34 C 154/2018-80 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobci se domáhali po žalovaném zaplacení částky 25 221 Kč s příslušenstvím rozepsaným ve výroku. Žalobu odůvodnili tím, že se žalovaným a [jméno] [příjmení] uzavřeli dne 1. 7. 2009 smlouvu o nájmu bytu, na základě které jim přenechali do dočasného užívání byt a žalovaný a [jméno] [příjmení] se zavázali platit nájemné a zálohově za služby spojené s užíváním bytu. Žalovaný dluží na nájemném a zálohách za služby za červenec a říjen 2015 po 8 147 Kč a po 1 800 Kč na zálohách na služby spojené s užíváním bytu. Žalovaný taktéž nezaplatil nedoplatek z vyúčtování služeb za rok 2014 ve výši 5 231 Kč splatných 31. 7. 2015 a za rok 2015 ve výši 96 Kč splatných 31. 8. 2016. 2. Žalovaný uvedl, že ho zaráží, že 5 let platil a řádně prošel insolvencí a i poté musí platit nějaký dluh. Pokud soud rozhodne, že má tento dluh zaplatit, žádá o splátky ve výši 5 000 Kč měsíčně, protože jej nemůže uhradit najednou. 3. Soud vzal za prokázané, že usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 6. 2017, č. j. [insolvenční spisová značka] rozhodl Krajský soud v Plzni o úpadku žalovaného, povolil žalovanému oddlužení a ustanovil mu insolvenčního správce (viz usnesení na č. l. 69). Do insolvenčního řízení se přihlásilo celkem 5 věřitelů včetně žalobců (viz výpis z insolvenčního rejstříku na č. l. 25), kteří se do insolvenčního řízení přihlásili se žalovanou pohledávkou (viz přihláška pohledávky ze dne 29. 6. 2017, pohledávka č. 1). Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 11. 2022, č. j. [insolvenční spisová značka], soud vzal na vědomí splnění oddlužení žalovaného a současně ho osvobodil od placení pohledávek věřitelů zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, a také od placení pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a též těch věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak mohli a měli učinit. 4. Ze žalobních tvrzení plyne, že žalobci uplatnili vůči žalovanému nárok, který mohli přihlásit (a též přihlásili) do insolvenčního řízení žalovaného, když jednotlivé splátky nájemného za červenec i říjen 2015, zálohy na služby spojené s užíváním bytu za stejné období a též nedoplatky po vyúčtování služeb za roky 2014 a 2015 se staly splatnými před usnesením o úpadku žalovaného. Jelikož na žalovanou pohledávku dopadají účinky usnesení Krajského soudu v Plzni, v němž bylo rozhodnuto podle § 414 odst. 1 i. z. ve znění účinném do 31. 5. 2019, je žalovaná pohledávka naturální obligací, a proto ji v soudním řízení nelze žalobcům přiznat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3509/2010). 5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesně zcela úspěšný žalovaný má proti žalobcům právo na náhradu nákladů řízení. Ty spočívají v paušální náhradě ve výši 300 Kč za podání ze dne 1. 8. 2023 podle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. 6. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud zohlednil, že povinnost samostatných společníků v rozepři k zaplacení společného dluhu na náhradě nákladů řízení není sama solidární (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2017, sp. zn. 32 Cdo 669/2017).