38 C 370/2021 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se podanou žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 26. 10. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 8 612,05 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč dne [datum]. Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve splátkách po 1104 Kč měsíčně vždy k 15.tému dni v měsíci. Žalovaný se zavázal dále hradit za pojištění úvěru částku ve výši 0,65 % dlužné částky úvěru společně se splátkou úvěru. Žalovaný své povinnosti neplnil a nereagoval ani na výzvy k zaplacení, proto využila žalobkyně svého práva a odstoupila od smlouvy dopisem ze dne 1. 7. 2015, který odeslala. Odstoupení nabylo účinnosti ke dni 12. 7. 2015. Dluh žalovaného činí 8 612,05 Kč na jistině. Žalobkyně dále žádá zaplacení zákonného úroku z prodlení z jistiny od 13. 7. 2015 do zaplacení. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu upomínkou ze dne 24. 9. 2020. 2. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] byla vyslovena místní nepříslušnost Obvodního soudu pro Prahu 1 a věc byla postoupena zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému. Usnesení nabylo právní moci dne 26. 11. 2021. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. V řízení zůstal pasivní. 4. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě žalobkyně, přímo v podané žalobě souhlasila s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 5. Soud z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil následující skutkový stav. Žalovaný podepsal smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], na smlouvě jsou připojeny podpisy zástupce [právnická osoba], a.s. označené jako obchodník zastupující žalobkyni a žalovaného. Úvěr byl účelově vázaný na koupi zboží – notebooku se zárukou za kupní cenu ve výši 14 417 Kč. Ve smlouvě byl sjednán úrok z úvěru ve výši 36,90 % ročně, RPSN činí 37,00 %. Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve splátkách po 1032 Kč měsíčně a platbu na pojistné ve výši 72 Kč, celkem tedy 1 104 Kč včetně platby pojistného počínaje 15. 3. 2015 vždy do každého 15tého dne v měsíci v celkovém počtu 18 splátek (viz smlouva v přílohové obálce žalobce). Všeobecné obchodní podmínky, na které smlouva odkazovala, nebyly doloženy. Plná moc, na základě které [právnická osoba], a.s. jednala za žalobkyni, nebyla doložena. Žalobkyně dne [datum] poskytla ve prospěch žalovaného částku ve výši 14 417 Kč (viz výpis z účtu a přehled plateb). Žalovaný své povinnosti neplnil, zaplatil jen 6 536 Kč, poslední splátku zaplatil dne 18. 11. 2015, splátky neplatil řádně od počátku (viz rozpis účtu v přílohové obálce). Žalobkyně dopisem ze dne 1. 7. 2015 (viz přílohová obálka žalobce) od smlouvy odstoupila s odkazem na prodlení s plněním povinností delší, než 3 měsíce s odkazem na čl. 8 a 8.2 (i) VOP a vyzvala žalovaného k zaplacení úvěru. Žalovaný do doby odstoupení zaplatil pouze 1080 Kč, poté pak zaplatil 5 456 Kč. Dluh žalovaného byl žalobkyní vyčíslen na částku 8 612,05 Kč. Žalobkyně dále doložila předžalobní upomínku ze dne 24. 9. 2020. <i>6. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. v platném znění (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle ustanovení § 2991 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>8. Podle ustanovení § 2995 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> 9. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyla řádně uzavřena platná smlouva ve smyslu § 2395 občanského zákoníku o úvěru, neboť nebylo prokázáno, že osoba, která smlouvu měla za žalobkyni uzavřít ([právnická osoba], a.s.) byla k jednání za žalobkyni skutečně zmocněna (ve smlouvě je odkaz na plnou moc) a není tedy ani prokázáno, že by jednání této společnosti žalobkyni jakkoliv zavazovalo. Dle názoru soudu tedy nebylo prokázáno, že by mezi účastníky vznikl smluvní závazkový vztah. Na druhé straně bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem 14 417 Kč a že žalovaný z této částky žalobkyni vrátil jen 6 536 Kč. Rozdíl ve výši 7 881 Kč pak představuje bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného, které je povinen žalobkyni vrátit dle § 2991 a § 2995 Občanského zákoníku. Do prodlení s vrácením této částky se dostal žalovaný již 28. 2. 2015, tedy druhý den poté, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. Pokud pak žalobkyně žádá přiznání úroku z prodlení ve smyslu § 1970 OZ až od 13. 7. 2015, soud žalobě vyhověl do výše jistiny 7 881 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky od 13. 7. 2015 do zaplacení. Ve zbytku pak žalobu zamítl. 10. Lhůta pro zaplacení byla uložena v souladu s § 160 odstavec 1 o.s.ř. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 254,73 Kč, přičemž tato částka představuje 83,02 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 91,51 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 8,49 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 612,05 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč.