38 C 131/2023-17 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 28. 2. 2023 domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 500 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO] dne [datum], smlouvu o úvěru prostřednictvím webové stránky www.viasms.cz, na které žalovaný vyplnil své údaje a požadavky a uvedl své údaje a byl mu zřízen uživatelský účet, předchůdkyně žalobkyně mu následně zaslala prostřednictvím webového rozhraní návrh úvěrové smlouvy, kterou žalovaný akceptoval, při registraci uvedl své osobní údaje a telefonní číslo a emailovou adresu. Na základě takto uzavřené smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 500 Kč, které mu byly zaslány na jím uvedený účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku 4500 Kč (jistinu) do 19. 11. 2020. Žalovaný však nesplnil své povinnosti, nezaplatil žádnou částku. Žalobkyně se stala věřitelem na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností původního věřitele jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a novým věřitelem. O změně v osobě věřitele byl žalovaný informován dopisem, žalovaný uvedenou částku ani přes předžalobní upomínku nezaplatil. Pro případ, že nebude dovozena platná smlouva, navrhuje žalobkyně, aby soud posoudil plnění z titulu bezdůvodného obohacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložila žalobkyně. 4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za prokázané, že žalovaný obdržel dne [datum] na účet č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba] částku ve výši 4 500 Kč (potvrzení o odeslání prostředků spis EPR a potvrzení č.l. 11), a dále, že připsání peněz na účet předcházelo s největší pravděpodobností podepsání dvou dokumentů, a to smlouvy o uživatelském účtu a o revolvingovém úvěru ze dne [datum] (viz EPR spis). Na těchto smlouvách je sice připojeno jméno a příjmení žalovaného a datum, kdy měl být elektronický podpis připojen, ale zda to byl skutečně žalovaný, kdo požádal o otevření účtu a poskytnutí úvěru a prostřednictvím webového rozhraní akceptoval návrh smlouvy o úvěru, se z předložených listin prokázat nepodařilo, nebyly předloženy ani důkazy prokazující proces uzavření smluv. V listině nazvané smlouva o revolvingovém úvěru byla uvedena jen minimální výše čerpání, nikoliv konečná výše a nelze z ní dovodit ani žalobkyní tvrzené datum splatnosti. Z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že nebyla vrácena žádná částka. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku smlouvou ze dne [datum] na žalobkyni, dopisem ze dne 20. 1. 2022 oznámil původní věřitel postoupení pohledávky žalovanému a dopisem ze dne 20. 1. 2022 pak byl žalovaný vyzván k zaplacení žalobkyní. 5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy mezi žalovaným a společností původního věřitele a nebyl tak prokázán vznik závazkového vztahu v podobě úročné zápůjčky či úvěru podle ust. § [číslo] nebo § 2395 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském (úročeném). Nad rámec těchto závěrů soud musí uvést, že ani nebylo prokázáno, že by došlo ze strany předchůdce žalobkyně ke splnění žalobkyní tvrzené povinnosti poskytovatele úvěru prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr či zápůjčku podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015, Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C -679/18). 6. Poskytnutí částky 4 500 Kč žalovanému však prokázáno bylo. Žalovanému nevznikla jiná povinnost než žalobkyni vrátit poskytnutou částku - jistinu ve výši 4 500 Kč. Žalobkyně však jiné plnění nepožadovala, takže byť soud nedospěl k v žalobě tvrzenému právnímu závěru, přiznal žalobkyni jí požadovanou jistinu v plné výši. Právním důvodem vzniku však s ohledem na neprokázání tvrzení o uzavření smlouvy a případnou absolutní neplatnost smlouvy jako celku, není závazkový vztah ze smlouvy o úvěru, ale plnění předchůdce žalobkyně z neexistujícího či neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Z hlediska právního posouzení se tedy jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 obč. zák. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný nevrátil dosud žádné plnění, aktuální výše bezdůvodného obohacení tedy činí 4 500 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil mu soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku, jehož výše požadovaná žalobcem neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že peníze byly zaslány na účet žalovaného dne [datum]. První den prodlení s ohledem na charakter nároku – bezdůvodného obohacení nastal dne 21. 10. 2020. Pokud pak žádá žalobkyně úrok z prodlení od data 20. 11. 2020, soud žalobě vyhověl i ohledně této části uplatněného nároku. 7. Pariční lhůta byla uložena dle § 160 o.s.ř. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 500 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.