20 C 305/2022-70 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 24. 6. 2022, po částečném zpětvzetí ze dne 14. 11. 2022, domáhá proti žalovanému vydání rozhodnutí, kterým by mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 568 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 915,54 Kč, náklady spojenými s uplatněním pohledávky 217 Kč a úrokem z prodlení od 7. 1. 2022 do zaplacení a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] smlouvu o úvěru [číslo] to dne 11. 4 2021, na základě které původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které žalovanému byly zaslány na účet. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli částku 29 568 Kč ve lhůtě do 11. 6. 2021. Žalovaný nehradil své smluvní závazky řádně a včas, a žalobkyně se proto domáhá úhrady dlužné jistiny úvěru 19 568 Kč. Žalovaný zaplatil doposud pouze částku 10 000 Kč, která byla započtena částečně na jistinu a částečně na příslušenství. Dne 8. 1.2 2021 původní věřitel uzavřel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Žalovaný uvedenou částku žalobkyni ani přes předžalobní upomínku neuhradila. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstala pasivní. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložila žalobkyně. 4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] uzavřela dne 11. 4.2021, smlouvu o úvěru [číslo] ve znění pozdějších dodatků, ve smlouvě uvedli datum splatnosti 11. 6. 2021, tedy 60 dnů a úrok 4 568 Kč, RPSN je uvedeno ve výši 1 838,70 %. Jelikož smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku a žalobkyně uvedla, že nedisponuje důkazy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost nezkoumal. Předchůdce žalobkyně vyplatil žalovanému částku 25 000 Kč na jeho účet. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 6. 6. 2022. 5. Soud se zabýval tím, zda byla splněna povinnost poskytovatele úvěru prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr či zápůjčku podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a zda vůbec došlo k uzavření smlouvy. Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů, a to z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015, Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C -679/18. Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k požadavku na doložení těchto tvrzení žadatelem. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů z jemu dostupných zdrojů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení žadatelem (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Pokud pak některé informace není poskytovatel úvěru schopen zjistit (prověřit) jinak než z tvrzení spotřebitele, lze považovat za vhodné, aby byl spotřebitel v zájmu pravdivosti zjišťovaných údajů a v zájmu předcházení jejich zkreslení poskytovatelem alespoň přiměřeně poučen též o možných trestně právních následcích, tj. o tom, že pokud by uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel, mohl by se tím spotřebitel dopustit úvěrového podvodu. Je sice pravdou, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů, a tedy nelze od něj očekávat nějaké hlubší systematické až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti všech spotřebitelem poskytnutých informací. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel normy, a alespoň elementární míra požadovaného odborného přístupu ze strany poskytovatele, nelze uvažovat o tom, že posouzení úvěruschopnosti bylo řádné, pokud proběhlo bez zjištění (prověření či doložení) spotřebitelem poskytnutých tvrzení. Mělo by tedy dojít k porovnání příjmů a výdajů spotřebitele poskytovatelem úvěru a způsobu plnění dosavadních dluhů na základě konkrétních a v daném případě určitých skutečností plynoucích ze žadatelem uvedených údajů a předložených listin či jiných důkazů. V prvé řadě by pozornost věřitele měla směřovat ke zjištění reálných příjmů spotřebitele na jedné straně (např. z výplatních pásek či mzdových listů za delší časový úsek v závislosti na výši úvěru a délce jeho splácení) a současně jeho výdajů na straně druhé. S výdaji pak souvisí i druhá návazná oblast, a to zkoumání způsobu plnění dosavadních dluhů zahrnující jak zjištění dosavadního zatížení spotřebitele dalšími závazky, jejich rozsahem, výší a délkou dalšího předpokládaného splácení, tak dosavadní historií jejich plnění, zejména pokud se jedná o závazky již ve fázi vymáhání či exekuce. Z předložených dokumentů vyplývá, že poskytovatel úvěru vůbec žádné informace od žalovaného nezjišťoval a tyto neprověřoval. Žalobkyně v podání ze dne 14. 11. 2022 uvedla, že důkazy prokazujícími posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr nedisponuje. Smlouva o úvěru, o kterou opírá v rámci svých žalobních tvrzení žalobkyně svůj nárok, je tak absolutně neplatná pro rozpor s § 87 zákona o spotřebitelských úvěrech č. 257/2016 Sb. 6. Žalovanému proto nevznikla jiná povinnost než žalobkyni vrátit poskytnutou částku - jistinu ve výši 25 000 Kč Částku 10 000 Kč již vrátil. Plnění předchůdce žalobkyně žalované představovalo plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 obč. zák. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Pohledávka žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení činí 15 000 Kč, když žalovaný obdržel 25 000 Kč a podle tvrzení žalobkyně vrátil 10 000 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil mu soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku, jehož výše požadovaná žalobcem neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Prodlení žalovaného soud však stanovil od 15. 6. 2022, když žalovaný byl prokazatelně vyzván k vrácení částky až předžalobní výzvou ze dne 2. 6. 2022 odeslanou dne 6. 6. 2022. Odeslání ostatních výzvy nebylo podle obsahu spisu doloženo. V uvedeném rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.). 7. Obrátila-li se žalobkyně na soud s nárokem převyšujícím částku bezdůvodného obohacení, tedy částky 4 568 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a úroku z prodlení od 12. 6. 2021 do 14. 6. 2022, neučinila tak po právu. Žalovaným zaplacená částka 10 000 Kč měla být zcela započtena na úhradu bezdůvodného obohacení. Částka 217 Kč jako náklady spojené s uplatněním pohledávky jsou umělým navyšování pohledávky, když jako základní úkon k vymožení pohledávky je předžalobní výzva, která je přiznávána žalobkyni v rámci náhrady nákladů řízení. Soud proto žalobu ve zbytku pod výrokem II. tohoto rozsudku zamítl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 647,19 Kč, přičemž tato částka představuje 27 % z jej