17 C 39/2023-14 — Okresní soud Plzeň-město

1 Žalobce se domáhal zrušení vyživovací povinnosti vůči své dceři, stanovené naposledy rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město s odůvodněním, že jeho dcera přestala studovat a její matkou bylo žalobci sděleno, že výživné už od února 2023 posílat nemá, jelikož dcera ukončila studium a je v evidenci úřadu práce jako uchazečka o zaměstnání. 2 Žalovaná s ohledem k tomu, že je vedena na úřadu práce, souhlasila s návrhem na zrušení vyživovací povinnosti. 3 Mezi účastníky tak bylo nesporné, že žalovaná se již studiem nepřipravuje na budoucí povolání a je tak schopna se sama živit. Z rozsudku Okresního soudu Plzeň-město zmíněného ve výroku I. tohoto rozsudku soud zjistil, že žalobci byla stanovena povinnost vyživovat žalovanou částkou 4 000 Kč měsíčně. 4 Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (OZ) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 OZ výživné lze přiznat, jestliže oprávněná není schopna se sama živit. Podle § 163 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.) rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů. 5 Jelikož bylo mezi účastníky nesporné, že žalovaná se již nepřipravuje na budoucí povolání a je schopna se sama živit dle § 911 OZ a contrario, soud zrušil vyživovací povinnost žalobce vůči žalované shora uvedeným rozsudkem. 6 Protože žalobci žádné náklady nevznikly, bylo o nich rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., a to tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.