17 C 43/2022-76 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 60 565 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 25. 11. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný 24. 6. 2020 způsobil vozidlem [anonymizováno] 320d [registrační značka], jehož je vlastníkem a provozovatelem, škodu ve výši 58 145 Kč na vozidle [anonymizována dvě slova] [registrační značka], a to tak, že pod vlivem návykových látek nezvládl řízení a narazil do zaparkovaného vozidla poškozeného. Žalobkyně pověřila [právnická osoba] [anonymizováno] vyřízením pojistné události a poškozenému uhradila škodu ve výši 58 145 Kč sestávajících z odhadovaných nákladů na opravu poškozeného vozidla ve výši 38 659 Kč a skutečných nákladů na poškozenou zadní nápravu ve výši 13 032 Kč a nákladů na seřízení geometrie ve výši 6 454 Kč. Pověřenému partnerovi pak žalobkyně uhradila částku 2 420 Kč jako náhradu nákladů spojených s vyřízením případu. Celkem bylo z garančního fondu žalobkyní zaplaceno 60 565 Kč a vyzvala žalovaného k tomu, aby jí zaplatil to, co za něj uhradila. 2. Opatrovnice žalovaného namítla, že z důkazů předložených žalobkyní nevyplývá, že by žalovaný způsobil poškozenému škodu tím, že při jízdě nezvládl řízení vlivem užití návykových látek. Navíc poškozené vozidlo stálo na místě, které k tomu nebylo určeno. [ulice] nehoda, na jejímž základě žalobkyně požaduje úhradu, nebyla správně posouzena, jelikož žalovaný nemohl předpokládat, že na místě, kde to je zakázané, se bude vyskytovat zaparkované vozidlo. Navíc ze záznamu o dopravní nehodě ani nevyplývá, kdo měl nehodu způsobit. 3. Žalobkyně do koncentrace řízení ještě uvedla, že nárok žalobkyně je dán nejenom z důvodu ovlivnění omamnými látkami žalovaného při jízdě, ale také proto, že neměl řidičské oprávnění. Porušení zákazu ze strany poškozeného nebylo v příčinné souvislosti se vznikem škody a nemá vliv na odpovědnost žalovaného. Příčinná souvislost mezi opravami a nehodou byla ověřena nezávislým likvidátorem – [právnická osoba] s.r.o. Reálně vyplacená částka za skutečné opravy byla dokonce nižší. To, že žalovaný nebyl dosud uznán vinným ze spáchání přestupku či trestného činu, nemůže mít vliv na jeho odpovědnost za způsobenou škodu. 4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Policie České republiky sepsala relaci dopravní nehody (č. l. 29-42), z níž vyplývá, že žalovaný 24. 6. 2020 nezvládl vlivem vědomě užitých jiných návykových látek před jízdou řízení svého vozidla a narazil do levé zadní části zaparkovaného motorového vozidla [anonymizována dvě slova] [registrační značka] zaparkovaného [jméno] [příjmení], a to v rozporu se zákonem o provozu na pozemních komunikacích. Ze strany řidičky [příjmení] se nejednalo o spoluvinu na zavinění dopravní nehody. Žalovaný se podrobil orientačnímu testu na zjištění jiných návykových látek s pozitivním výsledkem na skupinu látek amfetamin a metanfetamin. Žalovaný neměl řidičské oprávnění, jelikož po ukončení zákazu činnosti, spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel, si nezažádal o jeho navrácení. Žalovaný neměl k datu nehody sjednáno platné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Majitelem poškozeného vozidla byl zjištěn poškozený [jméno] [příjmení]. Poškozený dle dokladu za odvoz a opravu zadní nápravy zaplatil hotově částku 13 031,70 Kč (č. l. 12 a 10). Následně poškozený navštívil autorizovaný servis [anonymizováno] v SRN, jejíž je občanem, a za další opravu vozidla uhradil 245,57 EUR (č. l. 14). Podle kalkulace [právnická osoba] s r. o. (č. l. 21) ze dne 8. 7. 2020 dosáhla odhadovaná výše způsobené škody 59 436,70 Kč. Podle kalkulace [právnická osoba] s r. o. ze dne 2. 9. 2020 (č. l. 16) činil kvalifikovaný odhad způsobené škody po zohlednění již provedené opravy 38 658,99 Kč. Při stanovení výše skutečné škody (č. l. 13), tak bylo zohledněno, že rozpočtem byla stanovena výše škody 38 659 Kč a dále byly zohledněny skutečně provedené opravy ze strany poškozeného, a to v částce 13 032 Kč a 6 454 Kč (faktura za 245,57 EUR vynásobená aktuálním kurzem 26,28 Kč 1 EUR). Celkem tak pojistné plnění mělo být vyplaceno v částce 58 145 Kč. Tato částka byla také poškozenému vyplacena, jak vyplývá z detailu transakce (č. l. 8). [právnická osoba] byla za likvidaci případu vyplacena žalobkyní částka 2 420 Kč (č. l. 7). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě toho, co za žalovaného na náhradě škody zaplatila, i nákladů na vyřízení případu do 24. 11. 2020. 5. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr skutkového stavu. Žalovaný způsobil dopravní nehodu svým vozidlem, k němuž neměl sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Na poškozeném autě vznikla škoda ve výši 58 145 Kč, kterou žalobkyně za žalovaného uhradila a dále vynaložila náklady na likvidaci pojistné události ve výši 2 420 Kč. Žalovaný je od 25. 11. 2020 v prodlení s úhradou žalované částky žalobkyni. 6. Podle § 3 odst. 2 prvé části prvé věty zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (ZOP) uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla 7. Podle § 24 odst. 2 písm. b) ZOP kancelář poskytuje z garančního fondu poškozenému plnění za újmu způsobenou provozem vozidla, kterou je povinna nahradit osoba bez pojištění odpovědnosti, byl-li provoz tohoto vozidla podmíněn pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona. 8. Podle § 24 odst. 9 prvé věty ZOP výplatou plnění z garančního fondu vzniká kanceláři nárok na náhradu nákladů na jinou osobu pověřenou kanceláří vyřízením případu. 9. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žalovaný způsobil poškozenému škodu. S ohledem k tomu, že neměl sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, byla škoda ve výši 58 145 Kč uhrazena ze strany žalobkyně poškozenému v souladu s § 24 odst. 2 písm. b) ZOP. Žalobkyně má vůči žalovanému nárok i na úhradu nákladů na jinou osobu pověřenou kanceláří k vyřízení případu v částce 2 420 Kč podle § 24 odst. 9 ZOP. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému dlužnou částku žalobci zaplatit, a to spolu s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůty k plnění byla stanovena v délce 3 dnů podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.). 10. V argumentaci žalovaného učiněné prostřednictvím jeho opatrovnice ke spoluúčasti poškozeného na vzniklé škodě je vhodné uvést tolik, že soud vycházel z relace dopravní nehody, při níž policie posoudila danou situaci tak, že přestože vozidlo bylo zaparkováno na místě v rozporu se zákonem o provozu na pozemních komunikacích, neneslo takového protiprávní jednání spoluvinu na zavinění dopravní nehody ze strany poškozeného. § 4 zákona a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích totiž ukládá žalovanému povinnost přizpůsobit při účasti na provozu na pozemních komunikacích své chování situaci v provozu. Žalovaný měl tedy jet se svým vozidlem tak, aby dokázal objet jakoukoliv překážku a s ohledem k tomu, že překážka v podobě zaparkovaného vozidla nevznikla náhle nebo nepředvídatelně, měl jet tak, aby dokázal tuto překážku objet. To, že se mu to nepodařilo, nebylo zapříčiněno zjevně tím, že by vozidlo poškozeného parkovalo na místě, které k tomu nebylo určeno, ale stavem žalovaného, který byl pod vlivem návykových látek. 11. Na rozhodnutí soudu nemělo zásadní vliv to, že žalovaný byl pod vlivem návykových látek či skutečnost, že neměl řidičské oprávnění (na rozdíl od povinnosti pojistitele - srov. s § 10 ZOP), jelikož povinnost žalobkyně uhradit poškozenému škodu se odvíjela od skutečnosti, že žalovaný neměl sjednáno ke svému vozidlu jako jeho vlastník a provozovatel pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem. Jestliže si žalovaný takové pojištění nesjednal a tím porušil povinnost uloženou mu § 3 odst. 2 ZOP a žalobkyně za něj vzniklou škodu uhradila, má právo na úhradu toho, co za něj plnila i nákladů na jinou osobu, která pojistnou událost vyřídila. 12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení v plné výši, jelikož byla ve věci zcela úspěšná. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o. s. ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za 4,5 úkonů právní služby po 3 540 Kč (jednoduchá výzva k plnění, příprava a převzetí věci, sepis žaloby, vyjádření žalobkyně k vyjádření žalovaného ze dne 18. 11. 2022 a účast na jednání dne 11. 4. 2023) podle § 7 bod 4. ve spojení s § 9 odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za 5 zmíněných úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, dále cestovným ze sídla advokátní kance