20 C 60/2023-84 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se po částečném zpětvzetí žaloby domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí 1) pohledávky ve výši 101 549,00 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 101 549,00 Kč ve výši 10 % ročně od 27. 3. 2020 do zaplacení, 2) pohledávku ve výši 48 503,00 Kč, 3) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 8,42 % p.a. z částky 97 470,16 Kč od 27. 3. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 239 392,00 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že jako úvěrující uzavřela dne 20. 11. 2019 s žalovaným jako úvěrovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které mu poskytla úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně sjednaného úroku ve výši 102,64 % ročně splácet v 18 měsíčních splátkách ve výši 11 083 Kč, a to počínaje měsícem prosincem 2019, na základě sjednaného splátkového kalendáře, který tvoří přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Kredibilita žalovaného pak byla prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisu z bankovního účtu a prohlášení dlužníka, a dále lustrací v databázích [příjmení] a [anonymizováno]. Žalovaný úvěr nehradil, když do data zesplatnění uhradil pouze 11 200 Kč. V důsledku prodlení se splátkou č. 2 splatnou dne 20. 1. 2020 pak došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 smlouvy, a to k datu 25. 3. 2020. Dle bodu 6.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré neuhrazené úroky za poskytnutí úvěru staly součástí jistiny, kdy tato celkem činila částku 121 638,74 Kč. V bodě 6.5 smlouvy byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě od 27. 3. 2020 až do jejího zaplacení. Žalobkyně pak kapitalizovala smluvní pokutu ke dni podání žaloby. Celková dlužná pohledávka po částečném zpětvzetí tak sestává z dlužné nové jistiny ve výši 101 549 Kč, jejíž součástí byla též smluvní pokuta dle čl. 6 smlouvy ve výši 1 497 Kč a paušální náhrada nákladů související s prodlením ve výši 600 Kč dle čl. 6 smlouvy, kapitalizovaná smluvní pokuta ve výši 48 503,00 Kč a úrok ve výši 8,42 % p.a. z částky 97 470,16 Kč od 27. 3. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 239 392,00 Kč. Žalovaný ani přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na předmětný dluh ničeho neuhradila. 2. Žalobkyně vzala podáním doručeným soudu dne 27. 3. 2023 zpět část žaloby. Soud v rozsahu zpětvzetí řízení zastavil usnesením ze dne 3. 5. 2023, č.j. 20 C 60/2023-55, které nabylo právní moci dne 16. 9. 2023. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 4. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V daném případě žalobkyně projevila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, pokud jde o žalovaného, tento se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z předsmluvního formuláře a úvěrové smlouvy [číslo] vyplynulo, že tuto uzavřela žalobkyně jako úvěrující s žalovaným jako úvěrovaným. Na základě shora uvedené smlouvy se pak žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč při úrokové sazbě ve výši 102,64 % ročně. První splátka úvěru měla být uhrazena v prosinci 2019. V bodě 6.3 pak bylo sjednáno pro případ, že by se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části po dobu 65 dnů oprávnění žalobkyně odepřít plnění závazků ze smlouvy, dále automatické zesplatnění úvěru, kdy dnem zesplatnění se stává okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, smluvní pokuty a náhrady nákladů. V bodě 6.5 pak bylo dále sjednáno, že žalobkyni v případě, že žalovaná po zesplatnění úvěru neuhradí novou jistinu, vzniká právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Dle bodu 6.1. platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. Dle bodu 6.2. smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Tato náhrada nákladů je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. Ze splátkového kalendáře vyplynulo, že první splátka měla být uhrazena dne 20. 12. 2019 a poslední splátka dne 20. 5. 2021. Z dokladu o vyplacení jistiny úvěru má soud dále za prokázané, že žalovaný celý úvěr čerpal dne 20. 11. 2019 bezhotovostně převodem na účet. Z dopisů ze dne 20. 2. 2020 a 23. 3. 2020 vyplynulo, že žalobkyně vyzvala žalovaného v souvislosti s jeho prodlením k úhradě splátek č. 2, 3 a 4 splatných 20. 1. 2020, 20. 2. 2020 a 20. 3. 2020. Z karty klienta má soud za prokázané, že žalovaný celkem na uvedený závazek zaplatil 11 200 Kč. Z dopisu ze dne 25. 3. 2020 vyplynulo, že ke shora uvedenému dni došlo k zesplatnění úvěru, kdy tento sestával z jistiny 97 470349 Kč kapitalizovaného úroku 24 168,58 Kč neuhrazené smluvní pokuty 1 497 Kč a paušálních nákladů 600 Kč. 6. Z ostatních listinných důkazů (ověření v registru [příjmení] a [anonymizováno], formuláře hodnocení klienta, dokladů o příjmech žalované včetně pracovní smlouvy) soud neučinil žádná podstatná skutková zjištění s ohledem na právní posouzení věci. <i>7. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 9. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Předně je třeba odkázat na ustanovení § 2395 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, ze kterého vyplývá, že podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru jsou povinnost úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a povinnost úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Je však nutno zdůraznit, že pokud účastníci ve smlouvě úrok sjednají, musí jít o úrok přiměřený, neboť dle judikatury Nejvyššího soudu ČR jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel (úvěrující), který poskytuje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěrů či půjček (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005). Z předmětné smlouvy o úvěru pak plyne, že úrok byl sjednán ve výši 102,64 % ročně. O uvedeném úroku nelze v žádném případě uvažovat jako přiměřeném, když soudu je s jeho rozhodovací účinnosti známé, že v listopadu 2019 se úroková míra bank pro obdobné typy úvěrů pohybovala okolo 8,42 % ročně a žalobkyně požadovala úrokovou míru více než dvanáctinásobnou, a z tohoto pohledu úvěrujícím požadovaný úrok se jeví jako nepřiměřený. Pokud v daném období byly bankami poskytovány úvěry a zápůjčky, kdy se úroková sazba pohybovala okolo 8,42 % za jeden rok, tak i v případě, že by soud vzal v úvahu, že se může jevit přiměřenou i úroková sazba 3 krát vyšší než ta, která je poskytována bankami, s přihlédnutím ke skutečnosti, že může jít o dlužníka, který by na bankovní produkt nedosáhl, neboť by nevyhověl požadavkům banky ohledně svojí kredibility (bonity), je možné jako přiměřený úrok hodnotit úrokovou sazbou okolo 25 % za rok. V daném případě ji však sjednaná úroková sazba více než čtyřnásobně překračuje. V této souvislosti pak soud odkazuje