36 C 263/2021-137 — Okresní soud Plzeň-město

1. Manželka se návrhem podaným u zdejšího soudu domáhala rozvodu manželství se svým manželem. Návrh odůvodnila tím, že manželství bylo uzavřeno po jednom roce známosti. Společné bydliště manželů se nachází na adrese v [obec], [ulice a číslo]. Společné soužití bylo po dobu jednoho roku po uzavření manželství klidné a harmonické, poté začal manžel cestovat do [země] za účelem výdělku. Domů se vracel až po několika měsících. Mezi manžely došlo postupně k citovému odcizení. Od začátku roku 2021 se již manžel nezdržuje na společné adrese. Manželé spolu od té doby nežijí jako manželé, kontakt udržují sporadický. Manžel má již jinou známost, o manželku nejeví žádný zájem. Manželství je tak dle manželky trvale, hluboce a nenapravitelně rozvrácené, obnova manželství je vyloučena. 2. Soud ve věci nařídil na 19. 7. 2023 ústní jednání. Manžel se při ústním jednání k návrhu manželky na rozvod manželství připojil. Manželé prohlásili za nesporné, že manželství je trvale, hluboce a nenapravitelně rozvrácené, neboť manželé spolu již cca 1 rok nežijí jako manželé; rovněž prohlásili za nesporné, že vylučují možnost obnovy manželského soužití. Příčinu rozvratu manželství spatřují manželé v odloučení manželů, ke kterému došlo tím, že spolu manželé přestali žít ve společné domácnosti. Z manželství se dle nesporných tvrzení nenarodily žádné dosud nezletilé děti. 3. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Účastníci tohoto řízení uzavřeli dne [datum] v [anonymizována dvě slova] republika, manželství, které je zapsané jako [číslo] u matričního úřadu [anonymizováno] v [anonymizováno] republice, [číslo]. Z manželství se narodily žádné nezletilé děti, případným rozvodem manželství nehrozí žádnému z manželů žádná závažná újma (výpis z ISZR, nesporná prohlášení manželů, oddací list [anonymizováno] republiky [číslo]). Hlavní příčinu rozvratu manželství spatřují manželé ve vzájemném odcizení z důvodu jejich odloučení, přičemž vylučují možnost obnovy manželského soužití, manželství považují za trvale, hluboce a nenapravitelně rozvrácené. Manželka je státní příslušnice [země], dlouhodobě se zdržuje na území České republiky, manžel je státním příslušníkem [anonymizováno] republiky (výslechy manželů). Další důkazy nebyly navrhovány a tudíž ani prováděny. 4. Podle § 47 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále též jen„ ZMPS“) platí, že nestanoví-li mezinárodní smlouva nebo přímo použitelný předpis EU něco jiného, stačí k založení pravomoci českých soudů k řízení o rozvodu manželství, neplatnosti manželství a určení, zda tu manželství je či není, jestliže je jeden z manželů státním občanem České republiky, nebo jestliže žalovaný má v České republice obvyklý pobyt. Dle odst. 2 téhož ustanovení platí, že jsou-li manželé cizinci a žalovaný nemá obvyklý pobyt v České republice ani v jiném členském státě Evropské unie a ani není občanem členského státu Evropské unie a nemá domicil ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska nebo v Irsku, je pravomoc českých soudů ve věcech uvedených v odstavci 1 dána, jestliže a) oba manželé měli v České republice obvyklý pobyt a žalobce má ještě obvyklý pobyt v České republice. 5. Dle čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel II. bis (nařízení Rady (ES) č. 2201/2033) platí, že ve věcech rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné soudy toho členského státu, na jehož území měli manželé poslední společné obvyklé bydliště, pokud zde jeden z nich ještě bydlí. 6. Dle § 49 odst. 1 ZMPS platí, že osobní poměry manželů se řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. 7. Dle § 50 odst. 1 ZMPS platí, že rozvod manželství se řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. 8. S ohledem na skutečnost, že manželé měli poslední obvyklé bydliště v České republice na adrese v [obec], kde se manželka dosud zdržuje a bydlí (tedy jde o její obvyklé bydliště) je evidentní, že podepsaný soud má s odkazem na shora citovaná ustanovení pravomoc ve věci rozhodovat. Rozhodným hmotným právem je právo České republiky s ohledem na ustanovení § 50 odst. 1 ve spojení s ust. § 49 odst. 1 ZMPS, neboť oba dva jsou občany různých států a mají obvyklý pobyt v různých státech, pročež se aplikuje dovětek ust. § 49 odst. 1 ZMPS (...) jinak českým právním řádem. 9. Podle ustanovení § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník“), může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 10. Podle § 755 odst. 2 občanského zákoníku přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Podle § 755 odst. 3 tohoto zákona mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. 11. Podle § 756 občanského zákoníku soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 12. Podle § 758 občanského zákoníku manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. 13. V posuzovaném případě soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, neboť účastníci spolu jako manželé nežijí ve smyslu ustanovení § 758 občanského zákoníku, jelikož netvoří rodinné společenství již déle jak 1 rok, kdy se manžel přestal zdržovat ve společné domácnosti. Soud pokládá za pravdivé tvrzení manželů o rozvratu manželství a záměru dosáhnout rozvodu manželství. Jen stěží se lze domnívat, že manželství není rozvrácené, pokud spolu manželé již déle jak 1 rok nežijí, čímž u nich došlo k faktické odluce a neplní si své manželské povinnosti. Z manželství nepochází žádné dosud nezletilé dítě. Soud v řízení nezjistil žádnou okolnost, pro kterou by rozvod manželství mohl být v rozporu se zájmy manželů a současně nebylo ani zjištěno, že by případným rozvodem manželství byla některému z manželů způsobena jakákoliv újma. Jelikož byly splněny všechny podmínky stanovené shora uvedenými zákonnými ustanoveními a zároveň soud neměl důvod podezírat manžele z toho, že by snad jednali unáhleně, neuváženě či snad nepravdivě, a návrhu podle § 755 občanského zákoníku v celém rozsahu vyhověl a manželství účastníků řízení rozvedl (výrok I. tohoto rozsudku), neboť je soud toho názoru, že manželství je prokazatelně vážně narušené a trvale rozvrácené, pročež nemůže plnit svůj účel a od manželů s ohledem na naprosté odcizení nelze očekávat obnovení manželství. Hlavní příčinu rozvratu manželství soud spatřil v odcizení manželů popsaného shora, kdy nelze nikoho nutit, aby setrvával v dlouhodobě nefunkčním svazku. 14. O náhradě nákladů řízení (výrok II. tohoto rozsudku) bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 23 z. ř. s .