36 C 283/2023-52 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že:„ Smlouva o úvěru byla uzavřená se společností [právnická osoba] (původně [anonymizována dvě slova]), se sídlem: [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO]. Pohledávka od původního věřitele byla postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30.3.2023 na společnost [právnická osoba], [IČO]. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 04.04.2023 mezi společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], jako postupitelem a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa žalobkyně], [IČO], jako postupníkem a novým věřitelem. Obě smlouvy o postoupení pohledávek jsou součástí tohoto žalobního návrhu. Původní věřitel je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobce je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Žalobce požaduje žalovanou částku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, jelikož mezi původním věřitelem a žalovaným probíhala jednání o uzavření smlouvy, ale uzavřenou smlouvu není žalobce schopen doložit. Původní věřitel poskytl žalovanému první částku dne 2020 -10-27, částka celkem ve výši 20000 Kč, a to prostřednictvím platby z bankovního účtu původní věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. V poznámce k platbě bylo uvedeno [číslo]. Žalobce navrhuje, aby soud provedl k důkazu předkládaný výpis z bankovního účtu žalobkyně svědčící o zaslání platby žalovanému a dále učinil dotaz na banku žalovaného [právnická osoba], zda byla v měsíci říjnu 2020 byla provedena výše uvedená platba na bankovní účet č. [bankovní účet] a zda je tento bankovní účet žalovaného. Tyto důkazy dokládají, že žalovanému byla konkrétního dne poskytnuta uvedená částka, a to ze strany původního věřitele prostřednictvím bankovní transakce. Žalovaný se tak na úkor žalobce bez spravedlivého důvodu obohatil, musí tudíž žalobkyni vydat, oč se obohatil. Žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, když mezi účastníky nebyla uzavřena smlouva týkající se poskytnutí předmětné částky. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 2023 -04-08, tudíž žalobce požaduje rovněž úrok z prodlení od 2023 -04-19. Žalobkyně určila datum splatnosti tak, že k datu odeslání předžalobní upomínky přičetla 10 dnů, jelikož se domnívá, že v tento den se již výzva k úhradě dostala do sféry dispozice adresáta - žalovaného. Žalovaný ke dni podání žaloby žalobkyni vyplatil 0 Kč. Celková výše nároků žalobkyně činí po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného celkem 20000 Kč“ 2. Soud opakovaně vyzýval žalobkyni k doložení své aktivní legitimace, když z příloh k postupním smlouvám dle opakovaně vyřčeného názoru soudu nebylo možno spolehlivě dojít k závěru o postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni, neboť z postupních smluv se podává, že mělo dojít k postoupení pohledávky z titulu smlouvy [číslo] nikoliv z titulu smlouvy o úvěru (zápůjčky) či bezdůvodného obohacení. Na tuto výzvu žalobkyně opakovaně uvedla, že [číslo] představuje interní označení pohledávky původního věřitele s tím, že mezi původním věřitelem a nástupci nebylo pochyb o platnosti smlouvy o postoupení pohledávek. Tato tvrzení však nijak nedoložila, pročež soud nařídil ústní jednání. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 4. Soud ve věci nařídil ústní jednání na den 8. 12. 2023, ke kterému se žádný z účastníků nedostavil. Soud tedy postupoval dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 5. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 27. 10. 2020 č. [anonymizováno] vyplývá, že žalovaný měl dne 27. 10. 2020 uzavřít s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na jejímž základě se předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr do výše 20 000 Kč, který měl žalovaný vrátit do 27. dne v měsíci, s úrokem 25 % měsíčně a RPSN 1401 % Smlouva však není žalovaným podepsána a absentují skutková tvrzení o uzavření této smlouvy. Nicméně žalobkyně tvrdila, že tato pohledávka byla postoupena na [právnická osoba] postupní smlouvou ze dne 30. 3. 2023 a následně na žalobkyni postupní smlouvou ze dne 4. 4. 2023. Z postupních smluv toliko vyplývá to, že společnosti mezi sebou skutečně uzavřely smlouvy o postoupení pohledávek, nicméně z příloh [číslo] k postupním smlouvám bylo zjištěno toliko pouze to, že měla být postoupena pohledávka za žalovaným, avšak se již neuvádí vyjma čísla: [jméno] [příjmení] [číslo] k pohledávce ničeho bližšího (jsou uvedeny jen RČ žalovaného a jeho jméno a příjmení). Závěr o tom, že byla skutečně žalobkyni postoupena pohledávka z bezdůvodného obohacení ze dne 27. 10. 2020, nevyplývá ani z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 8. 4. 2023 či předžalobní výzvě z 8. 4. 2023, kde se odkazuje na to, že byla postoupena pohledávka ze spotřebitelského úvěru ze smlouvy [číslo] (tedy nikoliv ze smlouvy o úvěru [anonymizováno] z 27. 10. 2022 či bezdůvodného obohacení poskytnutého dne 27. 10. 2020 – viz potvrzení banky žalovaného na č. l. 36 spisu). Soud opakovaně vyzýval žalobkyni, aby doložila svou aktivní legitimaci – tedy zejména, aby předložila seznam pohledávek, ze kterého bude vyplývat postoupení předmětné pohledávky za žalovaným. Žalobkyně na tyto výzvy reagovala, tak, že [číslo] představuje„ interní označení pohledávky původního věřitele“ nicméně tato svá tvrzení nikterak nedoložila. Soud na základě takto zjištěného skutkového stavu již neprováděl dokazování dalšími listinami, neboť dospěl k závěru, že žalobkyně neunáší důkazní břemeno ohledně aktivní legitimace. <i>6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen občanský zákoník) platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> 8. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně její aktivní legitimace v tomto sporu. Žalobkyně na opakované výzvy nedoložila seznam pohledávek k postupní smlouvě, ze kterého by vyplývalo, že předchůdce žalobkyně skutečně postoupil žalobkyni svou pohledávku z titulu smlouvy o úvěru [anonymizováno] či z titulu bezdůvodného plnění z 27. 10. 2020. Bylo-li snad dokládáno jakési postoupení pohledávky, pak se jednalo o úvěrovou smlouvu [číslo] (viz oznámení o postoupení pohledávky), která však nebyla předmětem tohoto řízení. Pokud žalobkyně tvrdila, že toto číslo představuje jakési interní označení pohledávky původního věřitele, pak tato svá tvrzení nikterak neprokázala. Soud zamýšlel k tomuto nedostatku žalobkyni při ústním jednáním postupem dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. poučit, nicméně žalobkyně ani její zástupce se k jednání po předchozí omluvě nedostavili, pročež soud nemohl žalobkyni poskytnout procesní poučení a žalobu pro neprokázání aktivní legitimace žalobkyně zamítl. Ve sporu nebylo tedy ze strany žalobkyně prokázáno, že předchůdce žalobkyně skutečně postoupil žalobkyni pohledávku z titulu smlouvy o úvěru [anonymizováno] obohacení částky 20 000 Kč poskytnuté dne 27. 10. 2020. 9. Výrok II. o náhradě nákladů řízení má svou oporu v § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož by měl v řízení plně úspěšný žalovaný právo na náhradu všech jím účelně vynaložených nákladů řízení po procesně podlehnuvší žalobkyni. Ze spisu je ale zřejmé, že žalovanému v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.