38 C 377/2022-18 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 9. 8. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit 93 326,57 Kč a zákonný úrok z prodlení a náklady spojené s vymáháním pohledávky. Návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl peněžní prostředky žalovanému ve výši 93 326,57 Kč na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na webových stránkách původního věřitele, resp. formou zadání jednorázově zaslaného kódu. Odesláním žádosti žalovaný potvrdil, že se seznámil se smluvními podmínkami, jejími přílohami i s informacemi v nich uvedenými, jež tvoří nedílnou součást těchto podmínek a byly k dispozici na webových stránkách, a dále že s nimi v plném rozsahu souhlasí. Žalovaný zde uvedl údaje o svém rodném čísle, dokladech totožnosti, bankovním účtu. Žalovaný se dále zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit nejpozději do 3. 1. 2022. Žalovaný své smluvní povinnosti nedostál, když poskytnutý úvěr nesplácel řádně a včas. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s původním věřitelem ze dne [datum] se pak žalobkyně stala věřitelem uvedené pohledávky. Žalobkyně požaduje toliko vrácení části nesplacené jistiny úvěru. Žalovaný i přes předžalobní výzvu ze dne 16. 3. 2022 na celkový dluh ve výši 93 326,57 Kč dosud ničeho neuhradil. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz ze dne [datum], který se nepodařilo doručit žalovanému a byl usnesením ze dne [datum] zrušen. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobce s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasil již v žalobě. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložil žalobce. 4. Soud zjistil z předložených důkazů následující skutečnosti. Žalobce jako základní dokument, o který opírá svůj žalobou uplatněný nárok předložil listinu nazvanou Smlouva o revolvingovém úvěru, v níž jako strany jsou označeny předchůdce žalobkyně společností [právnická osoba] žalovaný, datum uzavření dne [datum], úvěrový rámec je uveden až do výše 80 000 Kč, úroková sazby 8,5% měsíčně, poplatek za každé čerpání 12,5% z čerpané částky a RPSN 262,91%, smlouva není časově omezena a nevykazuje žádné podpisy stran. Ke způsobu elektronického uzavírání smlouvy popsanému v žalobě nebyl navržen a ani předložen žádný důkaz. Dále pak byl předložen dodatek, kterým mělo dojít od [datum] ke změně úvěrového rámce na 58 000 Kč. V dokumentech je uvedeno č. účtu, na který má být částka zasílána [bankovní účet]. Dle zprávy peněžního ústavu se jedná o účet, jehož majitelem byl žalovaný. Z přehledu výběrů, úhrad a účtovaných poplatků soud zjistil, že žalovaný si v období od [datum] do [datum] vyzvedl s ohledem na citovaný dokument od předchůdce žalobce částku 125 029 Kč a naopak uhradil částku 179 569 Kč (jedná se o součet částek z listiny plynoucí). Viz. listiny - smlouva o revolvingovém úvěru, informace o spotřebitelském úvěru, dodatek a přehled plateb a výběrů a sdělení banky k dotazu soudu. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni (viz smlouva a její příloha). Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínka ze dne 16. 3. 2022, který byl podepsán jen právním zástupcem žalobce a nikoliv původním věřitelem a kterým byl žalovaný vyzván k vrácení dlužné částky do 3 dnů po obdržení dopisu. Z podacího lístku soud zjistil, že oznámení a upomínka byly podány k poštovní přepravě dne 16. 3. 2022. 5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně nevznikl uzavřením shora uvedené smlouvy závazek v podobě úročného úvěru podle ust. § 2395 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014. Předně soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by smlouva byla mezi původními účastníky vůbec uzavřena, a že tedy došlo ke vzniku závazkového vztahu. Sám žalobce v žalobě uvádí jako alternativní právní posouzení bezdůvodné obohacení, je si tedy vědom skutkových i právních rizik, které z jím podané žaloby plynou. Soud dospěl ale též k závěru, že i kdyby byl prokázán vznik smluvního vztahu, nemohlo by se jednat o platné ujednání, což soud dovozuje z ustanovení o výši úroků, které měl žalovaný z poskytnutých peněz předchůdci žalobkyně zaplatit. Soud totiž dospěl k závěru, že částka z titulu smlouvy o úvěru ve výši 8,5% měsíčně a 12,5% z částky každého čerpání, kterou měl žalovaný vedle jistiny zaplatit navíc, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného, než zmíněné úroky ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Předchůdce žalobce je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček a spotřebitelských úvěrů a úroky i poplatek za čerpání úvěru by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. Na tomto závěru nemůže bez dalšího nic změnit ani fakt, že jednotlivé částky byly ve smlouvě rozděleny na dvě části: na úroky a poplatek za čerpání úvěru. Je tomu tak proto, že podle názoru soudu se jedná pouze o formální rozčlenění tak, aby vypadal příznivěji, aniž by však toto rozdělení reflektovalo skutečné rozdělení jejím právním předchůdcem poskytovaných služeb. Je zřejmé, že za zjištěného skutkového stavu nebylo možno učinit jakýkoli jiný závěr, než že celé rozčlenění je ryze formální a že celá částka nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá úročení peněz vedle již sjednaných úroků, slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zcela zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. V tomto kontextu soud dodává, že vedle úroků lze nepochybně sjednat i poplatky, které kryjí různé služby související s poskytnutím finančních prostředků, nicméně soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti považuje celý nárok z titulu poplatků a úroku jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 114,5 % ročně (8,5% měsíčně přepočteno na rok, tedy krát 12 + 12,5%) je tedy ujednáním neplatným dle § 588 obč. zák. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvách vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2019 nepřesahovala 15 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil ani žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku spotřebitelského úvěru. 6. Soud se dále zabýval tím, zda lze obsah ujednání o úrocích oddělit od ostatního obsahu smlouvy, ale s ohledem na charakter zamýšleného smluvního typu, jehož pojmovým znakem je ujednání o úrocích, toto možné není. 7. Žalovanému tudíž nevznikla jiná povinnost než předchůdci žalobce vrátit poskytnutou jistinu, která v součtu za celé období od [datum] do [datum] činí 125 029 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy jako celku představovalo všechno plnění předchůdce žalobce žalovanému plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle