38 C 172/2021 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 9. 4. 2021 ve spojení s doplněním žaloby (č.l. 35 a 70 spisu) domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 477,50 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalobkyně stala věřitelem na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [IČO], jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a novým věřitelem. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 11 700 Kč, který měl být splacen nejpozději do 19. 4. 2019. Žalovaný do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 11 700 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 12 777,57 Kč. Předchůdce žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.creditportal.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů. Po dokončení registrace na webových stránkách www.creditportal.cz zaslal žalovaný předchůdci žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o úvěru. Po odeslání smluvní dokumentace žalovanému byly zaslány peněžní prostředky dne [datum] na bankovní účet [bankovní účet], který žalovaný uvedl. Žalovaný se dle Smlouvy o úvěru, jejíž text odsouhlasil, zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 12 777,57 Kč splatný v den splatnosti úvěru. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka spojená s oznámením o postoupení pohledávky byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 25. 3. 2021. 2. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný byl nekontaktní, neměl evidovánu žádnou adresu na území ČR a soudu se nepodařilo ani zjistit místo jeho faktického bydliště a nepodařilo se mu doručovat ani prostřednictvím dožádaného soudu v SR, byl žalovanému ustanoven usnesením č.j. [číslo jednací] opatrovník. Ten se vyjádřil podáním doručeným soudu dne 18. 11. 2021 tak, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy a ani to, zda byla poskytovatelem úvěru prověřována úvěruschopnost žalovaného. Dále pak namítl, že náhrada nákladů řízení by měla být u žalobce odvozována od ustanovení § 14b advokátního tarifu. 3. Soud nařídil jednání na [datum], právní zástupce žalobce se k jednání nedostavil, svoji nepřítomnost omluvil (viz č.l. 78). 4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil tento skutkový stav. Žalovaný projevil vůli uzavřít prostřednictvím elektronických komunikací (potvrzení SMS) dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na jejímž základě měla být žalovanému poskytnuta částka ve výši 11 700 Kč a žalovaný se měl zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem ve výši 12 777,57 Kč nejpozději do 19. 4. 2019, při včasném zaplacení měla být poskytnuta sleva a poplatek měl činit jen 4 880,07 Kč. Výše úroku byla uvedena ve smlouvě 40% p.a., výše RPSN pak 9 088,10 %. Právní předchůdce žalobkyně skutečně zaslal dne [datum] žalovanému částku ve výši 11 700 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] (viz. smlouva o úvěru č.l. 7-11, sdělení [anonymizováno] banka č.l. 21). Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] a její přílohy a dále pak z dopisu, kterým je oznámeno postoupení pohledávky ze dne [datum] (č.l. 13 rub a 91). Předžalobní výzvou ze dne 25. 3. 2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do tří dnů. Z podacího lístku vyplývá, že výzva byla podána k poštovní přepravě dne 25. 3. 2021 (podací lístek č.l. 90 rub). 5. Ze skutkového stavu soud dovodil následující právní závěr. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a společností původního věřitele nevznikl závazek v podobě ani úročné zápůjčky ani úvěru podle § 2395 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském (úročeném). Soud předně dospěl k závěru, že nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o uzavření samotné smlouvy (případně smlouvy ve znění změny), neboť nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že to byl právě žalovaný, kdo uvedl údaje na webovém portálu předchůdce žalobkyně a požádal o zřízení uživatelského účtu, zaslání návrhu smlouvy a že to byl žalovaný, kdo tento návrh následně akceptoval. Z předložených listin tyto skutečnosti nevyplývají. Soud měl v úmyslu poučit žalobkyni o této skutečnosti, s ohledem na jeho nepřítomnost u jednání však toto učinit nemohl. 6. Dále pak se soud zaměřil na to, zda byla splněna povinnost poskytovatele úvěru prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr či zápůjčku podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a zda vůbec došlo k uzavření smlouvy. Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů, a to z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015, Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C -679/18. Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k požadavku na doložení těchto tvrzení žadatelem. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů z jemu dostupných zdrojů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení žadatelem (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Pokud pak některé informace není poskytovatel úvěru schopen zjistit (prověřit) jinak než z tvrzení spotřebitele, lze považovat za vhodné, aby byl spotřebitel v zájmu pravdivosti zjišťovaných údajů a v zájmu předcházení jejich zkreslení poskytovatelem alespoň přiměřeně poučen též o možných trestně právních následcích, tj. o tom, že pokud by uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel, mohl by se tím spotřebitel dopustit úvěrového podvodu. Je sice pravdou, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů, a tedy nelze od něj očekávat nějaké hlubší systematické až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti všech spotřebitelem poskytnutých informací. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel normy, a alespoň elementární míra požadovaného odborného přístupu ze strany poskytovatele, nelze uvažovat o tom, že posouzení úvěruschopnosti bylo řádné, pokud proběhlo bez zjištění (prověření či doložení) spotřebitelem poskytnutých tvrzení. Mělo by tedy dojít k porovnání příjmů a výdajů spotřebitele poskytovatelem úvěru a způsobu plnění dosavadních dluhů na základě konkrétních a v daném případě určitých skutečností plynoucích ze žadatelem uvedených údajů a předložených listin či jiných důkazů. V prvé řadě by pozornost věřitele měla směřovat ke zjištění reálných příjmů spotřebitele na jedné straně (např. z výplatních pásek či mzdových listů za delší časový úsek v závislosti na výši úvěru a délce jeho splácení) a současně jeho výdajů na straně druhé. S výdaji pak souvisí i druhá návazná oblast, a to zkoumání způsobu plnění dosavadních dluhů zahrnující jak zjištění dosavadního zatížení spotřebitele dalšími závazky, jejich rozsahem, výší a délkou dalšího předpokládaného splácení, tak dosavadní historií jejich plnění, zejména pokud se jedná o závazky již ve fázi vymáhání či exekuce. Žalobkyně uvedla, že prověřovala žalovaného v evidencích uvedených v podání na č.l. 70 spisu, svá tvrzení nijak nedoložila. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že by si poskytovatel úvěru vůbec nějaké informace od žalovaného zjišťoval a tyto prověřoval. Smlouva o úvěru, o kterou opírá v rámci svých žalobních tvrzení žalobkyně svůj nárok, by byla, pokud by vůbec byla platně uzavřena, což není prokázáno, absolutně neplatná pro rozpor s § 87 zákona o spotřebitelských úvěrech č. 257/2016 Sb. (viz např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance). Soud měl taktéž o této okolnosti v úmyslu poučit žalobkyni při jednání, s ohledem na její nepřítomnost však k tomuto přistoupit nemo