14 C 174/2022 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 286 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi původním věřitelem, společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena dne 4. 1. 2022 smlouva o úvěru [číslo] na základě které původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 1 000 Kč a to na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal splatit jistinu 1 000 Kč a úrok 286 Kč nejpozději do 4. 2. 2022. Žalobkyně pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 29. 3. 2021 mezi původním věřitelem a žalobkyní. Dne 17. 7. 2022 byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka. Žalovaný ke dni podání žaloby dluh neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud k projednání věci nařídil jednání na den 13. 3. 2023. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila, žalovaný se k jednání nedostavil, pročež soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v jejich nepřítomnosti. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěné, že dne 4. 1. 2022 byly na účet žalovaného připsány finanční prostředky ve výši 1 000 Kč (č.l. 13) na základě uzavřené smlouvy o úvěru mezi žalovaným a společností [právnická osoba] (č.l. 7-8). Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 7. 2022 soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného o skutečnosti, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021 uzavřenou mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] došlo k postoupení pohledávky ve výši 1 589 Kč ze smlouvy [číslo]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba] soud zjistil, že tato smlouva byla sjednána s účinností do 31. 12. 2021 (článek 7.2 smlouvy). 5. Soud se nejprve zabýval otázkou aktivní legitimace žalobkyně ohledně převodu práv a povinností z úvěrové smlouvy z původního věřitele [právnická osoba] na žalobkyni. Žalobkyni přitom v řízení tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní stran převodu těchto práv. Z listin předložených žalobkyní, a to ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 a též z oznámení o postoupení pohledávek ze 17. 7. 2022 nemá soud za prokázané, že by na žalobkyni přešla pohledávka za žalovaným uplatněná touto žalobou. Jde-li o smlouvu o postoupení pohledávky, již z logiky věci tato smlouva nemůže být důkazem k prokázání aktivní věcné legitimace žalobkyně, jelikož byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní dne 29. 3. 2021, tj. ještě před datem uzavření smlouvy o úvěru ze dne 4. 1. 2022, na jejímž základě vznikl žalovanému dluh, který byl předmětem této žaloby. Předmětná smlouva o postoupení pohledávek navíc byla sjednána toliko s účinností do 31. 12. 2021. S tvrzením žalobkyně nekoresponduje pak i další předložený důkaz, a to oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 7. 2022, z něhož vyplývá, že na žalobkyni měla být postoupena pohledávka ve výši 1 586 Kč, a to z úvěrové smlouvy [číslo] což neodpovídá číslu úvěrové smlouvy označené v žalobě. Soud poskytl žalobkyni poučení o tom, že musí tvrdit a prokázat rozhodné skutečnosti, a to písemně výzvou ze dne 25. 1. 2023 doručenou žalobkyni společně s předvoláním k nařízenému jednání, a zároveň soud žalobkyni upozornil na možný neúspěch ve věci, pokud tyto skutečnosti a důkazy nedoplní. Žalobkyně na tuto výzvu nijak nereagovala a soudu doručila pouze omluvu z účasti na ústním jednání. Vzhledem k těmto skutečnostem soud dospěl k závěru, že aktivní legitimaci se žalobkyni v daném řízení nepodařilo prokázat, pročež žalobu v plném rozsahu zamítl tak, jak je uvedeno pod výrokem I. tohoto rozsudku. 6. Výrok II. o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož by žalovaný měl v řízení právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, neboť byl v tomto sporu procesně úspěšnou stranou, z obsahu spisu však nevyplývá, že by žalovanému v souvislosti s vedeným řízením vznikly nějaké náklady, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.