14 C 246/2024 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 14 985,79 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že dne na základě vyplnění formuláře „Karta zákazníka“ došlo k uzavření obecné zasílatelské smlouvy a k akceptaci všeobecných obchodních podmínek a cenové nabídky ze strany žalované. Na základě jednotlivých objednávek žalované se žalobkyně zavázala provést přepravu věci (zásilky) z určeného místa do místa určení a žalovaná se zavázala za zajištění přepravy věci zaplatit odměnu dle cenové nabídky. Žalobkyně takto zajistila pro žalovanou v prosinci 2022 přepravu zásilky v měsíci prosinci 2022, lednu 2023 a únoru 2023, za což jí vznikl nárok na odměnu, která byla vyúčtována třemi jednotlivými fakturami, a to fakturou č. , číslo, ze dne 2. 1. 2023 na částku 12 383,15 Kč se splatností ke dni 16. 1. 2023, fakturou č. , číslo, ze dne 1. 2. 2023 na částku 1 322,81 Kč se splatností ke dni 15. 2. 2023 a fakturou č. , číslo, ze dne 1. 3. 2023 na částku 1 279,83 Kč se splatností ke dni 15. 3. 2023. Žalovaná celkový dluh neuhradila ani poté, co jí byla adresována předžalobní upomínka prostřednictvím zástupce žalobkyně.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, z nichž vyplývají skutečnosti zcela korespondující se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě. Soud vycházel ze jednotlivých doložených faktur, jimiž žalobkyně vyúčtovala odměnu za uskutečněné přepravy (č.l. 6-8), dále z cenové nabídky (č.l. 9-13) a karty zákazníka ze dne 12. 8. 2022 (č.l. 14). Soudu byla taktéž předložena předžalobní upomínka ze dne 2. 1. 2024 s výzvou k úhradě dluhu. Bylo případně na žalované, aby v řízení tvrdila a prokazovala, že svoji povinnost vyplývající pro ni z uzavřené smlouvy splnila, což se však nestalo – žalovaná v řízení zůstala pasivní.3. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Mezi žalobkyní a žalovanou byly platně uzavřeny tři jednotlivé smlouvy o přepravě věci, které svým obsahem odpovídají smlouvě zasílatelské ve smyslu ustanovení § 2471 a násl. občanského zákoníku. Žalobkyně splnila svoji povinnost, když pro žalovanou realizovala přepravu zásilek do určeného místa (míst), za což si následně vyúčtovala odměnu dle odsouhlasené cenové nabídky. Žalované tak vznikla povinnost zaplatit cenu za přepravu zásilek. Soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu (výrok I.) a uložil žalované vedle dlužné jistiny zaplatit i smluvní úrok a též úrok z prodlení, neboť žalovaná se ocitla v prodlení s plněním svého peněžitého závazku, nárok žalobkyně na jeho zaplacení tak vyplývá z ust. §1970 o. z., a to ve výši určené v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla žalované určena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 8 060 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč a odměny zástupce žalobkyně, jemuž náleží odměna určená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 985 Kč sestávající z částky 1 700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění), tomu odpovídajících tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a DPH ve výši 21 % počítané z odměny advokáta a paušálních náhrad. Celkem tak náklady řízení činí částku 8 060 Kč. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto shodně jako v případě výroku I. rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř.