20 C 71/2021-99 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se po částečném zpětvzetí žaloby a zastavení řízení usnesením ze dne 9. 5. 2023, č.j. 20 C 71/2021-76, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí 1) pohledávku ve výši 21 186,36 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 38 100 Kč ve výši 10 % ročně od 1. 5. 2020 do 12. 8. 2020, z částky 37 900 Kč ve výši 10 % ročně od 13. 8. 2020 do 15. 10. 2020, z částky 37 510 Kč ve výši 10 % ročně od 16. 10. 2020 do 16. 11. 2020, z částky 36 848 Kč ve výši 10 % ročně od 17. 11. 2020 do 3. 1. 2022, z částky 21 194,20 Kč ve výši 10 % ročně od 4. 1. 2022 do 9. 2. 2022 a z částky 21 186,36 Kč ve výši 10 % ročně od 10. 2. 2022 do zaplacení, 2) pohledávku ve výši 6 550,01 Kč, 3) úrok ve výši 90,85 % p.a. z částky 30 000 Kč od 1. 5. 2020 do 3. 1. 2022, z částky 20 386,62 Kč od 4. 1. 2022 do 9. 2. 2022 a z částky 20 378,78 Kč od 10. 2. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 1. 5. 2020 dosáhne částky 79 142 Kč, a náhradu nákladů tohoto řízení. Žalobu odůvodnila tím, že jako úvěrující uzavřela dne 15. 1. 2020 s žalovaným jako úvěrovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně sjednaného úroku ve výši 90,85 % ročně splácet v 24 měsíčních splátkách ve výši 2 748 Kč, a to počínaje měsícem únor 2020. Žalovaný však úvěr nehradil řádně a včas a žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 Smlouvy o úvěru v celkové výši 998 Kč, když žalovaný se ocitla v prodlení s úhradou splátek č. 1 a 2 po dobu delší než 30 dnů. V důsledku prodlení dále žalobkyni vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů dle bodu 6.2 v celkové výši 400 Kč, kdy žalovaný se ocitla v prodlení v délce 15 dnů od splátek č. 1 a 2 (2x 200 Kč). V důsledku shora specifikovaného prodlení pak došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 smlouvy, a to k datu 29. 4. 2020. Dle bodu 6.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré neuhrazené úroky za poskytnutí úvěru staly součástí jistiny. V bodě 6.5 smlouvy byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě od 1. 5. 2021 až do jejího zaplacení. Žalobkyně pak kapitalizovala smluvní pokutu ke dni podání žaloby. Do dne zesplatnění zaplatil žalovaný 0 Kč a následně ještě dne 16. 11. 2020 částku 662 Kč, dne 3. 11. 2022 částku 15 653,80 Kč a dne 9. 2. 2022 částku 7,84 Kč. Celková dlužná pohledávka tak sestává z dlužné jistiny ve výši 21 186,36 Kč a kapitalizované smluvní pokuty ve výši 6 550,01 Kč spolu s úrokem a úrokem z prodlení. Žalovaný ani přes předžalobní výzvu zástupkyně žalobkyně na předmětný dluh ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z předsmluvního formuláře, úvěrové smlouvy a oznámení o schválení úvěru [číslo] vyplynulo, že tuto uzavřela žalobkyně jako úvěrující s žalovaným jako úvěrovaným. Na základě shora uvedené smlouvy se pak žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč při úrokové sazbě ve výši 90,85 % ročně. V bodě 6.1 smlouvy bylo sjednáno, že jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části v délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, se kterou se ocitl v prodlení v délce 30 dnů. Po zesplatnění úvěru již další právo na požadování této smluvní pokuty nevzniká. V bodě 6.2 pak bylo dále sjednáno právo žalobkyně požadovat po žalované náhradu účelně vynaložených nákladů, které vzniknou v souvislosti s prodlením s úhradou splátky, kdy u každé takové splátky byla oprávněna požadovat při prodlení minimálně 15 dnů částku 200 Kč. V bodě 6.3 pak bylo sjednáno pro případ, že by se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části po dobu 65 dnů oprávnění žalobkyně odepřít plnění závazků ze smlouvy, dále automatické zesplatnění úvěru, kdy dnem zesplatnění se stává okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, smluvní pokuty a náhrady nákladů. V bodě 6.5 pak bylo dále sjednáno, že žalobkyni v případě, že žalovaný po zesplatnění úvěru neuhradí novou jistinu, vzniká právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Ze splátkového kalendáře vyplynulo, že první splátka měla být uhrazena dne 24. 2. 2020 a poslední splátka dne 24. 1. 2022. Žalobkyně sama soudu sdělila, že žalovaný uhradil dne 16. 11. 2020 částku 662 Kč, dne 3. 11. 2022 částku 15 653,80 Kč a dne 9. 2. 2022 částku 7,84 Kč. <i>4. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>5. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 6. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Předně je třeba odkázat na ustanovení § 2395 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, ze kterého vyplývá, že podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru jsou povinnost úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a povinnost úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Je však nutno zdůraznit, že pokud účastníci ve smlouvě úrok sjednají, musí jít o úrok přiměřený, neboť dle judikatury Nejvyššího soudu ČR jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel (úvěrující), který poskytuje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěrů či půjček (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005). Z předmětné smlouvy o úvěru pak plyne, že úrok byl sjednán ve výši 90,85 % ročně. O uvedeném úroku nelze v žádném případě uvažovat jako úroku přiměřeném, když soudu je s jeho rozhodovací účinnosti známé, že v lednu 2020 se úroková míra bank pro obdobné typy úvěrů pohybovala okolo 8,19 % ročně a žalobkyně požadovala úrokovou míru více než desetinásobnou, a z tohoto pohledu úvěrujícím požadovaný úrok se jeví jako zcela nemravný. Pokud v daném období byly bankami poskytovány úvěry a půjčky, kdy se úroková sazba pohybovala do 10 % za jeden rok, tak i v případě, že by soud vzal v úvahu, že se může jevit přiměřenou i úroková sazba o 2,5 krát vyšší než ta, která je poskytována bankami, s přihlédnutím ke skutečnosti, že může jít o dlužníka, který by na bankovní produkt nedosáhl, neboť by nevyhověl požadavkům banky ohledně svojí kredibility (bonity), je možné jako přiměřený úrok hodnotit úrokovou sazbou okolo 20 % za rok. V daném případě ji však sjednaná úroková sazba podstatně překračuje. V této souvislosti pak soud odkazuje i na ustálenou rozhodovací praxi Krajského soudu v Plzni – viz např. rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 25 Co 141/2018-92, nebo ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 25 Co 270/2019. 7. S ohledem na shora uvedené proto nelze než uzavřít, že celý obchod nelze zhodnotit jinak, než jako nemravný, byť zde mohou být určité úvahy o tom, že žalovaná si měla počínat zodpovědněji při uzavírání takto koncipované smlouvy o úvěru. Nicméně soud má za to, že úvěrujícímu, který zneužívá postavení klienta a požaduje nepřiměřené částky, nelze přiznat soudní ochranu. Pro rozhodnutí v dané věci je také klíčové, že získání vysoké odměny za půjčení peněžních prostředků ve formě úroků a dosažení zisku prostřednictvím dalších smluvních ujednání je podstatou a základem sjednaného obchodu žalobkyně, která by předmětnou částku žalovanému nepůjčila a smlouvu by neuzavřela, pokud by žalovaný na její podmínky nepřistoupil. Z tohoto pohledu je třeba smlouvu hodnotit jako celek a jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze od sebe oddělovat. S ohledem na skutečnost, že soud hodnotil smlouvu o úvěru jako absolutně nesplatnou ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1.1.2014, posoudil právní vztah mezi účastníky jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1.1.201