39 C 135/2023-35 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se svojí žalobou podanou zdejšímu soudu dne 28. 4. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 470 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem či provozovatelem motorového vozidla, když toto je provozováno bez pojištění odpovědnosti v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. Žalobkyně zjistila, že žalovaný je evidován jako vlastník motorového vozidla [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], toto vozidlo bylo v době od 25. 5. 2019 do 14. 7. 2019 (51 dnů), od 6. 12. 2019 do 20. 3. 2020 (106 dní), od 1. 5. 2020 do 30. 9. 2020 (153 dní) a od 6. 8. 2021 do 5. 3. 2022 (212 dní) bez sjednaného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalovaný byl vyzván k zaplacení částky odpovídající denní sazbě 35 Kč za celkem 522 dní. Ve stanovené lhůtě do 16. 8. 2022, resp. do 11. 10. 2022 však příspěvek ani náhradu nákladů na jeho uplatnění žalovaný neuhradil či proti němu nebrojil. Žalobkyně tedy uplatnila nárok na částku 18 270 Kč (35 Kč denně za celkem 522 dní), dále pak poplatek 4 x 300 Kč dle vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, vydaný platební rozkaz musel být pro jeho nedoručení zrušen. 2. Protože žalobkyně předložila spolu se žalobou dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí soudu ve věci bez nařízení jednání podle § 115 a o.s.ř., dotázal se soud účastníku, zda s tímto postupem souhlasí. Žádný z účastníků se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud tedy souhlas předpokládal podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a jednání ve věci nenařizoval. 3. Z listinných důkazů byl zjištěn tento skutkový stav. Ze zprávy [stát. instituce] ze dne 21. 6. 2023 bylo zjištěno, že jako vlastník a provozovatel vozidla [registrační značka] je veden [jméno] [příjmení] [jméno] však předložila kupní smlouvu od dalšího (též neevidovaného) vlastníka [jméno] [příjmení], podle níž byl tento automobil [anonymizována dvě slova] dne 24. 5. 2019 prodán právě žalovanému. Z tohoto důkazu má soud tedy vlastnictví automobilu žalovaným za prokázané stejně jako jeho pasívní legitimaci. Dopisem ze dne 2. 6. 2022 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných, a to v sazbě 35 Kč denně za 51 dní, když pojištěním z odpovědnosti nebylo pokryto období od 25. 5. 2019 do 14. 7. 2019, dále v sazbě 35 Kč denně za 106 dní, když pojištěním z odpovědnosti nebylo pokryto období od 6. 12. 2019 do 20. 3. 2020, dále v sazbě 35 Kč denně za 153 dní, když pojištěním z odpovědnosti nebylo pokryto období od 1. 5. 2020 do 30. 9. 2020. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky 2 085 Kč, 4 010 Kč a 5 655 Kč včetně nákladů na vymáhání pohledávky 3 x 300 Kč. Žalobkyně dále dne 7. 9. 2022 zaslala žalovanému upomínku o úhradu dlužné částky zákonného příspěvku nepojištěných, upomenutí zopakovala ještě 6. 10. 2022. Dopisem doručovaným žalovanému dne 24. 10. 2022 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných, a to v sazbě 35 Kč denně za 212 dní, když pojištěním z odpovědnosti nebylo pokryto období od 6. 8. 2021 do 5. 3. 2022. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky 7 780 Kč včetně nákladů na vymáhání pohledávky 300 Kč. Žalobkyně dále dne 2. 11. 2022 zaslala žalovanému upomínku o úhradu dlužné částky zákonného příspěvku nepojištěných. Naposledy byl žalovaný vyzván k úhradě právní zástupkyní žalobkyně dne 7. 11. 2022. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly. 4. Podle § 3 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak. 5. Podle § 24c shora uvedeného zákona, je-li provozováno tuzemské vozidla bez pojištění odpovědnosti v rozporu s tímto zákonem, je vlastník vozidla povinen uhradit kanceláři příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. Výše příspěvku se určí součtem hodnoty vypočtené vynásobením výše příslušné denní sazby pro daný druh vozidla počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem a nákladů na jeho uplatnění a vymáhání. Příspěvek je splatný ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení písemné výzvy kanceláře k jeho úhradě. Účinky doručení má i nevyzvednutí písemné výzvy k úhradě příspěvku do 15 dnů ode dne jejího uložení v provozovně provozovatele poštovních služeb nebo odepření převzetí této výzvy. Podle přílohy ke shora uvedenému zákonu činí výše denní sazby pro osobní automobil s objemem válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3 35 Kč denně. 6. Po provedeném dokazování má soud za zjištěné, že nárok žalobkyně je zcela důvodný. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný je od 24. 5. 2019 vlastník [značka automobilu] [anonymizováno] [registrační značka]. Co se týče skutečnosti, že vozidlo nebylo pojištěno tak, jak má na mysli zákon č. 168/1999 Sb. vycházel soud z tvrzení žalobkyně, když proti těmto tvrzením žalovaný nevznesl žádnou námitku. Soud má tedy za prokázané, že v době od 25. 5. 2019 do 14. 7. 2019, od 6. 12. 2019 do 20. 3. 2020, od 1. 5. 2020 do 30. 9. 2020 a od 6. 8. 2021 do 5. 3. 2022 nebylo vozidlo [anonymizována dvě slova] [registrační značka] řádně pojištěno. Proto s ohledem na ustanovení § 24c zák. č. 168/1999 Sb. vznikl žalobkyni nárok na zaplacení tzv. denního příspěvku, který pro [značka automobilu] [anonymizováno] činí 35 Kč za den. Žalobkyně také prokázala, že žalovaného řádně vyzvala ve smyslu ustanovení § 24c odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb. k zaplacení. Po uplynutí 30 dnů ode dne doručení této výzvy se stal splatným závazek žalovaného, jeho neuhrazením se pak žalovaný dostal do prodlení, žalobkyni tedy vznikl též nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, stejně tak jako na úhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná. Žalobkyni náleží celková náhrada 2 452 Kč spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 000 Kč, dále pak náleží odměně za tři úkony právní služby po 200 Kč a 3 paušální náhrady po 100 Kč a DPH 21% z úkonů advokáta a paušálních náhrad, to vše dle vyhl. č. 177/1996 Sb., když hodnota úkonu i paušální náhrady je účtována dle ustanovení § 14b odst. 1, odst. 5 písm. a) citované vyhlášky. 8. Ve výroku III rozhodl soud o vrácení části soudního poplatku. Žalobkyně při podání žaloby zaplatila soudní poplatek 800 Kč. S ohledem na nevydání platebního rozkazu pro vadu v označení žalovaného soud doměřil s odkazem na ustanovení Přílohy k zákonu o soudních poplatcích – Položka 2, odst. 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků ve výši 600 Kč. Doměřeno však mělo být jen 200 Kč (viz Položka 2, odst. 1 písm. c) ve spojení s Položkou 1, odst. 1, písm. a) Sazebníku SOP). Proto je třeba přeplatek soudního poplatku ve výši 400 Kč vrátit. 9. O lhůtách plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., soud neshledal žádné důvody, pro které by měla být stanovena lhůta delší.