20 C 374/2022-37 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 23. 9. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 22. 10. 2020 částku 9 542,26 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 955,62 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 787,24 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 9 542,26 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 %, úrok 30 % ročně z částky 9 542,26 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a náhradu nákladů tohoto řízení. Dne 20. 12. 2022 bylo soudu doručeno vyjádření žalobkyně, ve kterém sdělila, že bere žalobu zpět, co do kapitalizovaného úroku od 22. 10. 2021 do 28. 1. 2022 ve výši 45,59 Kč a úroků ve výši 21,50 % ročně z částky 9 542,26 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a požádala, aby soud řízení v této části zastavil. Žalobkyně uvedla, že po žalované nadále požaduje dlužnou jistinu ve výši 9 542,26 Kč, kapitalizované úroky ve výši 741,65 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 955,62 Kč, úroky ve výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 542,26 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, úroky z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 542,26 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Soud v rozsahu částečného zpětvzetí zastavil řízení usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 11. 2. 2023. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne 22. 10. 2020 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s úvěrem se žalovaná zavázala uhradit taktéž částku 10 477 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 101 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 30% ročně, odměny za zpracování ve výši 1 500 Kč a částku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 2 316 Kč. Vše se zavázala uhradit formou 52 týdenních splátek po 394 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 21. 10. 2021. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, poslední splátku uhradila dne 10. 11. 2020. Předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která činila na dlužné jistině 9 542,26 Kč a na dlužném poplatku částku 8 317,22 Kč Celkem žalovaná na pohledávku zaplatila částku 1 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávek žalobci, o čemž byla žalovaná písemně informována. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se na výzvu soudu v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena dne 22. 10. 2022 smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na částku 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poplatek 8 917 Kč představující úrok ve výši 5 101 Kč, poplatek za zpracování 1 500 Kč a za flexibilní a komfortní splácení 2 316 Kč, a to formou 52 pravidelných týdenních splátek po 394 Kč RPSN činila 197,92 %. Dále se žalovaná zavázala zaplatit pojištění ve výši 1 560 Kč. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky. V případě sjednání úhrady formou 52 týdenních splátek byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 88 % ročně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradila celkem částku 1 000 Kč. Bylo případně na žalované, aby prokázala opak, ale nestalo se tak. 5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na smlouvu je nutno pohlížet jako na neplatnou. Žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny ve výši 10 000 Kč hradit dále poplatek ve výši 8 917 Kč. Je pravdou, že poplatek byl ve smlouvě o zápůjčce rozdělen na více částí, a to na úrok, zpracování, flexibilní a komfortní splácení, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobkyně je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobkyně nikdy se žalovaným smlouvu neuzavřel. Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobkyně. Z pohledu soudu se jedná o sofistikované, ale ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatek v celkové výši 8 917 Kč nepředstavuje nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 89 % a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Průměrná, tedy obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry v říjnu 2020 činila 18,82 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 25 Co 183/2017. 6. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené částky s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatila o částku 9 000 Kč, když poskytnutá zápůjčka činila 10 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaná uhradila celkem částku 1 000 Kč. Soud ze shora uvedených důvodů uložil žalované, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 9 000 Kč uhradila. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobce vrácení finančních prostředků - oznámením o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022, když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě dne 24. 2. 2022. Dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalované dne 1. 3. 2022 a do 10 dne od tohoto data měla žalovaná žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tedy do 11. 3. 2022. Jelikož tak neučinila, dostal se od 12. 3. 2022 do prodlení s plněním svého závazku. Žalobkyně v žalobě požadovala úrok nižší, než kolik činil zákonný úrok z prodlení dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nař. vlády č. 531/2013 Sb. ke dni 12. 3. 2022, proto byl přiznán úrok z prodlení v žalobkyní požadované výši 8,25 % ročně. Co do zbytku soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu zamítl, když ostatní žalobou uplatněné nároky vycházely z neplatné smlouvy. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci převážně úspěšná, má vůči převážně neúspěšné žalované právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v říze