21 C 87/2024-59 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 29. 11. 2023 žádala žalobkyně, aby byla soudem uložena žalované povinnost zaplatit jí částku v celkové výši 45 588,61 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Tuto odůvodnila tím, že závazek žalované vznikl ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaná uzavřela dne 12. 10. 2021 s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, . Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala splatit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr 12 000 Kč a dále zaplatit úrok ve výši 1 155 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 3 880 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 107 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 2 160 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 22 302 Kč se žalovaná zavázala uhradit právnímu předchůdci žalobkyně ve 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč, poslední splátka byla splatná 12. 12. 2022. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, kdy naposledy uhradil splátku dne 28. 2. 2022 ve výši 500 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty splatnosti další řádné splátky vzniklo původnímu věřiteli právo na uhrazení celé zbývající částky úvěru, která činila na jistině úvěru 10 146,58 Kč, na úroku 864,80 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru 4 618,26 Kč, na úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 875,85 Kč a na úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště 1 696,51 Kč (celkem tak 18 202 Kč). Mezi týmiž subjekty byla uzavřena ještě jedna smlouva o úvěru, a to č. , hodnota, , která byla uzavřena dne 6. 4. 2021. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala splatit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr 15 000 Kč a dále zaplatit úrok ve výši 1 444 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč se žalovaná zavázala uhradit právnímu předchůdci žalobkyně ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, poslední splátka byla splatná 6. 6. 2022. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, kdy naposledy uhradil splátku dne 28. 2. 2022 ve výši 500 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty splatnosti další řádné splátky vzniklo původnímu věřiteli právo na uhrazení celé zbývající částky úvěru, která činila na jistině úvěru 6 440,46 Kč, na úroku 274,44 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru 3 001,35 Kč, na úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 569,21 Kč a na úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště 1 102,54 Kč (celkem tak 11 388 Kč). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 právní předchůdce žalobkyně postoupil obě pohledávky žalobkyni. Toto bylo žalovanému písemně oznámeno. žalovaná na první ze smluv uhradila částku v celkové výši 4 100Kč na druhou pak 16 500 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě předžalobní upomínkou ze dne 2. 11. 2023.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V daném případě s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání žalobkyně souhlasila již v podané žalobě, žalovaná se na výzvu soudu ohledně tohoto postupu nevyjádřila a soud proto předpokládal její konkludentní souhlas v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů.4. Soud ve věci tyto provedl a zjistil z nich skutečnosti, které odpovídají plně tvrzením žalobkyně. Smlouva ze dne 12. 10. 2021 dokládá, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná jako dlužník měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru, podle níž právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 12 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s příslušenstvím v částce 10 302 Kč (včetně úroku v sazbě 15 % ročně při RPSN 272,44 %) ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 593Kč. Smlouva ze dne 6. 4. 2021 dokládá, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná jako dlužník měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru, podle níž právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s příslušenstvím v částce 12 888 Kč (včetně úroku v sazbě 15 % ročně při RPSN 272,44 %) ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 došlo k postoupení předmětných pohledávek žalobkyni jako novému věřiteli. Právní předchůdce žalobkyně oznámil postoupení pohledávky žalované dopisem ze dne 15. 8. 2023, jehož odeslání nebylo doloženo. Výzvou k plnění ze dne 1. 11. 2023 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu před podáním žaloby, a to ve lhůtě do 16. 11. 2023, k odeslání došlo 2. 11. 2023. Transakční historie dokládá, že žalovaná zaplatila právnímu předchůdci žalobkyně na první smlouvu částku 4 100Kč na druhou pak 16 500Kč. Jiné důkazy nebyly navrženy.5. Žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě jejího postoupení dle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).6. Mezi původními účastníky měla být uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z., soud se ale z úřední povinnosti musel zabýval úvahou, zda jsou uvedené smlouvy platné. Při této činnosti musel porovnat částku 12 000 Kč a 15 000Kč, které byly žalované poskytnuty, a částky 10 302 Kč a 12 888Kč, které se žalovaná zavázala splatit jako náklady spotřebitelského úvěru ve 14 měsíčních splátkách. Ačkoli se uvedené částky skládají z různých nároků a jako úrok je výslovně označena jen jejich část, přesto se v souhrnu jedná o odměnu za půjčení peněz, tedy pojmově o úrok, který ovšem činí 73,6 % jistiny ročně v obou případech (ostatně RPSN je v obou smlouvách dokonce vyčíslena ve výši 272,44%). Obě smlouvy o úvěru jsou tak za daných podmínek absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 588 o. z. Pojmovým znakem smlouvy o úvěru je ujednání o úroku, ovšem úrok musí být přiměřený, což platí zejména ve spotřebitelských vztazích. Podle ustálené judikatury jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou sazbou, kterou obvykle uplatňují banky při poskytování úvěrů či půjček. Pokud úroková sazba takovou míru výrazně přesahuje, a to dokonce několikanásobně, nejedná se o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. Tak je tomu i v daném případě. Jestliže obvyklá úroková sazba bank v případě úvěrů na spotřebu dle časových řad ARAD evidovaných Českou národní bankou v období roku 2021 činila cca 16 % ročně, pak sazba 73,6 % ročně představuje skoro pětinásobek obvyklé sazby, jde tedy o smluvní podmínky zjevně nemravné.7. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy je nutno vztah mezi účastníky vypořádat podle pravidel o bezdůvodném obohacení dle ustanovení § 2991 o. z. Žalovaná tak má povinnost vrátit žalobkyni pouze částku, kterou přijala a dosud nesplatila. Dle tvrzení obsažených v žalobě a doložené transakční historie vyplývá, že žalovaný uhradila na první smlouvu částku 4 100Kč a na druhou dokonce 16 500Kč. Z titulu nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení proto lze žalobě vyhovět pouze v rozsahu částky 7 900 Kč (a to toliko v případě prvé smlouvy 12 000Kč – 4 100Kč zaplacených žalovanou, když bezdůvodné obohacení z té druhé žalovaná celé uhradila), ve zbývajícím rozsahu jistiny, tedy pro částku 37 688,61Kč soud žalobu zamítl.8. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný na výzvu ochuzeného, v tomto případě se jedná o oznámení o postoupení pohledávek ze dne 15. 8. 2023. Soudu však nebyl předložen doklad o jeho odeslání, proto za skutečně odeslanou výzvu k plnění lze považovat až předžalobní upomínku, v níž byla stanovena lhůta ke splnění do 16. 11. 2023. Počínaje dnem 17. 11. 2023 se proto žalovaná dostala do prodlení a je tak povinna uhradit žalobkyni úrok z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z. V tomto rozsahu soud návrhu na zaplacení úroku z prodlení vyhověl včetně výše žalobkyní požadované, když tato odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu, tedy smluvního úroku plynoucího z obo