13 C 152/2023-14 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem ze dne [datum] se manžel domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo rozvedeno manželství účast uzavřené dne [datum] před Úřadem městského obvodu [obec a číslo]. Návrh manžel zdůvodnil tím, že manželství účastníků není možné označit za spokojené a perspektivně fungující, když neplní své základní funkce, zejména pokud jde o funkci společenskou, biologickou a ekonomickou, a to přes skutečnost, že bylo uzavřeno teprve dne [datum], tedy [anonymizováno] měsíců před podáním návrhu na jeho rozvod. Manžel uvedl, že je manželství možno označit za hluboce a trvale rozvrácené. Manžel dále uvedl, že nevidí jiný způsob řešení vzájemné situace, než je manželství. 2. Manželka se k návrhu na rozvod manželství vyjádřila svým podáním ze dne [datum], v němž uvedla, že s rozvodem manželství souhlasí zejména pro morálně – volní vlastnosti manžela. Soud na tomto místě konstatuje, že podání manželky nepovažuje za připojení se druhého manžela k návrhu na rozvod manželství ve smyslu § 757 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané následující skutkový stav. Z oddacího listu soud seznal, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum] před Úřadem městského obvodu [obec a číslo] a z výpisu centrální evidence obyvatel vyplynulo, že z manželství nenarodilo žádné dítě. 4. Manžel a při svém výslechu v rámci ústního jednání uvedl, že se manželkou nežije po dobu asi tří měsíců. Dále uvedl, že společně žili asi [anonymizováno] měsíců před uzavřením manželstvím, a poté 3 měsíce po sňatku. Společně žili na adrese [adresa], tedy v bytě manžela. Dále uvedl, že příčinou rozvratu manželství jsou jiné zájmy manželů. Manžel se domníval, že společné soužití bude možné, ale v období po uzavření manželství zjistili, že tomu tak není. Dále uvedl, že se domluvili na rozvodu manželství a podle jeho názoru nemá žádný smysl jeho zachování. Manžel dále uvedl, že vylučuje, že by zde existovala jakákoliv, byť nepatrná šance na obnovu manželského soužití manželů. 5. Manželka v rámci své účastnické výpovědi uvedla, že manžel je starší člověk se sluchovým handicapem. Před manželství si neuvědomovala, jaké nastanou obtíže při soužití ve společné domácnosti. Manžel dle tvrzení manželky trvá na tom, že budou společně bydlet v bytě manžela, který je však podle názoru manželky malý. Tento svůj byt odmítal manžel opustit, přestože manželka může užívat byt větší. Manželka dále uvedla, že i v jejím bytě však manžel žít nechtěl. Jako hlavní příčinu rozvratu manželství identifikovala právě rozpor mezi účastníky řízení na určení místa společného soužití. Kromě toho uvedla manželka, že manžel udržoval mimomanželský vztah. K celkové době společného soužití manželka uvedla, že po uzavření manželství spolu žili jen 1 měsíc a před uzavřením manželství přibližně 4 měsíce. V tomto období žili společně v bytě manžela. Uvedla, že do manželství vstupovala s úmyslem se o manžela starat, avšak je pro ní nepřekonatelnou překážkou, aby svůj majetek z většího bytu nastěhovala do bytu o velikosti 2+1, když manžel trval na tom, že právě v tomto menším bytě budou společně bydlet. Manželka připustila, že pokud by manžel ukončil svůj mimomanželský vztah a souhlasil by se společným soužitím ve větším bytě, bylo by možné společné soužití obnovit. Bez splnění těchto podmínek však vyloučila, že by mohlo manželství nadále plnit své funkce. Dalším důvodem pro rozvod manželství je podle názoru manželky skutečnost, že manžel chce, aby veškerý jeho majetek dědila pouze jeho rodina, a odmítá, aby se dědicem jeho majetku stal kdokoliv jiný, včetně manželky. 6. Manžel v reakci na účastnickou výpověď manželky uvedl, že neměl žádný mimomanželský vztah, pouze udržoval kamarádský vztah se ženou, se kterou seznal, psali si a zašli občas na kávu. Manžel dále uvedl, že není ochoten splnit podmínku, že by s manželkou žil v jejím bytě, když jeho byt je sice menší, ale podle názoru manžela pro společné soužití dostačující. Dále uvedl, že v situaci, kdy manželka nechce bydlet v jeho bytě, nevidí jediný důvod, proč by on měl bydlet v bytě jejím. <i>7. Dle § 755 odst. 1 občanského zákoníku, manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.</i> <i>Dle § 766, občanského zákoníku soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny.</i> <i>Dle § 384 odst. 2, z.č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních podá-li návrh na zahájení řízení jeden z manželů a druhý z manželů se k návrhu připojí, postupuje soud stejně, jako by bylo řízení zahájeno návrhem společným. Připojení se k návrhu je možné odvolat do vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně.</i> <i>Dle § 389 odst. 2, z.č. 292/2013 Sb. při jednání vede soud manžele k odstranění příčin rozvratu a usiluje o jejich smíření.</i> 8. V daném případě soud na základě shora zjištěného a prokázaného skutkového stavu věci dospěl k závěru, že manželství účastníků je ve smyslu ust. § 755 odst. 1 občanského zákoníku hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Soud dospěl k závěru, že vyjádření manželky k návrhu na rozvod manželství nelze považovat za připojení se k návrhu na rozvod manželství, neboť sice manželka ve svém v písemném vyjádření ze dne [datum] vyslovila souhlas s rozvodem manželství, ale v průběhu ústního jednání se výslovně k návrhu nepřipojila a zároveň v rámci své účastnické výpovědi uvedla podmínky, při jejichž splnění by mohlo být manželství zachráněno. Příčinou rozvratu manželství zjištěnou z účastnických výslechů manželů je jednoznačně nepřekonatelná rozdílnost názoru manželů na místo společného bydlení. Každý z manželů disponuje vlastním bytem, ale zároveň nejsou schopni dohodnout se na tom, který z těchto bytů budou užívat. Podle § 687 odst. 2, občanského zákoníku jsou si manželé mimo jiné navzájem povinni úctou, jsou povinni žít spolu a udržovat rodinné společenství. Ze stanoviska obou manželů zjištěného při ústním jednání jednoznačně vyplynulo, že manželé spolu nejsou ochotni žít ani udržovat rodinné společenství. Soud učinil pokus k odstranění příčin rozvratu manželství a smíření obou manželů, avšak podmínky, za kterých by byla manželka ochotna manželské soužití obnovit, odmítl manžel splnit. Byť tedy manželství trvalo jen krátkou dobu a důvody jeho rozvratu je možno hodnotit jako neobvyklé, dospěl soud k závěru, že manželství neplní některé ze svých základních funkcí, manželé nemají skutečnou vůli žít společně ve společné domácnosti a udržovat rodinné společenství, a proto jsou naplněny podmínky pro rozvod manželství. Soud přitom přihlédl i ke zralému věku obou manželů a k tomu, že v případě manžela se jedná o manželství čtvrté a v případě manželky o manželství třetí, takže jejich vůli nadále v manželství za zjištěných okolností dále setrvávat je podle názoru soudu třeba respektovat, neboť tato vůle nevychází ze životní nezkušenosti, jak by tomu mohlo být například v případě velmi mladých manželů. 9. Pro všechny zjištěné skutečnosti soud rozhodl o rozvodu manželství, když však současně nemá za to, že by byly splněny podmínky pro rozvod manželů na základě jejich společného návrhu. 10. Výrok II. vychází z ust. § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních.