17 C 210/2022-49 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 25. 5. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 1 964,09 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. V žalobě uvedla nejprve, že s žalovanou uzavřena 1. 6. 2010 společnost [právnická osoba] smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 40 000 Kč a jelikož žalovaná nehradila řádně splátky úvěru, využila banka svého práva a 25. 5. 2018 ukončila smlouvu a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Ke dni ukončení smlouvy činil dluh 0 Kč. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena žalobci. Ke dni postoupení činil dluh 16 974,97 Kč, na který žalovaná nic nezaplatila. 2. Žalovaná ve své reakci na žalobu uvedla, že s žalobcem ani jeho právním předchůdcem nikdy žádnou smlouvu o revolvingovém úvěru neuzavřela. Svým pátráním zjistila, že patrně se jedná o dluh jejího otce, který zemřel 16. 4. 2018 a podle dědického usnesení veškerá práva o povinnosti k účtu [právnická osoba] přešla na pozůstalou manželku [jméno] [příjmení]. Zároveň namítla promlčení. 3. V reakci na vyjádření žalované žalobce podáním doručeným soudu 11. 8. 2022 uvedl, že právní předchůdce žalované uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně předmětnou smlouva a nikoli žalovaná osobně. Žalovaná nabyla z dědictví svého právního předchůdce majetek, uplatnila výhradu soupisu. Její dědický podíl činil 11,79 %, žalobou uplatněná částka, tak odpovídá jejímu dědickému podílu. 4. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr skutkového stavu. Mezi otcem žalované a společností [právnická osoba] byla 1. 6. 2010 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru a o vydání používání kreditní karty. Smlouva byla ze strany poskytovatele úvěru ukončena ke dni 25. 5. 2018. Práva a povinnosti ze smlouvy na straně věřitele byly převedeny smlouvou o postoupení pohledávek na žalobce, který je tak ve věci aktivně legitimovaný. Dědickým usnesením Okresního soudu v Karlových Varech č. j. 30 D 536/2018-43, které nabylo právní moci 16. 10. 2018, bylo rozhodnuto v řízení o pozůstalosti po [jméno] [příjmení], a to tak, že žalovaná nabyla z dědictví částku 100 000 Kč. 5. Na předmětný právní vztah bylo zapotřebí aplikovat právní úpravu účinnou v době uzavření smluvního vztahu mezi právním předchůdcem žalované panem [jméno] [příjmení] a společností [právnická osoba] Jelikož smlouva byla uzavřena 1. 6. 2010 a šlo o absolutní obchod, bylo zapotřebí aplikovat zákon č. 513/1991, obchodní zákoník a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Jelikož nebyly plněny povinnosti ze smlouvy, využila banka svého práva a ukončila smlouvu ke dni 25. 5. 2018, čímž počala v souladu s § 391 odst. 1 obchodního zákoníku, běžet promlčecí doba, která podle § 397 obchodního zákoníku činila čtyři roky. 6. Ke stavení promlčení doby dochází uplatněním nároku u soudu, a tedy promlčecí doba od podání žaloby neběží v souladu s § 402 obchodního zákoníku. Žalobce sice uplatnil své právo v poslední den promlčecí doby 25. 5. 2022, nicméně žalobu tak jak ji podal, vystavěl na základu, podle něhož jeho právní předchůdce uzavřel přímo s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru. Jednalo se tak o jiný nárok, než byl později uplatněn změnou žaloby, která byla soudu doručena až 11. 8. 2022. V této změně, která byla soudem při jednání připuštěna, tak došlo k řádnému uplatnění nároku vůči žalobkyni z titulu jejího právního nástupnictví po zemřelém otci panu [jméno] [příjmení], nicméně změna žaloby byla učiněna až po uplynutí čtyřleté promlčecí doby. Jelikož žalobkyně důvodně namítla promlčení, musel jej soud zohlednit a v souladu s § 100 odst. 1 věty 2 občanského zákoníku, tak nebylo možné žalobci promlčené právo přiznat. Soudu tak nezbylo, nežli žalobu z důvodu promlčení zamítnout. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož žalované náleží náklady řízení v plné výši, jelikož byla ve věci zcela úspěšná. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, byla nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za dva úkony právní služby po 1 000 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby) v souladu s § 7 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za dva zmíněné úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, DPH ve výši 21% z obou zmíněných částek. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobce povinen náklady zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.