21 C 255/2023-31 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud rozhodl o povinnosti žalované vyklidit bytovou jednotku citovanou ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Žalobu odůvodnila tím, že jako vlastnice této bytové jednotky uzavřela s žalovanou jako nájemcem dne [datum] nájemní smlouvu k této. Nájem byl sjednán na dobu určitou, kdy ale byl následně formou dodatků ke smlouvě prodlužován až do [datum] 2. Žalovaná se k výše uvedenému vyjádřila v tom směru, že je pravdou, že byla uzavřena nájemní smlouva, kdy tato skutečně skončila dne [datum], nicméně se žalobkyní byla domluvena, že zde bude moci ještě dva měsíce bydlet. Žalovaná byt stále užívá. Po poučení soudu dále žalovaná tvrdila, že žalobkyni nesvědčí vlastnické právo k předmětné bytové jednotce, kdy tuto by aktuálně měla vlastnit nějaká osoba z přízně žalované a tato by v průběhu měsíce měla dostat užívací dekret k tomuto bytu. 3. Soud ve věci nařídil jednání a při něm z provedených listinných důkazů zjistil, že žalobkyně je vlastníkem shora uvedeného bytu (viz výpis z katastru nemovitostí). Žalovaná byla nájemcem tohoto do [datum] (viz nájemní smlouva ze dne [datum] a dodatek [číslo] k této ze dne [datum]), kdy nájemní vztah skončil uplynutím doby určité. Žalovaná byla žalobkyní dopisem ze dne [datum] vyzvána k vyklizení bytu do [datum] (viz tato výzva a odpověď dopsaná žalovanou na tuto). Žalovaná byt stále užívá. (viz tvrzení žalované). Do současné doby žalovaná předmětnou bytovou jednotku dobrovolně nevyklidila a žalobkyni nepředala. Žalobkyně k vyklizení vyzvala předžalobní výzvou ze dne [datum] (viz tato výzva včetně podacího lístku). 4. Dle ustanovení § 1040 odst. 1 občanského zákoníku, kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. 5. Dle ustanovení § 2285 občanského zákoníku, pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu. 6. Na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena nájemní smlouva ohledně bytové jednotky specifikované ve výroku I. tohoto rozhodnutí s tím, že nájemní poměr skončil uplynutím doby určité ke dni [datum]. Kdy tento byl žalobkyní prodloužen ještě o další dva měsíce. Žalovaná byla povinna po uplynutí této lhůty bytovou jednotku vyklidit, avšak tuto svoji povinnost nesplnila, ačkoliv k tomu byla žalobkyní písemně opakovaně vyzvána se stanovením dodatečné lhůty pro vyklizení. Žalovaná bytovou jednotku užívá i nadále, a to bez právního důvodu. Žalobkyně je tak oprávněna se domáhat jako vlastník uvedeného bytu v souladu s citovaným ustanovením § 1040 odst. 1 občanského zákoníku ochrany svého vlastnického práva k tomuto, do něhož žalovaná neoprávněně užíváním bytu bez právního důvodu zasahuje. Jedním z možných způsobů ochrany vlastnického práva žalobkyně je rovněž žaloba na vyklizení bytu (tato formulace odpovídá způsobu výkonu rozhodnutí dle občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)), čehož se žalobkyně v předmětné věci domáhá. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl. Ke splnění povinnosti žalované vyklidit a vyklizený předat žalobkyni uvedený byt stanovil soud žalované běžnou patnáctidenní lhůtu dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. K obraně žalované proti žalobě soud uvádí, že žalobkyně popřela, že by došlo k převodu vlastnického práva k bytové jednotce na jinou osobu a žalovaná ani po poučení soudu nespecifikovala, kdo by měl být v současnosti jejím vlastníkem a ani k tomuto nenabídla soudu žádný důkaz. Ostatně ani v katastru nemovitostí není poznámka, že by docházelo k převodu vlastnického práva. Za dané situace tak soud má tvrzení žalované za účelová, když tato se toliko snažila odvrátit pro ní nepříznivý výsledek řízení. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, přísluší jí tedy plná náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, když jiné náklady žalobkyně výslovně nepožadovala. Lhůta pro úhradu této částky pak byla určena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.