti. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, avšak bezúspěšně. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 2020 -11-09. Žalobkyně navrhuje, aby soud provedl důkazy předkládanými listinami. Uzavření smluvního vztahu dokládá žalobkyně Smlouvou o podnikatelském úvěru. Poskytnutí úvěru dokládá výpisem z bankovního účtu či Potvrzením o provedené platbě od [anonymizována dvě slova] zajišťující platební styk na základě licence od ČNB. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobkyní dlužná částka převedena. Za tímto účelem žalobkyně navrhuje, aby si soud vyžádal vyjádření bankovních ústavů, z jejich účtů byly prováděny transakce, o tom, že žalovanému byl poskytnut úvěr v tvrzené výši. Celková výše nároků žalobkyně činí po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného ve výši 0 Kč je celkem36 500 Kč, nejpozději splatných dne 2020 -10-27. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému se žalobce ani jeho zástupce po předchozí omluvě a žalovaná bez omluvy nedostavili. Soud proto postupoval v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti stran. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru [číslo] ze dne 19. 8. 2020 vyplývá, že strany spolu měly uzavřít smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč se splatností do 27. 10. 2020. Poplatek za poskytnutí úvěru činil 1% za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení (čl. 3 1. smlouvy) 70 % a částku 14 000 Kč. Rovněž se strany ve smlouvě měly dohodnout na povinnosti žalovaného zaplatit žalobci jednorázovou sankci ve výši 500 Kč v případě prodlení žalovaného s úhradou jakékoliv splátky (čl. 8 odst. 1 smlouvy). Smlouva není žalovanou vlastnoručně podepsána, u podpisu žalované je uvedeno datum 19. 8. 2020 a kód sms verifikace: [číslo]. Z potvrzení o přijaté platbě ze dne 29. 1. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná zaplatila na účet žalobce dne 29. 1. 2020 v 10:05 hod. částku ve výši 1 Kč pod [variabilní symbol]. Z potvrzení o provedené platbě a z vyjádření banky žalované ze dne 4. 10. 2021 bylo zjištěno, že žalobce dne 19. 8. 2020 poskytl žalované částku ve výši 20 000 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 9. 11. 2020 byla žalovaná vyzvána zástupcem žalobce k zaplacení dlužné částky do 3 dnů. Z přiloženého podacího archu bylo zjištěno, že upomínka byla podána k poštovní přepravě dne 9. 11. 2020. <i>5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením.</i> <i>7. Podle § 2991 odst. 1 OZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 8. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Žalobce v řízení neprokázal svá tvrzení o tom, že uzavřel se žalovanou úvěrovou smlouvu, jak tvrdil v žalobě, neboť k úhradě verifikační platby došlo dne 29. 1. 2020, tj. 7 měsíců před podpisem úvěrové smlouvy, na jejímž základě měl žalobce poskytnout žalované tvrzený úvěr ve výši 20 000 Kč. Rovněž ani VS uvedený v potvrzení o provedené platbě ze dne 29. 1. 2020 se neshoduje s číslem úvěrové smlouvy. Úvěrová smlouva není žalovanou vlastnoručně podepsána, uvádí se v ní pouze jakýsi SMS verifikační kód, avšak z obsahu spisu se nepodává, že tento verifikační kód byl skutečně žalované zaslán, a nelze jej jakkoliv propojit s úvěrovou smlouvou. Rovněž ani tvrzení žalobce o tom, že platbu ve výši 20 000 Kč žalobce identifikoval uvedením VS a číslem smlouvy nebyla prokázána, když v potvrzení o provedené platbě ze dne 19. 8. 2020 tato identifikace uvedena není. Z dalších listin založených ve spise a provedených k důkazu nevyplývá, že by žalovaná projevila vůli k uzavření úvěrové smlouvy [číslo]. Tvrzení žalobce o uzavření úvěrové smlouvy tak zůstaly v řízení neprokázány a za takového stavu tížilo žalobce důkazní břemeno. Z těchto důvodů soud nařídil ústní jednání ve věci, při kterém zamýšlel žalobce poučit ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., aby prokázal svá tvrzení ohledně uzavření úvěrové smlouvy. Žalobce se k jednání nedostavil, a proto ho soud nemohl v tomto duchu poučit ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. V tomto kontextu nutno podotknout, že procesní poučení poskytuje soud zásadně při ústním jednání, žalobce se však k jednání nedostavil, čímž se připravil o možnost procesního poučení. Navíc soud dospěl k závěru, že i kdyby žalobce prokázal svá tvrzení ohledně uzavření úvěrové smlouvy, pak by soud posoudil úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou (dle ust. § 588 občanského zákoníku pro zjevný rozpor s dobrými mravy) s ohledem na výši požadovaných úroků ve výši 14