21 C 315/2022-48 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 8 055 Kč s příslušenstvím z titulu neplacení příspěvku dle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Součástí žalované částky byla rovněž náhrada nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za zjištěný následující skutkový stav: Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne [datum] k úhradě příspěvku do garančního fondu, a dále ho opakovaně upomněla, že je v prodlení s úhradou. Ze sdělení [stát. instituce], Odboru registru vozidel a řidičů, ze dne [datum], vyplývá, že v rozhodném období, tedy od [datum] do [datum] byl v registru silničních vozidel evidován jako vlastník a provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm³ do 1 850 cm³, [registrační značka], [VIN kód], č. technického průkazu [anonymizováno], [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa]. Z žalobkyní předložených výpisů pojištění shora uvedeného vozidla vyplývá, že toto bylo žalovaným pojištěno od [datum] do [datum] u společnosti [právnická osoba], smlouva [číslo]. Vzhledem k tomu, že žalovaný je zde v pojistné smlouvě veden jako vlastník a provozovatel, z toho pak žalobkyně ve svém podání ze dne [datum] dovozuje pasivní legitimaci žalovaného, který i v následujícím období měl být vlastníkem předmětného vozidla. Jiné důkazy toto prokazující žalobkyně soudu nepředložila a to ani po písemném poučení soudem, kdy z ústního jednání se omluvila a nemohlo jí tak být poskytnuto poučení při jednání podle ustanovení § 118a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). 4. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen osoba povinná k zaplacení příspěvku) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. 5. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, když se žalobkyni nepodařilo prokázat, že v rozhodném období, za které požaduje uhrazení příspěvku žalovaným, by tento byl vlastníkem či provozovatelem předmětného vozu. Žalobkyně toto dovozuje toliko z uzavřené pojistné smlouvy, jejíž zánik ale předchází žalovanému období, a nelze tak s jistotou určit, zda skutečně žalovaný v následujícím období byl vlastníkem a provozovatel předmětného vozu. Za dané situace, kdy nebyla žalobkyní prokázána pasivní legitimace žalovaného, tedy že by byl on nositelem práv a povinností plynoucích z vlastnictví či provozování shora uvedeného vozidla, nezbylo soudu nic jiného než žalobu zamítnout. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že by přiznal žalovanému plnou náhradu nákladů řízení, když ale tomuto vzhledem k jeho pasivitě, žádné náklady nevznikly. Soud tak rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku a žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.