38 C 165/2023-23 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí 15 339,64 Kč a zákonný úrok z prodlení a náklady spojené s vymáháním pohledávky. Návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl peněžní prostředky žalované ve výši 15 339,64 Kč na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na webových stránkách původního věřitele, resp. formou zadání jednorázově zaslaného kódu. Odesláním žádosti žalovaná potvrdila, že se seznámila se smluvními podmínkami, jejími přílohami i s informacemi v nich uvedenými, jež tvoří nedílnou součást těchto podmínek a byly k dispozici na webových stránkách, a dále že s nimi v plném rozsahu souhlasí. Žalovaná zde uvedla údaje o svém rodném čísle, dokladech totožnosti, bankovním účtu. Žalovaná se dále zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit nejpozději do 7. 11. 2022. Žalovaná své smluvní povinnosti nedostála, když poskytnutý úvěr nesplácela řádně a včas. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s původním věřitelem ze dne [datum] se pak žalobkyně stala věřitelem uvedené pohledávky, postoupení jí bylo oznámeno. Žalobkyně požaduje toliko vrácení části nesplacené jistiny úvěru. Žalovaná i přes předžalobní výzvu ze dne 22. 12. 2022 na celkový dluh ve výši 15 339,64 Kč dosud ničeho neuhradila. 2. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobce s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasil již v žalobě. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložil žalobce. 3. Soud zjistil z předložených důkazů následující skutečnosti. Žalobkyně jako základní dokument, o který opírá svůj žalobou uplatněný nárok předložila listinu nazvanou úvěrová smlouva vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice, v níž jako strany jsou označeny předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] a žalovaná, není uvedeno žádné datum uzavření, úvěrový rámec je uveden až do výše 10 000 Kč, úroková sazba 146,949% ročně, RPSN 299,98%, smlouva není časově omezena a nevykazuje žádné podpisy stran. Ke způsobu elektronického uzavírání smlouvy popsanému v žalobě nebyl navržen a ani předložen žádný důkaz. V dokumentech je dále uvedeno č. účtu, na který má být částka zasílána [bankovní účet]. Dle zprávy peněžního ústavu se jedná o účet, jehož majitelem byla žalovaná (viz č.l. 17) a na tento účet z účtu předchůdce žalobkyně č. [bankovní účet] zaslány peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, což odpovídá přehledu zaslanému žalobkyní (viz č.l. 21). Z tohoto přehledu výběrů, úhrad a účtovaných poplatků soud zjistil, že žalovaná si v období od [datum] vyzvedla s ohledem na citovaný dokument od předchůdce žalobkyně částku 10 000 Kč a naopak ničeho nezaplatila (jedná se o součet částek z listiny plynoucí, viz. listiny - smlouva o úvěru, informace o spotřebitelském úvěru, přehled plateb a výběrů a sdělení banky k dotazu soudu). Pohledávka za žalovanou byla původním věřitelem postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni (viz smlouva a její příloha). Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínka ze dne 22. 12. 2022, kterým byla žalovaná vyzvána k vrácení dlužné částky do 3 dnů po obdržení dopisu. Z podacího lístku soud zjistil, že oznámení a upomínka byly podány k poštovní přepravě dne 22. 12. 2022. 4. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně nevznikl uzavřením shora uvedené smlouvy závazek v podobě úročného úvěru podle ust. § 2395 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014. Předně soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by smlouva byla mezi původními účastníky vůbec uzavřena, a že tedy došlo ke vzniku závazkového vztahu. Sama žalobkyně v žalobě uvádí jako alternativní právní posouzení bezdůvodné obohacení, je si tedy vědoma skutkových i právních rizik, které z jí podané žaloby plynou. Soud dospěl ale též k závěru, že i kdyby byl prokázán vznik smluvního vztahu, nemohlo by se jednat o platné ujednání, což soud dovozuje z ustanovení o výši úroků, které měla žalovaná z poskytnutých peněz předchůdci žalobkyně zaplatit. Soud totiž dospěl k závěru, že částka z titulu smlouvy o úvěru ve výši 146,949% ročně, kterou měla žalovaná vedle jistiny zaplatit navíc, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného, než zmíněné úroky ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Předchůdce žalobce je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček a spotřebitelských úvěrů a úroky i poplatek za čerpání úvěru by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. Lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvě vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2022 nepřesahovala 15 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil ani žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku spotřebitelského úvěru. 5. Soud se dále zabýval tím, zda lze obsah ujednání o úrocích oddělit od ostatního obsahu smlouvy, ale s ohledem na charakter zamýšleného smluvního typu, jehož pojmovým znakem je ujednání o úrocích, toto možné není. 6. Žalované tudíž nevznikla jiná povinnost než předchůdci žalobkyně vrátit poskytnutou jistinu, která v součtu za celé období činí 10 000 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy jako celku představovalo všechno plnění předchůdce žalobce žalované plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 obč. zák. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodné obohacení na straně žalované ale ke dni vyhlášení rozhodnutí trvá ve výši 10 000 Kč, neboť za předmětné období žalovaná předchůdci žalobkyně ani žalobkyni nevrátila žádné plnění. 7. Soud současně upozorňuje na povinnost poskytovatele spotřebitelských zápůjček a úvěrů prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr či zápůjčku, a to podle § 9 odstavec 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Povinnost tvrzení a důkazní břemeno nese žalobkyně. Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů, a to z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015, Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C -679/18. Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k požadavku na doložení těchto tvrzení žadatelem. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů z jemu dostupných zdrojů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení žadatelem (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Pokud pak některé informace není poskytovatel úvěru sc