34 C 46/2023-11 — Okresní soud Plzeň-město

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný procesní nárok na zaplacení částky 2 295 Kč s příslušenstvím rozepsaným ve výroku představující televizní poplatek za období od ledna 2021 do května 2022 podle § 2 odst. 2 věty první zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. 2. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně zaslala dne 26. 6. 2018 žalovanému výzvu odběrateli elektřiny k přihlášení se k televiznímu poplatku, v níž žalobkyně vyzvala žalovaného k přihlášení se do evidence poplatníků televizního poplatku a upozornila ho, že není-li poplatníkem, aby tuto skutečnost oznámil čestným prohlášením ve lhůtě 30 dnů. Předžalobní upomínkou ze dne 7. 6. 2022 žalobkyně vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě žalované pohledávky a upozornila ho, že nebude-li dobrovolně zaplaceno, obrátí se na soud se žalobou. 3. Po právní stránce soud vyšel z § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích, dle něhož fyzická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, se považuje za poplatníka televizního poplatku s povinností platit České televizi, pokud po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů od doručení této výzvy. V souzené věci byla výzva odeslána 26. 6. 2018, do dispoziční sféry žalovaného ve smyslu § 570 odst. 1 se dostala dne 2. 7. 2019 Lhůta k podání čestného prohlášení o tom, že žalovaná není poplatníkem televizního poplatku, uplynula dne 1. 8. 2018, a proto od 2. 8. 2018 je žalovaný poplatníkem televizního poplatku na základě fikce stanovené v uvedeném ustanovení. Z toho důvodu byl povinen platit televizní poplatek ve výši 135 Kč stanovené v § 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, a to do 15. dne každého kalendářního měsíce podle § 7 odst. 2 věty první zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. Výše dlužného televizního poplatku činí za období od ledna 2021 do května 2022 17 x 135 Kč = 2 295 Kč. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení podle § 1968 o. z., vzniklo žalobkyni právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši určené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 295 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč.