36 C 100/2023-21 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 7 160 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že„ Žalovaný s žalobcem uzavřel dne 06.01.2020 smlouvu o úvěru ve výši 36 360,00 Kč (skládající se z půjčené částky 20 000,00 Kč a souhrnného poplatku 16 360,00 Kč), podle které měl splácet týdně 606,00 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Zaplacená částka 29 200,00 Kč se započetla na nejprve a) na úhradu nákladů na soudní či mimosoudní vymáhání dlužné částky, b) dále na úhradu sjednaných a vyměřených smluvních pokut, c) dále na úhradu poplatků za prodlení se splácením Úvěru, d) dále na úhradu poplatku za zpracování a doručení Úvěru, e) dále na úhradu poplatku za hotovostní inkaso splátek Úvěru, f) dále na úhradu následujících položek: (I.) na jistinu Úvěru dílem ve výši 83,47 %, (II.) na úrok za poskytnutí Úvěru dílem ve výši 16,53 % odst. 4. čl. Splácení úvěru Smluvních podmínek Smlouvy. Poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek, je tvořen zejména odměnou obchodního zástupce za hotovostní výběr týdenních splátek v místě bydliště žalovaného, dále nákladů na jízdy s tím spojené, dále na administrativní zpracování úvěru, zavedení do systému účtování, dále tisk a zhotovení dokumentů potřebných Smlouvy, atd. Nejedná se o sjednaný úrok, jedná se o poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru (konkrétně čl. "Následky porušení povinnosti Klienta") stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Podle platební historie, kterou žalobce předkládá jako důkaz, je zřejmé že žalovaný splácel nepravidelně, takže žalobce mohl v daném případě postupovat tak, že uhrazenou částku žalovaným ve výši 29 200,00 Kč, vydělí předepsanou týdenní splátkou 606,00 Kč a vypočte tak, kdy se žalovaný skutečně dostal do prodlení, pokud by splácel tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobce by podle tohoto klíče nastala již mnohem dříve. Žalobce ovšem ve své žalobě požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatností smlouvy, tedy žalobce nechal uplynout celou lhůtu k zaplacení úvěru a jako datum splatnosti určuje na 01.03.2021 a datum prodlení ke dni 02.03.2021. Žalobce tímto překládá rozhodující skutečnosti k okolnostem posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, zejména uvádí z jakých informací před a v rámci uzavření smlouvy o půjčce čerpal, jaké informace od žalovaného k jeho osobním a majetkovým poměrům byly opatřeny a jaké databáze byly věřitelem využity k posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit.“ 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobce s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasil již v žalobě. Žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřila, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu její konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, vycházel soud pouze z důkazů, které předložil žalobce. 4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaná uzavřela dne 6. 1. 2020 se žalobcem smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byla žalované při podpisu smlouvy poskytnuta částka 20 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala zaplatit v 60 týdenních splátkách po 606 Kč celkem 36 360 Kč, přičemž 20 000 představuje dle smlouvy úvěr, částka 3 960 Kč představuje úrok, částka 6 000 Kč představuje poplatek za zpracování a doručení úvěru a částka 6 400 Kč představuje poplatek za hotovostní inkaso splátek (smlouva o spotřebitelském úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, evidenční karta klienta). Přímo ve smlouvě je uvedena zápůjční úroková sazba ve výši 70,89 % ročně. Z listiny založené na č. l. 8 – interní formulář žalobce – a žalobních tvrzení se podává, že žalovaná uhradila celkem 29 200 Kč. Předžalobní výzvou založenou ve spise na č. l. 10 byla žalovaná zástupcem žalobce vyzvána k zaplacení dlužné částky do 7 dnů ode dne doručení upomínky. Z potvrzení o podání zásilky k poštovní přepravě se podává, že výzva byla předána k poštovní přepravě dne 24. 6. 2022. 5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a žalobcem nevznikl uzavřením shora uvedené smlouvy o úvěru závazek v podobě úvěru podle ust. § 2395 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, dle kterého platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, byť strany uvedené smlouvy zjevně uzavření tohoto druhu závazku zamýšlely, což soud dovozuje ze zřejmého obsahu smlouvy. 6. Soud dospěl k závěru o neplatnosti závazku – smlouvy o úvěru, kterou dovozuje z ujednání o výši úroků, které měla žalovaná z poskytnutých peněz žalobci zaplatit. Soud totiž dospěl k závěru, že částka z titulu smlouvy o úvěru ve výši 6 000 Kč představující poplatek za zpracování úvěru a částka ve výši 6 400 Kč představující poplatek za hotovostní inkaso Kč, které měla žalovaná vedle jistiny ve výši 20 000 Kč a úroku ve výši 3 960 Kč zaplatit navíc, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného, než zmíněné úroky ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalobce je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako„ poplatek za zpracování úvěru či hotovostní inkaso“ by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. Na tomto závěru nemůže bez dalšího nic změnit ani fakt, že částky byly ve smlouvě rozděleny na tři části: na úroky, poplatky za zpracování a poplatky za hotovostní inkaso splátek. Je tomu tak proto, že podle názoru soudu se jedná pouze o formální rozčlenění tohoto poplatku tak, aby vypadal příznivěji, aniž by však toto rozdělení reflektovalo skutečné rozdělení žalobcem poskytovaných služeb. Je zřejmé, že za zjištěného skutkového stavu nebylo možno učinit jakýkoli jiný závěr, než že celé rozčlenění poplatků je ryze formální a že celá částka požadovaných poplatků nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok tedy zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků, slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zcela zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. Tento závěr soudu je navíc podepřen i tím, že ve smlouvě vyjádřená zápůjční úroková sazba ve výši 70,89 % ročně obsahuje jak úroky, tak i všechny poplatky. Žalobce tak ve smlouvě pouze zastíral skutečnou povahu částek požadovaných nad rámec poskytnuté jistiny. V tomto kontextu soud dodává, že vedle úroků lze nepochybně sjednat i poplatky, které kryjí různé služby související s poskytnutím finančních prostředků, nicméně soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti považuje celý nárok z titulu„ poplatků“ jako ujednání o úrocích s tím, že ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje roční úrok ve výši 70,89 %, je ujednáním neplatným dle § 588 obč. zák. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvě vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v ledu 2020 činila 8,19 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezji