20 C 119/2024-75 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 20. 11. 2023 a doplněnou dne 29. 5. 2024, domáhá proti žalovanému vydání rozhodnutí, kterým by mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 963 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 501,33 Kč, kapitalizovaným úrokem 5 850 Kč, náklady spojenými s uplatněním pohledávky 217 Kč a úrokem z prodlení od 12. 7. 2023 do zaplacení, dále částku 3 653,23 Kč a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ , IČO, smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , a to dne 21. 11. 2022, ve znění dodatku ze dne 21. 12. 2022, na základě které původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které žalovanému byly zaslány na účet. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli částku 30 750 Kč ve lhůtě do 4. 1. 2023. Žalovaný nehradil své smluvní závazky řádně a včas, a žalobkyně se proto domáhá úhrady dlužné jistiny úvěru 19 963 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 3 653,23 Kč za období od 5. 1. 2023 do 7. 7. 2023. Žalovaný zaplatil doposud pouze částku 5 037 Kč, která byla započtena na jistinu. Dne 7. 7. 2023 původní věřitel uzavřel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Žalovaný uvedenou částku žalobkyni ani přes předžalobní upomínku neuhradila.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstala pasivní.3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložila žalobkyně.4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ , IČO, uzavřela dne 21. 11. 2022 smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , která byla změněna dodatkem ze dne 21. 12. 2022. Ve smlouvě uvedli datum splatnosti 4. 1. 2023, tedy 44 dnů a úrok 5 750 Kč, RPSN je uvedeno ve výši 1 684,90 %. Předchůdce žalobkyně vyplatil žalovanému částku 25 000 Kč na jeho účet. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 7. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 7. 2023. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 3. 11.2023.5. Podle § 1723 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník“) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo jiné skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.6. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobkyně nevznikl uzavřením shora uvedené smlouvě o úvěru závazek v podobě úvěru podle ust. § 2395 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, byť strany uvedené smlouvy zjevně uzavření tohoto druhu závazku zamýšlely, což soud dovozuje ze zřejmého obsahu smlouvy, a dále z odkazu na ustanovení občanského zákoníku v úvodních ustanoveních smlouvy.9. Soud dospěl k závěru o neplatnosti závazku – smlouvě o úvěru, kterou dovozuje z ujednání o výši úroků, které měl žalovaný z půjčených peněz předchůdci žalobkyně zaplatit. Úroky ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, byly sjednány ve výši 5 750 Kč na 44 dní, tedy ve výši 190,80 % ročně. Toto ujednání je neplatné dle § 588 obč. zák. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v listopadu 2022 činila 11,62 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku úvěru. V případě smlouvy o úvěru pak platí, že ujednání o úrocích je esenciální náležitostí úvěrové smlouvy a je-li neplatná část ujednání o úrocích, je neplatná celá smlouva o úvěru vč. ujednání o sankčních poplatcích.10. Žalovanému tudíž nevznikla jiná povinnost než žalobkyni vrátit poskytnutou jistinu ve výši 25 000 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako celku představovalo všechno plnění předchůdce žalobkyně žalované plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 obč. zák. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se bezdůvodně obohatil o částku 25 000 Kč.11. Žalobkyně v řízení doložila, že žalovanému bylo skutečně poskytnuto plnění ve výši 25 000 Kč, současně bylo ze žalobních tvrzení zjištěno, že žalovaný uhradil částku ve výši 5 037 Kč. Soud tudíž vyhověl žalobě co do částky 19 963 Kč představující rozdíl mezi bezdůvodně vyplacenou částkou ve výši 30 000 Kč a žalovaným vrácenou částkou ve výši 5 037 Kč. Žalovaný se přijetím částky 25 000 Kč od předchůdce žalobkyně bez právního důvodu bezdůvodně obohatil (§ 2991 občanského zákoníku) a toto bezdůvodné obohacení na výzvu žalobkyně dosud v plné výši nevrátil, je tedy povinen zbytek bezdůvodného obohacení žalobkyni vrátit. Počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení určil soud podle oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 7. 2023, ve kterém byl žalovaný poprvé prokazatelně vyzván k vrácení částky do 4. 8. 2023 s tím, že k této listině byl přiložen poštovní podací arch, ze kterého vyplývá, že oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 20. 7. 2023. V souladu s ust. § 573 občanského zákoníku se žalovanému tato výzva dostala do jeho sféry nejpozději dne 25. 7. 2023 a od 5. 8. 2023 je tedy žalovaný v prodlení se splněním svého dluhu. Jelikož však žalovaný na výzvu dluh nesplnil, má žalobkyně podle ust. § 1970 občanského zákoníku nárok na zaplacení úroku z prodlení, jehož výše požadovaná žalobkyní neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku) a k plnění určil běžnou lhůtu dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., ve zbývajícím rozsahu žalobu včetně požadovaného příslušenství zamítl (výrok II. tohoto rozsudku) v důsledku absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy vč. všech vedlejších ujednání, které nelze oddělit od en bloc neplatné úvěrové smlouvy.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 884,68 Kč, přičemž tato částka představuje 33,6 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,8 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33,2 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 945 Kč, doplatku soudního poplatku 236 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní h