38 C 142/2023-24 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 28. 3. 2023 domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 825 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný prostřednictví elektronické komunikace na stránkách žalobkyně www.flexifin.cz vyplnil žádost o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě kterých byla prověřena úvěruschopnost žalovaného. Následně byla posouzena úvěruschopnost žalovaného a mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] dne [datum] tak, že žalovaný potvrdil svoji identifikaci prostřednictvím služby Kontomatik UAB tím, že této společnosti zpřístupnil svůj bankovní účet za účelem získání informací o účtu a majiteli. V klientském profilu se žalovaný přihlásil pomocí dvou faktorového ověření po odsouhlasení standardních předsmluvních informací a následně znění smlouvy, oba dokumenty byly následně žalovanému zaslány na jeho emailovou adresu. Na základě smlouvy pak žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč dne [datum] na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet], které se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli s poplatkem ve výši 165 Kč a 2 030 Kč do 25. 4. 2022. V důsledku prodlení žalovaného s plněním jeho povinnosti zaplatit úvěr mu vznikla povinnost k zaplacení smluvní pokuty, která byla sjednána ve smlouvě odkazem na VOP a Sazebník ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Žalobkyně žádá k zaplacení jistinu ve výši 7 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 030 Kč, poplatek za službu Presto ve výši 165 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 770 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky 7 000 Kč za dobu od 26. 4. 2022 do 25. 7. 2022 a zákonný úrok z prodlení za dobu od 26. 4. 2022 do zaplacení. Žalovaný uvedenou částku žalobkyni ani přes předžalobní upomínku neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní. 3. V daném případě soud nařídil jednání na [datum], ke kterému se žádný z účastníků nedostavil. Soud byl připraven poskytovat účastníkům poučení k jejich tvrzením, s ohledem na jejich nepřítomnost však provedl pouze navržené důkazy, které měl současně k dispozici. 4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za prokázané, že žalobkyně zaslala dne [datum] na účet č. [bankovní účet], který je účtem žalovaného částku ve výši 7 000 Kč. Zda byl žalovaný skutečně přihlášen do klientské zóny žalobkyně, zda a kým bylo ověřováno, kdo je, zda mu byl přidělen SMS kód uvedený následně v textu smlouvy, není ze žádných předložených listin patrné stejně jako podklady, z nichž čerpala informace žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně předložila jen výpis se souhrnem zjištěných informací. Zda si žalobkyně prověřovala v databázích poskytovatelů úvěrů EUCB nebo CRIF žalovaného prokázáno nebylo také, ze žádné listiny není toto patrné, podklady k prokazování úvěruschopnosti žalovaného nebyly předloženy. Dále pak byla předložena žalobkyní listina nazvaná Smlouva o úvěru označená variabilním symbolem [číslo] datovaná dnem [datum], ze které lze zjistit, že výše úvěru by měla činit 7 000 Kč, celková výše jednorázové splátky měla činit 9 195 Kč a měla být zaplacena do 25. 4. 2022, ve smlouvě bylo obsaženo ujednání o poplatku ve výši 2030 Kč za sjednání úvěru, 165 Kč za volitelné služby a RPSN 2115,69% a dále odkaz na VOP. Ve smlouvě je dále uvedeno u osoby dlužníka jméno a příjmení žalovaného, emailová adresa, telefon a č. účtu [bankovní účet] a skutečnost, že k uzavření smlouvy mělo dojít prostřednictvím elektronické komunikace připojením SMS kódu [číslo]. Na účet uvedený v dokumentu bylo žalobkyní dne [datum] zasláno 7 000 Kč pod [variabilní symbol]. Z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že nebyla vrácena žádná částka, žalovaný netvrdil ničeho. Dopisem ze dne 30. 11. 2022 byl žalovaný vyzván k zaplacení před podáním žaloby. 5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a společností žalobkyně nevznikl uzavřením shora uvedené smlouvy závazek v podobě úročného úvěru podle ust. § 2395 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se zabýval tím, zda žalobkyně unesla důkazní břemeno o uzavření smlouvy a dále pak se soud zabýval tím, zda smlouva o úvěru je či není v rozporu s právními předpisy a zda není absolutně neplatným právním jednáním. 6. Soud dospěl předně k závěru, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru mezi účastníky, byť je pravděpodobné, že mezi účastníky došlo ke komunikaci, když žalobkyně má k dispozici číslo účtu žalovaného. Tvrzení žalobkyně, že došlo prostřednictvím elektronické komunikace probíhající na stránkách žalobkyně k uzavření právě shora popsané smlouvy o úvěru a jak k tomu došlo, prokázána nebyla. Soud byl připraven k tomuto tvrzení poskytnout poučení žalobkyni při nařízeném ústním jednání, s ohledem na její nepřítomnost a nepřítomnost právního zástupce žalobkyně, nebylo poučení poskytnuto. 7. Soud se dále zaměřil na to, zda byla splněna povinnost poskytovatele úvěru prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů, a to z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015, Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C -679/18. Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k požadavku na doložení těchto tvrzení žadatelem. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů z jemu dostupných zdrojů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení žadatelem (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Pokud pak některé informace není poskytovatel úvěru schopen zjistit (prověřit) jinak než z tvrzení spotřebitele, lze považovat za vhodné, aby byl spotřebitel v zájmu pravdivosti zjišťovaných údajů a v zájmu předcházení jejich zkreslení poskytovatelem alespoň přiměřeně poučen též o možných trestně právních následcích, tj. o tom, že pokud by uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel, mohl by se tím spotřebitel dopustit úvěrového podvodu. Je sice pravdou, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů, a tedy nelze od něj očekávat nějaké hlubší systematické až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti všech spotřebitelem poskytnutých informací. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel normy, a alespoň elementární míra požadovaného odborného přístupu ze strany poskytovatele, nelze uvažovat o tom, že posouzení úvěruschopnosti bylo řádné, pokud proběhlo bez zjištění (prověření či doložení) spotřebitelem poskytnutých tvrzení. Mělo by tedy dojít k porovnání příjmů a výdajů spotřebitele poskytovatelem úvěru a způsobu plnění dosavadních dluhů na základě konkrétních a v daném případě určitých skutečností plynoucích ze žadatelem uvedených údajů a předložených listin či jiných důkazů. V prvé řadě by pozornost věřitele měla směřovat ke zjištění reálných příjmů spotřebitele na jedné straně (např. z výplatních pásek či mzdových listů za delší časový úsek v závislosti na výši úvěru a délce jeho splácení) a současně jeho výdajů na straně druhé. S výdaji pak souvisí i druhá návazná oblast, a to zkoumání způsobu plnění dosavadních dluhů zahrnující jak zjištění dosavadního zatížení spotřebitele dalšími závazky, jejich rozsahem, výší a délkou dalšího předpokládaného splácení, tak dosavadní historií jejich plnění, zejména pokud se jedná o závazky již ve fázi vymáhání či exekuce. Z předložených dokumentů vyplývá pouze to, že žalobkyně měla informaci o celkových příjmech žalovaného ve výši 35 500 Kč měsíčně, informace však tvoří jen žalobkyní zpracovaný přehled, jiné listiny, které by prokazovaly okolnosti důležité pro posouzení příjmové a výdajové stránky žalovaného a další okolnosti prokazující jeho schopnost úvěr splácet, doloženy nebyly. Žalobkyně tedy neprokázala, že by splnila své povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru. I ohledně těchto tvrzení byl soud připraven poskytnout žalované poučení při nařízeném ústním jednání. 8. Dále pak se