38 C 83/2023-20 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Příbrami se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí 16 917,91 Kč a zákonný úrok z prodlení a náklady spojené s vymáháním pohledávky. Návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl peněžní prostředky žalované ve výši 16 917,91 Kč na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na webových stránkách původního věřitele, resp. formou zadání jednorázově zaslaného kódu. Odesláním žádosti žalovaná potvrdila, že se seznámila se smluvními podmínkami, jejími přílohami i s informacemi v nich uvedenými, jež tvoří nedílnou součást těchto podmínek a byly k dispozici na webových stránkách, a dále že s nimi v plném rozsahu souhlasí. Žalovaná zde uvedla údaje o svém rodném čísle, dokladech totožnosti, bankovním účtu. Žalovaná se dále zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit nejpozději do 13. 8. 2022. Žalovaná své smluvní povinnosti nedostála, když poskytnutý úvěr nesplácela řádně a včas. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s původním věřitelem ze dne [datum] se pak žalobkyně stala věřitelem uvedené pohledávky, postoupení jí bylo oznámeno. Žalobkyně požaduje toliko vrácení části nesplacené jistiny úvěru. Žalovaná i přes předžalobní výzvu ze dne 22. 9. 2022 na celkový dluh ve výši 16 917,91 Kč dosud ničeho neuhradila. 2. Okresní soud v Příbrami vyslovil místní nepříslušnost usnesením ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] a následně byla věc postoupena zdejšímu soudu. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala pasivní. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobce s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasil již v žalobě. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložil žalobce. 4. Soud zjistil z předložených důkazů následující skutečnosti. Žalobkyně jako základní dokument, o který opírá svůj žalobou uplatněný nárok předložila listinu nazvanou Smlouva o revolvingovém úvěru, v níž jako strany jsou označeny předchůdce žalobkyně společností [právnická osoba] žalovaná, není uvedeno žádné datum uzavření, úvěrový rámec je uveden až do výše 10 000 Kč, úroková sazba 146,949% ročně, RPSN 299,98%, smlouva není časově omezena a nevykazuje žádné podpisy stran. Ke způsobu elektronického uzavírání smlouvy popsanému v žalobě nebyl navržen a ani předložen žádný důkaz. V dokumentech je dále uvedeno č. účtu, na který má být částka zasílána [bankovní účet]. Dle zprávy peněžního ústavu se jedná o účet, jehož majitelem byla žalovaná (viz č.l. 15) a na tento účet z účtu předchůdce žalobkyně č. [bankovní účet] zaslány peněžní prostředky ve výši 14 045 Kč, což odpovídá přehledu zaslanému žalobkyní (viz č.l. 7). Z tohoto přehledu výběrů, úhrad a účtovaných poplatků soud zjistil, že žalovaná si v období od 14. 1. 2022 do 30. 7. 2022 vyzvedla s ohledem na citovaný dokument od předchůdce žalobkyně částku 14 045 Kč a naopak uhradila částku 6 190 Kč (jedná se o součet částek z listiny plynoucí, viz. listiny - smlouva o revolvingovém úvěru, informace o spotřebitelském úvěru, dodatek a přehled plateb a výběrů a sdělení banky k dotazu soudu). Pohledávka za žalovanou byla původním věřitelem postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni (viz smlouva a její příloha). Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínka ze dne 22. 9. 2022, kterým byla žalovaná vyzvána k vrácení dlužné částky do 3 dnů po obdržení dopisu. Z podacího lístku soud zjistil, že oznámení a upomínka byly podány k poštovní přepravě dne 22. 9. 2022. 5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně nevznikl uzavřením shora uvedené smlouvy závazek v podobě úročného úvěru podle ust. § 2395 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014. Předně soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by smlouva byla mezi původními účastníky vůbec uzavřena, a že tedy došlo ke vzniku závazkového vztahu. Sama žalobkyně v žalobě uvádí jako alternativní právní posouzení bezdůvodné obohacení, je si tedy vědoma skutkových i právních rizik, které z jí podané žaloby plynou. Soud dospěl ale též k závěru, že i kdyby byl prokázán vznik smluvního vztahu, nemohlo by se jednat o platné ujednání, což soud dovozuje z ustanovení o výši úroků, které měla žalovaná z poskytnutých peněz předchůdci žalobkyně zaplatit. Soud totiž dospěl k závěru, že částka z titulu smlouvy o úvěru ve výši 146,949% ročně, kterou měla žalovaná vedle jistiny zaplatit navíc, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného, než zmíněné úroky ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Předchůdce žalobce je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček a spotřebitelských úvěrů a úroky i poplatek za čerpání úvěru by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. Lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvě vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2022 nepřesahovala 15 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil ani žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku spotřebitelského úvěru. 6. Soud se dále zabýval tím, zda lze obsah ujednání o úrocích oddělit od ostatního obsahu smlouvy, ale s ohledem na charakter zamýšleného smluvního typu, jehož pojmovým znakem je ujednání o úrocích, toto možné není. 7. Žalované tudíž nevznikla jiná povinnost než předchůdci žalobkyně vrátit poskytnutou jistinu, která v součtu za celé období činí 14 045 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy jako celku představovalo všechno plnění předchůdce žalobce žalované plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 obč. zák. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodné obohacení na straně žalované ale ke dni vyhlášení rozhodnutí trvá jen ve výši 7 855 Kč, neboť za předmětné období žalovaná předchůdci žalobkyně vrátila částku 6 190 Kč a částka 7 855 kč tak představuje rozdíl poskytnutého a vráceného plnění. 8. Soud současně upozorňuje na povinnost poskytovatele spotřebitelských zápůjček a úvěrů prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr či zápůjčku, a to podle § 9 odstavec 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Povinnost tvrzení a důkazní břemeno nese žalobkyně. Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů, a to z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015, Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C -679/18. Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k požadavku na doložení těchto tvrzení žadatelem. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů z jemu dostupných zdrojů ale