17 C 194/2023-49 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 478 072 Kč s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný v době, kdy měl vozidlo [anonymizováno] [registrační značka] předané k opravě od vlastníka [jméno] [příjmení], jej zapůjčil [jméno] [příjmení], který 20. 10. 2021 tímto vozidlem způsobil dopravní nehodu a tím i škodu. [příjmení] [jméno] [příjmení] byl rozhodnutím [stát. instituce] ze dne 9. 2. 2022 uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1, písm. e) bod 1 a písm. f) bod 8 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu z důvodu, že nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění. Jelikož motorové vozidlo vlastníka [jméno] [příjmení] bylo v době dopravní nehody pojištěno u žalobkyně, poskytla žalobkyně v rámci pojistné události celkové pojistné plnění ve výši 478 072 Kč, a to jako náhradu bolestného poškozeného, ušlého zisku poškozeného, nákladů léčení poškozeného, náhradu majetkové újmy způsobené na motorovém vozidle a náhradu za poškozené věci umístěné v motorovém. Protože v době dopravní nehody bylo předmětné vozidlo předáno k opravě žalovanému, má tento povinnost nahradit způsobenou újmu žalobkyni, neboť podle ustanovení § 2928 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ([příjmení]) je považován za provozovatele motorového vozidla. Podle ustanovení § 10 odst. 1, písm. g) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (ZPO) má žalobkyně právo na náhradu toho, co vyplatila za žalovaného coby provozovatele motorového vozidla, protože řidič řídil vozidlo a nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění. Zároveň podle § 10 odst. 1, písm. j) téhož zákona má žalobkyně právo na náhradu toho, co vyplatila za pojištěného, protože žalovaný předal řízení vozidla osobě, která nebyla držitelem příslušného řidičského oprávnění. Žalobkyně má tak nárok na náhradu toho, co vyplatila za žalovaného ve výši 478 072 Kč. Jelikož si žalovaný tuto povinnost vůči žalobkyni nesplnil ani po zaslání předžalobní výzvy, nezbývalo jí, než se obrátit se svým nárokem na soud. 2. Žalovaný na svou obranu uvedl, že škůdce [jméno] [příjmení] byl v době dopravní nehody držitelem řidičského oprávnění, kterým se žalovanému v den dopravní nehody prokázal. Jednalo se o řidičský průkaz holandský nebo německý, tedy řidičský průkaz státu, kde škůdce dlouhodobě pracoval jako svářeč. 3. Při jednání učinil žalovaný nesporným částky, které byly ze strany žalobkyně vyplaceny v důsledku řešení pojistné události. Pouze sporoval to, že by škůdce v rozhodné době neměl řidičské oprávnění. Žalovaný zkontroloval řidičské oprávnění škůdce a až následně mu vozidlo předal. 4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že vlastník vozidla [příjmení] [příjmení], jehož vozidlo [anonymizováno] [registrační značka] bylo v době nehody pojištěno u žalobkyně, předal žalovanému vozidlo k opravě, ten jej následně předal [jméno] [příjmení], který s vozidlem způsobil dopravní nehodu. V důsledku škody vzniklé z dopravní nehody žalobkyně vyplatila v rámci řešení pojistné události pojistné plnění v částce 478 072 Kč a vyzvala žalovaného, aby tuto částku uhradil. Z příkazu [stát. instituce] ze dne 9. 2. 2022, který nabyl právní moci 5. 3. 2022, soud zjistil, že [jméno] [příjmení] byl uznán vinným ze spáchání přestupku, kterého se dopustil tím, že dne 20. 10. 2021 řídil, aniž by byl držitelem řidičského oprávnění příslušné skupiny vozidla, které pozbyl v souvislosti s nabytím právní moci rozhodnutí [stát. instituce] č. j. S-MHMP708674/2012/B, jímž mu byl krom jiného uložen správní trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, přesto řídil motorové vozidlo [anonymizováno] [registrační značka]. Ze zprávy Policie České republiky ze dne 28. 10. 2023 dále vyplynulo, že [jméno] [příjmení] byl 20. 4. 2022 zadržen řidičský průkaz vydaný 11. 7. 2021 městem Bělehrad v Srbsku. 5. Soud učinil tedy závěr o skutkovém stavu odpovídající nesporným tvrzením stran a dále také závěr o tom, že škůdce [jméno] [příjmení] v době spáchání přestupku nebyl držitel řidičského oprávnění. 6. Podle § 2928 OZ je-li dopravní prostředek v opravě, považuje se za jeho provozovatele osoba, která dopravní prostředek převzala k opravě. Podle § 10 odst. 1, písm. h), resp. písm. j) ZPO pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný dle písm. h) řídil vozidlo v době, kdy mu byl uložen zákaz činnosti řídit vozidlo, nebo podle písm. j) předal řízení vozidla osobě uvedené v písmenech g), h), i). Podle § 10 odst. 3 ZPO provozovatel vozidla odpovídá společně a nerozdílně s osobou podle odstavce 1 za pohledávku pojistitele na náhradu částky vyplacené podle odstavce 1 písm. g), h), i) a j), neprokáže-li, že nemohl jednání této osoby ovlivnit. 7. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že u žalovaného byla dle § 2928 OZ naplněna právní fikce provozovatele vozidla, kterým byla způsobena škoda. Žalovaný proto jako provozovatel vozidla dle § 10 odst. 3 ZPO odpovídá společně a nerozdílně za škodu, která byla tímto vozidlem způsobena, s osobou, které ve smyslu ustanovení § 10 odst. 3 písm. j) ZPO takové vozidlo předal, přestože této osobě byl uložen zákaz činnosti řídit vozidlo ve smyslu ustanovení § 10 odst. 3 písm. h) ZPO. Žalovaný se sice bránil tím, že mu byl předložen ze strany škůdce [jméno] [příjmení] řidičský průkaz, nicméně o nutnosti prokázání takové obrany nebyl ani soudce poučen, jelikož se nejedná o obranu nemožnosti ovlivnit jednání škůdce ve smyslu § 10 odst. 3, druhé části souvětí ZPO. O nemožnosti ovlivnit jednání škůdce by mohlo být uvažováno například tehdy, došlo-li by k odcizení vozidla škůdcem. [jméno] však v případě, kdy se měl škůdce prokázat řidičským průkazem, přestože mu byl uložen zákaz činnosti řídit vozidla. Na povinnost žalovaného jako provozovatele k regresní náhradě žalobkyni totiž nemá vliv to, zda věděl o tom, že škůdci byl pravomocně uložen trest zákazu činnosti řízení vozidla. Jde totiž o solidární povinnost se škůdcem a je případně na žalovaném, zda a jak se se škůdcem vypořádá. Zvolila-li žalobkyně cestu uplatnění nároku pouze vůči žalovanému, který společně odpovídá se škůdcem za pohledávku na náhradu částky vyplacené v důsledku škodní události, neleze jí v tomto ohledu nic vytknout. Formálně gramatický výklad ustanovení § 10 ZPO by mohl vést k mylnému závěru, že žalovaný za náhradu vyplaceného plnění žalobkyní neodpovídá, jelikož třetí odstavec tohoto ustanovení zakládá solidární povinnost k náhradě provozovatele nikoli se škůdcem, ale s pojištěným, tedy [jméno] [příjmení]. Teleologický výklad celé aplikované právní normy však neumožňuje jiný závěr, než že provozovatel vozidla, i když se jím stal žalovaný pouze na základě právní fikce po převzetí vozidla do opravy, odpovídá za pohledávku pojistitelky na náhradu částky, kterou za škůdce uhradila, a to společně se škůdcem, kterému takové vozidlo předal, jestliže škůdci byl uložen trest zákazu činnosti. Není jediný důvod, aby zákonodárce kladl na pojištěného vyšší míru odpovědnosti než na toho, komu bylo vozidlo předáno do opravy. Jestliže pojištěný předáním vozidla žalovanému pozbyl možnost kontrolovat, kdo s takovým vozidlem následně pojede, neleze formalisticky-gramatickým výkladem dospět k závěru, že škůdce odpovídá za pohledávku žalobkyně společně s pojištěným a nikoli s provozovatelem vozidla. Vztah mezi tím, kdo škodu vozidlem způsobil a tím, kdo mu takové vozidlo předal, tak neleze přenést na pojištěného. 8. Soud proto žalobě vyhověl, jelikož žalovaný jako provozovatel odpovídá za pohledávku žalobkyně, která jí vznikla tím, že plnila poškozenému újmu, za níž žalovaný společně a nerozdílně odpovídá se škůdcem, a uložil žalovanému zaplatit žalovanou částku spolu s příslušenstvím uplatněným důvodně v souladu s § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení v plné výši, jelikož byla ve věci zcela úspěšná. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o. s. ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za 4 úkony právní služby po 10 220 Kč (kvalifikovaná výzva k plnění, příprava a převzetí věci, sepis žaloby a účast na jednání dne 30. 11. 2023) podle § 7 bod 4. ve spojení s § 9 odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za 4 zmíněné úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, dále cestovným v celkové výši 379 Kč cestu vlakem z Prahy do Plzně, dále náhradou za promeškaný čas v počtu 6 půlhodin v celkové výši 600 Kč v souladu s § 14 odst. 3 advokátního tarifu