12 C 93/2024 — Okresní soud Plzeň-město

1. Předmětem řízení je nárok žalobců na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dlužného nájmu a nákladů za opravy. Žalobci dne 29. 1. 2018 uzavřeli s žalovaným nájemní smlouvu k bytové jednotce č. , Anonymizováno, v bytovém domě , adresa, . Na základě dodatku č. , hodnota, trvala tato smlouva do 31. 1. 2024. Dne 30. 11. 2023 byla připsána poslední platba nájemného od žalovaného, následně již žalovaný neplatil. Byt byl předán zpět 2. 2. 2024. Dlužná částka při odečtení kauce činila 21 270 Kč, přičemž žalovaný dne 2. 2. 2024 v celé výši svůj dluh uznal.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:4. Dne 29. 1. 2018 byla mezi účastníky uzavřena nájemní smlouva k bytové jednotce č. , Anonymizováno, na adrese , adresa, . Sjednané nájemné činilo 5 900 Kč, byl sjednán způsob případného navýšení nájmu. Smlouva byla sjednána do 31. 1. 2019. Jednotlivými dodatky ke smlouvě byla vždy smlouva prodloužena až do 31. 1. 2024.5. Dle předávacího protokolu byl byt zpět předán dne 2. 2. 2024. Přílohou předávacího protokolu bylo též písemné uznání dluhu, kdy žalovaný svůj dluh ve výši 21 270 Kč uznal co do důvodu i výše. Zavázal se jej uhradit do 16. 2. 2024.6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:7. Dle 2053 zák. č. 89/2012 Sb., obč. zákoník, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.8. Vzhledem k tomu, že se žalobcům předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.9. Soud má za prokázané, že dne 2. 2. 2024 žalovaný uznal svůj dluh ve výši 21 270 Kč co do důvodu i výše, přičemž takto učinil písemným prohlášením. Soud má tak za to, že v tento okamžik dluh trval. Žalovaný se zavázal dluh zaplatit do 16. 2. 2024. Neučinil tak ani po předžalobní výzvě žalobců.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobcům, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 264 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 064 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.