21 C 12/2024-36 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 490 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným dne 13. 1. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 48617, na jejímž základě žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty bezhotovostním převodem na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně se smluveným úrokem ve výši 40 % za měsíc. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, úrok měl žalovaný splatit vždy k 12. dni v měsíci a jistinu mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru a žalobkyně tento zesplatnila dle čl. VI smlouvy ke dni 18. 5. 2023. Žalobkyně vůči žalovanému v řízení uplatnila nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 000 Kč za první měsíc čerpání úvěru, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny od 19. 5. 2023 do 15. 10. 2023 (odeslání předžalobní výzvy) a zákonného úroku z prodlení z částky 14 000 Kč od 19. 5. 2023 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci konal jednání, ke kterému se žalobkyně omluvila. Žalovaný zde uvedl, že je pravdou, že částku ve výši 10 000Kč od žalobkyně obdržel a na tuto ničeho neuhradil.3. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaný a žalobkyně měli v úmyslu uzavřít dne 13. 1. 2023 smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. 48617, v souvislosti s tímto jednáním byla žalovanému poskytnuta bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet č. , č. účtu, téhož dne částka 10 000 Kč. Úvěr se žalovaný ve smlouvě zavázal vrátit kdykoliv během trvání smlouvy uzavřené na dobu neurčitou (čl. 2.1.7. smlouvy). Současně se zavázal za úvěr hradit žalobkyni ke každému 12. dni v měsíci úrok ve výši 40 % měsíčně a pro případ prodlení se v čl. 4.2. písm. c) smlouvy zavázal hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný se dostal do prodlení s hrazením smluveného úroku a žalobkyně úvěr zesplatnila dle čl. VI. smlouvy ke dni 18. 5. 2023. Žalovaný dlužnou částku ani částečně neuhradil. Podle statistických údajů České národní banky dostupných na www.cnb.cz v lednu 2023 průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci na jeden rok až pět let činily průměrně 17,28 % ročně. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 40 % měsíčně, tedy 480 % ročně, přepočteno za 10 000 Kč půjčených na rok by měl žalovaný uhradit žalobkyni částku 48 000 Kč na úrocích.4. Na základě skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.6. Podle § 588 o. z. je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu, pokud to smysl či účel zákona vyžaduje. Právní jednání, která se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ust. § 588 o. z. je neplatné absolutně.7. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je v souladu s ustanovením § 2395 o. z. ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky. Pokud věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy úrok sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jeho sjednání s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovanými bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. O nemravnosti úroku v souzené věci svědčí i v samotné smlouvě uvedená RPSN, která činí 5 577,51%. Soud s ohledem na neoddělitelnost ujednání o výši úroků od zbývajících ujednání smlouvy o úvěru, když je nepochybné, že žalobkyně by částku 10 000 Kč žalovanému nepůjčila a smlouvu by neuzavřela, pokud by žalovaný na její podmínky v podobě nemravného úroku nepřistoupil, posoudil jako absolutně neplatnou celou smlouvu o spotřebitelském úvěru v souladu s ust. § 576 o. z. a contrario. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy plynoucí z tohoto důvodu soud již nezkoumal, zda žalobkyně dostála svým povinnostem plynoucím ze zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného.8. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož paragrafu bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Soud po shora uvedeném právním zhodnocení dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je jen částečně důvodný, a to pokud jde o částku 10 000 Kč, představující nesplacenou část jistiny. Žalovaný, který zůstal v řízení pasivní netvrdil a již vůbec neprokázal, že by byť jen část jistiny žalované vrátil, a proto vycházel soud z tvrzení žalobkyně, že žalovaný jistinu dosud nevrátil. Úvěrová smlouva mezi žalovaným a žalobkyní nebyla uzavřena platně. Žalobkyni náleží pouze bezdůvodné obohacení, kterého se žalovanému v podobě obdrženého a nevráceného plnění dostalo, a to ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Jelikož žalovaný obdržel částku 10 000 Kč bez právního důvodu, je povinen žalobkyni tuto částku vydat, a to spolu s úrokem z prodlení z této částky v zákonné výši v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Je zřejmé, že žalovanému muselo být známo, do kdy má poskytnuté peněžní prostředky vrátit (18. 5. 2023) a nebylo tak zapotřebí další výzvy k vyvolání splatnosti poskytnutého bezdůvodného obohacení.10. Soud nevyhověl nároku žalobkyně ve zbývající části, tedy v částce 5 490Kč představující neplatně sjednanou výši úroků za jeden měsíc (4 000Kč) a částky 1 490 Kč představující smluvní pokutu, která byla s ohledem na neplatnost celé smlouvy také sjednána neplatně a dále i v části představující zákonný úrok z prodlení plynoucí z takto nepřiznaných částek. Lhůta k plnění přiznaného dluhu byla v souladu s § 160 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.11. O náhradě nákladů řízení (výrok III. tohoto rozsudku) bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož náleží náklady řízení podle poměru úspěchu k neúspěchu ve sporu. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 64,6 % a neúspěšná v rozsahu 35,4 %. Po odečtení těchto dvou hodnot má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 29,2 % z částky 2 252 Kč, tedy celkem 658 Kč. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800Kč, odměnou advokáta určenou dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a to za tři úkony právní služby po 300 Kč (výzva k plnění, příprava a převzetí věci a sepis žaloby) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu a náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek, celkem 2 252 Kč. Soudu je z úřední činnosti známo, že právní zástupce žalobkyně používá k zahájení soudních řízení při zastupování žalobkyně ustálené vzory v obdobných případech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřesahující 50 000Kč, a proto nebyla odměna advokáta přiznána ve výši dle ust. § 7 advokátního tarifu, ale dle ust. § 14b advokátního tarifu.