38 C 49/2022 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 10. 12. 2021 domáhala proti žalované vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 18 551,94 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce [číslo] to dne [datum], na základě které původní věřitel poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli celkem částku 34 539 Kč (jistinu, úrok ve výši 3 279 Kč odpovídající sazbě ve výši 29 % ročně, částku ve výši 7 360 Kč za zpracování a doručení a flexibilní splácení, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 900 Kč), a to formou 12-ti měsíčních splátek ve výši 2 789 Kč. Žalovaná nehradila své smluvní závazky řádně a včas, zaplatila jen 2 900 Kč, naposledy zaplatila dne 21. 10. 2019 Poslední splátka byla sjednána na 25. 7. 2020, od 26. 7. 2020 je žalovaná v prodlení s celým dluhem. Dne [datum] původní věřitel uzavřel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne [datum]. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 40 069,53 Kč, z toho 18 551,94 Kč na jistině a 11 887,06 Kč na dlužných poplatcích. V žalobě požaduje žalobkyně přiznání jistiny ve výši, poplatku a dále úroky částečně kapitalizované a zákonné úroky z prodlení částečně kapitalizované. Žalovaná uvedenou částku žalobkyni přes upomínku neuhradila. 2. Žalobkyně se dále stejnou žalobou domáhala proti žalované vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 334,97 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] dále též smlouvu o zápůjčce [číslo] to dne [datum], na základě které původní věřitel poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli celkem částku 45 200 Kč (jistinu, úrok ve výši 6 127 Kč odpovídající sazbě ve výši 29 % ročně, částku ve výši 8 565 Kč za zpracování a doručení a flexibilní splácení, odměnu za administrativní činnost ve výši 5 508 Kč), a to formou 18-ti měsíčních splátek ve výši 2 512 Kč. Žalovaná nehradila své smluvní závazky řádně a včas, zaplatila jen 10 140 Kč, naposledy zaplatila dne 21. 10. 2019 Poslední splátka byla sjednána na 19. 10. 2020, od 20. 10. 2020 je žalovaná v prodlení s celým dluhem. Dne [datum] původní věřitel uzavřel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 6. 1. 2021. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 45 581,65 Kč, z toho 20 334,97 Kč na jistině. V žalobě požaduje žalobkyně přiznání jistiny ve výši, poplatku a dále úroky částečně kapitalizované a zákonné úroky z prodlení částečně kapitalizované. Žalovaná uvedenou částku žalobkyni přes upomínku neuhradila. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala pasivní. 4. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobce s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasil již v žalobě. Žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřila, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu její konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložil žalobce. 5. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za prokázané, že žalovaná podepsala s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] dvě smlouvy o zápůjčce. První smlouva [číslo] byla podepsána dne [datum] a na jejím základě byla žalované poskytnuta částka 25 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná měla zaplatit v 18ti měsíčních splátkách po 2512 Kč celkem 45 200 Kč, přičemž 25 000 představuje dle smlouvy zápůjčku a 20 200 Kč je ve smlouvě označeno jako poplatek, který je dále rozčleněn na úrok ve výši 6 127 Kč, administrativní poplatek ve výši 8 565 Kč a poplatek za zpracování smlouvy a flexibilní splácení ve výši 5 508 Kč. Podle strany 2 smlouvy byl mezi stranami sjednán úrok ve výši 29 % ročně. Druhá smlouva [číslo] byla podepsána dne [datum] (tedy tři měsíce po první smlouvě v době splácení) a na jejím základě byla žalované poskytnuta částka dalších 20 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná měla zaplatit v 12ti měsíčních splátkách po 2879 Kč celkem 34 539 Kč, přičemž 20 000 představuje dle smlouvy zápůjčku a 14 539 Kč je ve smlouvě označeno jako poplatek, který je dále rozčleněn na úrok ve výši 3 279 Kč, administrativní poplatek ve výši 7 360 Kč a poplatek za zpracování smlouvy a flexibilní splácení ve výši 3 900 Kč. Podle strany 2 smlouvy byl mezi stranami sjednán úrok ve výši 29 % ročně. Obě pohledávky za žalovanou byly původním věřitelem postoupeny žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a přílohy k postupní smlouvě. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], kterým byla žalovaná vyzvána k vrácení dlužné částky do 10 dnů po obdržení tohoto dopisu. Z podacího lístku se podává, že oznámení o postoupení pohledávek bylo podáno k poštovní přepravě dne 6. 1. 2021. Předžalobní upomínkou byla žalovaná zástupcem žalobce vyzvána k zaplacení dlužné částky. Z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovaná zaplatila na první smlouvu 10 140 Kč a na druhou pak 2 900 Kč. 6. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba] nevznikl uzavřením shora uvedených smluv o zápůjčce závazek v podobě úročné zápůjčky podle ust. § 2390 a násl. občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, byť strany uvedené smlouvy zjevně uzavření tohoto druhu závazku zamýšlely, což soud dovozuje ze zřejmého obsahu smlouvy, a dále z odkazu na ustanovení občanského zákoníku v úvodních ustanoveních smlouvy. 7. Soud dospěl k závěru o neplatnosti smluv o zápůjčkách, kterou dovozuje z ujednání o výši úroků, které měla žalovaná z půjčených peněz předchůdci žalobkyně zaplatit a dále pak z porušení ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Soud dospěl předně k závěru, že částka z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ve výši 20 200 Kč, kterou měla žalovaná vedle jistiny ve výši 25 000 Kč zaplatit navíc a částka z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ve výši 14 539 Kč, kterou měl žalovaný vedle jistiny ve výši 20 000 Kč zaplatit navíc, byť jsou ve smlouvě rozčleněny na různé poplatky a úrok, by v případě platné smlouvy nemohly představovat nic jiného, než zmíněné úroky ve smyslu ust. § 2392 odst. 1 občanského zákoníku, tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Předchůdce žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako souhrnný poplatek by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. Na tomto závěru nemůže bez dalšího nic změnit ani fakt, že jednotlivé částky byly ve smlouvě o zápůjčce rozděleny na tři části: na úroky, poplatek za administrativní činnosti a poplatky za hotovostní inkaso. Je tomu tak proto, že podle názoru soudu se jedná pouze o formální rozčlenění tohoto poplatku tak, aby vypadal příznivěji, aniž by však toto rozdělení reflektovalo skutečné rozdělení žalobkyní (resp. jejím právním předchůdcem) poskytovaných služeb. Je zřejmé, že za zjištěného skutkového stavu nebylo možno učinit jakýkoli jiný závěr, než že celé rozčlenění poplatků je ryze formální a že celá částka souhrnného poplatku nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok tedy zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků, slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zcela zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. V tomto kontextu soud dodává, že vedle úroků lze nepochybně sjednat i poplatky, které kryjí různé služby související s poskytnutím finančních prostředků, nicméně soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti považuje celý nárok z titulu poplatků a úroku jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném